MiG-21 vs. V bombers: Jak britské bombardéry ztratily jadernou roli

27. 09. 202414:30

MiG-21 vs. V bombers: Jak britské bombardéry ztratily jadernou roli

foto: Cthornborough / CC BY-SA 4.0 / Wikimedia Commons/Handley Page Victor na základně RAF Khormaksar v Adenu v roce 1964

Královské letectvo disponovalo takzvanými bombardéry V (V bombers). Jde o souhrnné pojmenování pro tři letouny: Vickers Valiant, Avro Vulcan a Handley Page Victor. Perspektivu bombardérům britských nukleárních útočných sil zničil MiG-21.

Před rozšířením interkontinentálních balistických střel v 60. letech byly hlavním prostředkem schopným dopravovat jaderné zbraně nad nepřátelské území strategické bombardéry. Ve Velké Británii za tím účelem Královské letectvo RAF disponovalo takzvanými bombardéry V (V bombers). Jde o souhrnné pojmenování pro tři letouny: Vickers Valiant, Avro Vulcan a Handley Page Victor. Kromě jaderného odstrašení byly schopné také konvečního bombardování a Vulcany byly nasazené ještě během války o Falklandy v roce 1982.

Vznik trojkombinace V bombers v RAF

Po konci druhé světové války pokračovala Velká Británie ve vývoji a nasazení strategických bombardérů s pístovými motory a až do roku 1963 létaly v barvách RAF čtyřmotorové Avro Lincoln, zdokonalené poslední varianty válečných Lancasterů. Svými výkony však nepostačovaly, jejich dolet neumožňoval zasahovat cíle v Sovětském svazu (SSSR) a moderní proudové stíhačky by si s nimi dokázaly snadno poradit. Spolu s vývojem atomové bomby bylo třeba vyvinout také letoun, který by ji spolehlivě dopravil na velkou vzdálenost. Spojené státy v roce 1946 ukončily spolupráci s Velkou Britnánií na vývoji jaderných zbraní, a Britové tedy zahájili vlastní projekt, který vyústil v prvním testu jaderné bomby během operace Hurricane 3. října 1952.

Minimální požadavky na nový letoun byly stanoveny v listopadu 1946: proudový pohon, nosnost 4500 kg bomb, operační dosah 3700 km při cestovní rychlosti 930 km/h v 11-15 tisících metrech. Tendru se účastnily společnosti Armstrong Whitworth, Avro, English Electric a Handley Page. Byly vybrány postupně tři typy různě pokročilé konstrukce. Konzervativnější Vickers Valiant přišel do výzbroje jako první v únoru 1955, následován letounem Avro Vulcan v květnu 1956 a konečně Handley Page Victorem v listopadu 1957. Dostaly se do výzbroje čtrnácti perutí nukleárních útočných sil neboli uskupení V (také Main Force).

Bombardér Vickers Valiant V na letišti Bristol Filton v jihozápadní Anglii. (V bombers force)

Potřeba modernizace V bombers v reakci na MiG-19 a MiG-21

Poměrně záhy přes své dobré výkony narazily V Bombers na efektivnější řízené protiletadlové střely schopné zasahovat vysoko letící stroje a také na rychlejší stíhací letouny s vyšším operačním dostupem: MiGy-19 dosahovaly výšek bezmála 18 tisíc metrů. Bombardéry druhé generace dostaly proto vylepšené motory, jež jim umožnily, spolu s konstručními úpravami, operovat nad touto hladinou. V červnu 1964 byly V bombers na vrcholu v počtu nasazených letounů: u RAF tou dobou sloužilo 50 Valiantů, 70 Vulcanů a 39 Victorů.

První cvičný shoz atomové bomby provedl letoun Valiant B.1 v Tichém oceánu během operace Grapple v květnu 1957, a opakovaně až do roku 1958, kdy bylo od zkoušek v atmosféře upuštěno. Schopnost letounů V bombers vyhnout se protivzdušné obraně definitivně zrušil příchod letounu MiG-21 a rakety země-vzduch SA-2. Zároveň Velká Británie získala v roce 1963 balistické střely Polaris odpalované z ponorek, což znamenalo s konečnou platností závěr kariéry V bombers v roli prostředků jaderného odstrašení.

Vickers Valiant. designed to carry nuclear weapons, 1950s and 1960s part of RAF “V bomber" strategic deterrent force. first of V bombers to become operational, followed by Handley Page Victor and Avro Vulcan. only V bomber to have dropped live nuclear weapons (for test purposes). pic.twitter.com/R0A1YRLqfm
— Chris Bolton (@CcibChris) August 31, 2024

Nasazení letounů V bombers

Jako konvenční taktické bombardéry byly Valianty nasazeny ve spolupráci s Caberrami během suezské krize v roce 1956. Ale Suez nebyl jediný, například Vulcany 44., 50. a 101. perutě Vulcany byly nasazeny ve spolupráci s Victory upravenými na vzdušné tankery během války o Falklandy v roce 1982. V roce 1982 se Avro Vulcan stal klíčovým hráčem v britské operaci „Black Buck“ během války o Falklandy. Bombardéry Vulcan musely překonat více než 12 000 kilometrů, aby zasáhly argentinské cíle, což z této operace činilo jednu z nejdelších bombardovacích misí v historii. K provedení mise bylo zapotřebí několik tankovacích letounů a pečlivá logistická příprava.

Vulcany z byly nasazeny především k ničení argentinských radarových a protiletadlových systémů, což Britům poskytlo zásadní výhodu ve vzdušných operacích. Letouny byly vyzbrojeny střelami AGM-45 Shrike, které efektivně narušovaly argentinskou protivzdušnou obranu. Tyto operace přispěly k britské vzdušné nadvládě a potvrdily význam V bombers a Avro Vulcanu jako víceúčelového stroje, který překonal svou původní roli jaderného bombardéru.

V současnosti již žádné Avro Vulcany nelétají, ale několik z nich je zachováno jako statické exponáty v muzeích po celém světě. Poslední letuschopný Avro Vulcan, konkrétně model XH558, byl znovu uveden do provozu v roce 2007 po veřejné sbírce a létal na leteckých show až do roku 2015, kdy byl definitivně vyřazen z provozu. Tento ikonický bombardér ukončil svou kariéru stylově přeletěním nad bílými útesy Doveru, čímž se rozloučil s fanoušky. Poslední tankery V bombers verze Victor byly staženy ze služby v říjnu 1993.