Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Samohybné dělo Bishop
Samohybné dělo Bishop mělo přinést na bojiště značnou palebnou sílu a ochromovat nepřátelské řady. Skutečnost však byla nakonec jiná a Bishop se rozhodně nevyznamenal tak, jak Britové původně plánovali.
I Britové chtěli výrazněji zasáhnout svou technikou na ,,horkém" severoafrickém bojišti a vyvinuli samohybné dělo Bishop, který se měl rovnat svým protějškům. Nicméně vojenští historikové se shodují v tom, že to byl v podstatě uspěchaný pokus svého druhu, který trpěl mnoha problémy či neduhy designového i technického rázu.
Britové se na počátku čtyřicátých let, kdy byla válka v plném proudu i na severoafrickém bojišti, poohlíželi po takovém prostředku, který by se přizpůsobil taktice rychlého manévrového boje. Proto začali pracovat na samohybném dělu, jehož vývoj byl svěřen společnosti Birmingham Railway Carriage and Wagon Company. Prvotní objednávka počítala s dodáním 100 vozidel Bishop v roce 1942, tedy v době, kdy vrcholily boje v severoafrické kampani.
Na konci snah konstruktérů tak bylo vozidlo, které se označovalo Ordnance QF 25-pdr on Carrier Valentine 25-pdr Mk 1, ale vešlo do vojenské historie jako Bishop. Postaveno bylo na podvozku pěchotního tanku Valentine, který byl nejpočetnějším britským tankem ve druhé světové válce. Délka vozidla, jehož hmotnost, byla 17,5 tuny, činila 5,53 m, šířka 2,63 m a výška 2,83m. Pohon obstarával vznětový šestiválec AEC A190 o výkonu 97,7kW, nejvyšší rychlost na silnici činila 24 km/h, dojezd na silnici potom 177 km.
Věž tanku konstruktéři nahradili robustně působící hranatou nástavbou s velkými zadními dveřmi. V této nástavbě pak byla umístěna kanonová houfnice Ordnance QF 25 pounder (OQF 25 pounder) ráže 87,6 mm. Doplňkovou zbraní tvořil kulomet Bren ráže .303.
Bishop byl poprvé nasazen do bojů v průběhu druhé bitvy u El Alameinu na severoafrickém bojišti. Nicméně svými výkony neoslnil, ba právě naopak. Bishop totiž trpěl četnými designovými i technickými nedodělky, v jejichž důsledku se stalo jeho použití na bojišti neefektivní.
Především byl pomalý, a zde bylo možná chybou, že byl postaven na pěchotním tanku Valentine, který velkou rychlostí zrovna nehýřil, a jeho nasazení se tak příliš neslučovalo s taktikou rychlého manévrového boje, jak už jsme zmínili jinde. Další problém představovala věž, neuralgická součást vozidla. Byla stísněná a špatně větraná, pro posádku byl pobyt v ní stresující záležitostí. Z těchto důvodů se nestaly Bishopy zrovna oblíbeným bojovým prostředkem britských vojáků.
Bishopy byly postupně z bojiště stahovány a později nahrazovány americkými samohybnými děly Priest ráže 105 mm a 25 liberní samohybnou houfnicí Sexton, které se projevila jako bojově efektivnější prostředek. I přes technické problémy, o nichž byla řeč, si Bishopy přece jen vydobyly své místo v dějinách vojenské techniky. Jednalo se o první britské samohybné kanóny, které byly v aktivní službě.
Zdroj: history.com