Autor fotografie: Se souhlasem Michaely Opltové|Popisek: Poslankyně Michaela Opltová (STAN), členka Výboru pro obranu
Poslankyně STAN a členka sněmovního Výboru pro obranu Michaela Opltová v rozhovoru říká, že záměr zřídit post eurokomisaře pro obranu dává v dnešní bezpečnostní situaci smysl. Posílí podle ní spolupráci mezi EU a NATO, může přispět ke koordinaci vojenské pomoci pro Ukrajinu a pozitivní roli může sehrát při společných zakázkách pro ozbrojené síly. Vyslovuje se také pro dobrovolnost vojenské služby: „Nikdo tu nechce zavádět povinnou vojnu.“
Jak vnímáte záměr, který oznámila předsedkyně EK Von der Leyenová, zřídit post eurokomisaře pro obranu? Jaké role a pravomoci by takový eurokomisař měl či mohl mít, a jak by jeho působení bylo koordinováno mezi EU a NATO?
Dlouho se o Evropské unii tvrdí, že je ekonomický obr, ale politický trpaslík. K tomu přispívá i dlouhotrvající diskuze, na kolik je EU silná v bezpečnostních otázkách, a na kolik je závislá na NATO. Navíc, myšlenky o společné evropské armádě se objevují více jak 70 let. V současné době, kdy je válka za našimi hranicemi a bude mnohem delší, než všichni doufali, tak dává smysl zřídit takový post. Nejdůležitější ale bude rozdělit pravomoci mezi Vysokým představitelem a novým eurokomisařem. Agendy obrany se ve strukturách EU řeší i nyní, ale tímto krokem by nabyla na významnosti.
Pokud s hlavami států nebo šéfy zbrojařských firem jedná úředník nebo eurokomisař, tak je v tom velký rozdíl. V podstatě, z toho důvodu má ČR ministra pro evropské záležitosti, protože postavení při jednání je reálně úplně jiné, než kdyby to byl třeba jen vládní zmocněnec. Co se týče agendy nového eurokomisaře, tak spolupráce mezi EU a NATO je nasnadě, stejně tak koordinace vojenské pomoci pro Ukrajinu nebo vyjednávání lepších podmínek a cen při společných zakázkách pro armády členských zemí.
Neměla by se Evropská komise v první řadě zaměřit na odstraňování překážek, kterým čelí evropský obranný průmysl, tak, aby mohl navyšovat své výrobní kapacity, což je základní předpodklad pro rozvoj obranyschopnosti jednotlivých států, Aliance, a pro efektivní podporu Ukrajiny?
Nikdo neříká, že právě to by nemohlo být jednou z priorit nového eurokomisaře. Stejně tak by to mohl být velký spojenec při řešení českého plánu na dodávku 800 tisíc dělostřeleckých granátů.
Armáda České republiky se potýká s problémem nedostatečného náboru, nahlédneme-li to cílem 30 tisíc profesionálních vojáků a 10 tisíc aktivních záložníků v roce 2030. Jaké spatřujete příčiny a jaká východiska?
Při současné míře nezaměstnanosti a poptávce po zaměstnancích, kdy nám chybí zaměstnanci téměř všude, tak není ani lehké zvyšovat čísla v rámci armády. Nesmíme zapomínat, že to není jenom o náboru, ale také o udržení aktivních příslušníků a silnějších ročnících, které se blíží k důchodovému věku. Východiska nejsou vůbec jednoduchá, armáda musí nabídnout takové služby a benefity, aby to mladým lidem za to stálo. Nejtěžší ale bude změnit celospolečenské smýšlení o armádě. Mnoho lidí vám řekne, že je pro zavedení povinné vojny, ale oni sami by tam nešli. Musíme odbourat tento blok a dostat k mladým, že být vojákem nebo vojákyní je stejně významné a důležité jako být doktorka nebo právník.
Náčelník generálního štábu Řehka řekl: „Někdy bude Česko muset zvážit nějaké jiné formy, ať povinné, nebo dobrovolné služby, nebo nějakého mechanismu, který bude generovat dostatek záloh.“ Lze již nyní hodnotit výsledky tzv. dobrovolného předručení jako nevyhovující? Jaké mechanismy pro generování dostatečných záloh si lze představit?
Dobrovolnost musí být základ i nadále. Zároveň bych dosavadní systém nehodnotila jako nevyhovující. Pokud víme, že současný systém nepovede ke stanoveným cílům je legitimní hledat nové způsoby. Nikdo tu nechce zavádět povinnou vojnu a děsit občany. Hledat cesty, které pomohou zlepšit aktuální stav, budou více flexibilní, takže to půjde např. skloubit se studiem, či půl úvazkem, nebo budou více v rovnováze s rodinným životem jsou bezesporu na místě.