Autor fotografie: (CC BY-SA 2.0)|Popisek: Dmitry Terekhov
V minulém měsíci přišla média s tím, že Egypt nakoupí z Ruska minimálně dvě desítky víceúčelových stíhacích letounů Su-35. Zda k tomu však došlo, není úplně jisté, protože následně začaly vycházet zprávy, že žádná objednávka doposud nebyla podepsána. Ať už ale celá věc dopadne jakkoliv, egyptské letectvo do své výzbroje zařazuje celou řadu nových typů.
O nákupu Su-35 se hovoří prakticky od roku 2013, kdy byl moci zbaven Muhammad Mursí. Současný prezident Abd al-Fattáh as-Sísí je očividně nakloněn nákupům vojenské techniky z Ruska, jak dokazují i koupě protiletadlových systémů Buk-M2E, S-300VM4 nebo padesátky vrtulníků Ka-52. V současné době letectvo také postupně zařazuje také víceúčelové stíhací letouny MiG-29M/M2 (někdy už označované jako MiG-35), kterých má obdržet celkem čtyřicet šest, přičemž zhruba třetinu už mělo převzít.
Ve výzbroji egyptského letectva najdeme letouny i vrtulníky z bývalého Sovětského svazu, Ruska, Francie, Spojených států, Itálie, Číny, Velké Británie, Španělska i Argentiny. Přesto tak lukrativní nákup jako je pořízení nadzvukových letounů sebou takřka vždy přináší i politický boj a bylo by bláhové si myslet, že se tomu neděje v tomto případě. Egypt alespoň může pravdivě tvrdit, že nakupuje z mnoha různých zemí, díky čemuž může být v některých ohledech kontroverzní nákup ruských Suchojů snáze proveditelný bez dalších dopadů.
Ještě z minulého století Egypt disponuje zhruba dvěma stovkami amerických stíhacích letounů F-16A/B, k nimž v roce 2010 přiobjednal dvacet dalších v modernější variantě F-16C/D. V květnu 2015 pak došlo k objednávce dvaceti čtyř taktéž víceúčelových stíhacích letounů Dassault Rafale z Francie. Ve výzbroji zůstává také ještě menší počet Mirage 2000 a více než sedm desítek útočných letounů Mirage 5 taktéž francouzské výroby.
Často se zmiňuje, že Egypt údajně požaduje k letounům Su-35 také řízené střely s delším dosahem, než mají izraelské letouny. Faktem nicméně zůstává, že Rusko alespoň podle dostupných zdrojů doposud nikdy nevyvezlo střely R-37 s dosahem přes 150 km. K dispozici by nicméně měly být střely R-77 v nějaké své snad exportní variantě a to už pro MiGy-29. Tato kombinace však izraelské letouny vybavené americkými střelami AIM-120 nepřekonává.
Případné pořízení Su-35 by i bez střel velmi dlouhého dosahu bylo velkou posilou. Přeci jen se jedná o nejlepší sériově vyráběné víceúčelové stíhací letouny v Rusku. Samozřejmě ty určené pro export mají mít o něco slabší motory a horší radar. Ale stále se tu bavíme o dvoumotorových strojích s maximální rychlostí přes dva machy, doletem přes 3 600 km a s širokým spektrem výzbroje určené proti vzdušným, pozemním i námořním cílům.
Na první dobrou by se mohlo nabízet srovnání s francouzským Dassault Rafale a otázka, zda by nebylo pro Egypt výhodnější nerozmělňovat typově své stíhací letectvo. Su-35 ale představuje podstatně větší letoun, s vyšší vzletovou hmotností a pochopitelně i vyšší nosností zbraňových systémů. A svou roli může hrát i cena.
Zda tedy Egypt nákup Su-35 nakonec opravdu uskuteční, si tedy ještě budeme muset počkat. V každém případě je ale bez diskuze, že síla jeho letectva, alespoň co se týče počtu moderních stíhacích letounů, znatelně roste.
Autor: Michal Polák