„Tschechen sind da!“ – před 73 roky vjeli k hrůze sudetských Němců první Čechoslováci na území Československa

„Tschechen  sind da!“ – před 73 roky vjeli k hrůze sudetských Němců první Čechoslováci na území Československa
Autor fotografie: VHU|Popisek: Slavnostní okamžik: první českoslovenští vojáci ze Západu vstoupili na území své vlasti
01 / 05 / 2018, 19:30

Dnešního den si připomínáme nejen oslavy práce nebo svátek zamilovaných, ale i 73. výročí chvíle, kdy hranice Československé republiky u Chebu překročili první vojáci naší západní armády. Osud jim tento slavný okamžik dopřál o 207 dní později, než mužům 1. Československého armádního sboru z východní fronty. Ale dočkali se a sudetským Němcům z bašty egerského nacismu tím připravili tvrdý šok.

Jak se tento Kombinovaný oddíl na bývalý hraniční přechod v Pomezí, o který museli českoslovenští vojáci zuřivě bojovat nejen proti sudetoněmeckým teroristům, ale dokonce i jednotkám německých SS už v září 1938, vlastně dostal?

Když se americká vojska na jaře 1945 přiblížila k bývalým hranicím ČSR, začal generál Liška, velitel 1. čs. samostatné obrněné brigády, toho času obléhající Hitlerovu pevnost Dunkerque, plánovat sestavu svých vojsk tak, aby bylo možno co největší část brigády odeslat spolu s US Army do závěrečných bojů o Československo. Toho se měklo dosáhnout mimo jiné generální ofenzivou proti „Festung Dunkerchen“, která by dosud fanaticky vzdorující Němce donutila vzdát. Tento smělý plán mu ale velící britský polní maršál Montgomery zatrhl, jednak kvůli zamítnutí francouzské vlády, která si přála zachovat přístav pokud možno nepoškozený, ale také kvůli údajně kvůli logistickým problémům. Po velkém naléhání souhlasil s odesláním jen malé, spíše než bojové symbolické jednotky o síle cca 140 mužů.

psali jsme: Neohrožený Václav Sedláček - neuvěřitelný příběh první a zcela zapomenuté oběti německé okupace

Gen. Liška proto 21.4. 1945 v 18.00 vydal rozkaz veliteli více méně už nadbytečné protiletadlové baterie štábnímu kapitánu Jiřímu Pujmanovi, aby ze svých mužů, vesměs ostřílených veteránů „Tobruckých krys“ a dalších posil sestavil tuto jednotku a byl připraven k okamžitému nasazení na hlavní západní frontě. Ve výzbroji oddílu bylo kromě šestice protiletadlových kanonů Bofors ráže 40 mm, se kterými Čechoslováci vedli v bažinách kolem Dunkerque úspěšnou palbu na německé oddíly admirála Frisiuse, hlavně americkými kolopásovými transportéry M3 Halftrack a britskými Brencariery. Velitelem celé jednotky byl nakonec určen podplukovník Alois Sítek a pod jeho velením také 24. dubna 1945 v 07.00 jednotka vyrazila (k nemalé závisti zbytku brigády) směr východ. Trasa jejího přesunu vedla přes Belgii a Lucembursko, německé hranice Čechoslováci překročili už o den později po provizorním mostě přes Moselu. Průjezd zničeným Německem brali muži Kombinovaného oddílu, t.č. už zařazeného do sestavy 97. americké pěší divize „Trident“, vzhledem k německým zvěrstvům na československém národě, jako velkou satisfakci. Na dohled čs. hranice v Sichersreuthu dorazili 28. dubna, ale kvůli střídání útočných amerických divizí museli na svůj tolik očekávaný vstup na území Československé republiky ještě dva dny čekat. Teprve 1. května 1945 v 10 hodin dopoledne překročil u Pomezí státní hranice. Na louce u bývalé celnice pak pplk. Sítek dal porazit strom, udělat z něj stožár a na něj vztyčit československou státní vlajku. Díky přítomnosti několika amerických válečných novinářů se z tohoto vpravdě historického okamžiku podařilo zachytit několik okamžiků skrze jejich fotoaparáty.

„Připomeňme si, že dnes vstupujeme do pohraničního území československého, které je osídleno Němci. Tito Němci v kritické chvíli zradili Republiku Československou a pod vedením Konrada Henleina nám vrazili nůž do zad v roce 1938. To nemůžeme zapomenout! Vztyčujeme nyní dnes státní vlajku na západní hranici Československa jako symbol státní suverenity, podobně jako učinila čs. armáda loňského roku na východní straně republiky,“ pronesl v tento slavnostní okamžik před svými muži, kteří se nestyděli za slzy, pplk. Sítek. Jeho jednotka pak k hrůze sudetských Chebanů vjela do této bašty sudetěmeckého fanatismu, v jehož ulicích se ještě bránily zbytky zdivočelých záškodníků z místního obyvatelstva. Sítkovi muži pak pomáhali Američanům odhalovat skryté záškodníky, vyslýchali zajaté a internované sudetoněmecké nacisty (včetně nacistického starosty Emila Janky), průzkum okolí a z osvobozených českých a slovenských zajatců vytvářeli revoluční iddíly a stráže. Ve válečném deníku Kombinovaného oddílu stojí: „Najednou jsou všichni občané Chebu Čechoslováky, a nikdy prý neměli s Hitlerem nic společného…“

psali jsme: Statečného kněze a bojovníka proti nacismu Dietricha Bonhoeffera oběsili těsně před koncem války. Od záchrany ho dělily pouhé dny

Ještě než Čechoslováci Egerland, onu bývalou Hitlerovu baštu opustili, donutili ještě místní vyděšené sudeťáky, aby znovu vztyčili vyvrácený čs. hraniční kámen z roku 1938, který velitel průzkumu Kombinovaného oddílu npor. jezdectva Miroslav Tiller, vycvičený parašutista a válečný novinář náhodou objevil válet se ve škarpě.

psali jsme: Reinhard Heydrich - Hitlerov kat

Když 7. května dorazil Kombinovaný oddíl (nejdříve v sestavě 18. pluku slavné 1. pěší divize (Big Red One) a později 2. pěší divize) do Plzně a jeho příslušníci uslyšeli v rozhlase výzvy o pomoc od povstalé Prahy, dožadovali se jeho příslušníci okamžitého vyražení na východ. Přišla ale studená sprcha: Američané jet na pomoc Praze nejen odmítli, ale pod trestem přísných trestů to zakázali i Čechoslovákům. Ti, bohužel, na rozdíl třeba od Francouzů z 2. tankové divize ignorující podobný zákaz v srpnu 1944 v případě Paříže, Američany poslechli a zhatili tak jedinečnou šanci pomoci osvobodit metropoli své vlasti. Pouze pplk. Sítek stihl uvítat 10. května 1945 na letišti ve Kbelích sovětskými letadly přesunutou československou vládu.

Kdo ví, možná by se tak dějiny této země ubírali jiným směrem, než k onomu ponurému a studenému 25. únoru 1948…

Nepřehlédněte na Security magazínu: Survival - jak se chovat, abyste přežili v pustině nebo džungli? A kam se schovat před teroristickým útokem? S námi víte více

 

Zdroj: J. Marek: Příběhy starých battldressů

 

Tagy článku