Autor: OGL v1.0|Popisek: Avro Vulcan, 1957
Před rozšířením interkontinentálních balistických střel v 60. letech byly hlavním prostředkem schopným dopravovat jaderné zbraně nad nepřátelské území strategické bombardéry. Ve Velké Británii za tím účelem Královské letectvo disponovalo takzvanými bombardéry V (V bombers). Jde o souhrnné pojmenování pro tři letouny: Vickers Valiant, Avro Vulcan a Handley Page Victor. Kromě jaderného odstrašení byly schopné také konvečního bombardování a Vulcany byly nasazené ještě během války o Falklandy v roce 1982.
Po druhé světové válce pokračovala Británie ve vývoji a nasazení strategických bombardérů s pístovými motory a až do roku 1963 létaly v barvách RAF čtyřmotorové Avro Lincoln, zdokonalené poslední varianty válečných Lancasterů. Svými výkony však nepostačovaly, jejich dolet neumožňoval zasahovat cíle v Sovětském svazu, a moderní proudové stíhačky by si s nimi dokázaly snadno poradit.
Spolu s vývojem jaderné zbraně bylo třeba vyvinout také letoun, který by ji spolehlivě dopravil na velkou vzdálenost. Spojené státy v roce 1946 ukončily spolupráci s Velkou Britnánií na vývoji jaderných zbraní, a Britové tedy zahájili vlastní projekt, který vyústil v prvním testu jaderné bomby během operace Hurricane 3. října 1952.
Minimální požadavky na nový letoun byly stanoveny v listopadu 1946: proudový pohon, nosnost 4500 kg bomb, operační dosah 3700 km při cestovní rychlosti 930 km/h v 11-15 tisících metrech. Tendru se účastnily společnosti Armstrong Whitworth, Avro, English Electric a Handley Page. Byly vybrány postupně tři typy různě pokročilé konstrukce. Konzervativnější Vickers Valiant přišel do výzbroje jako první v únoru 1955, následován letounem Avro Vulcan v květnu 1956 a konečně Handley Page Victorem v listopadu 1957. Dostaly se do výzbroje čtrnácti perutí nukleárních útočných sil neboli uskupení V (také Main Force).
video: youtube
Poměrně záhy přes své dobré výkony narazily na efektivnější řízené protiletadlové střely schopné zasahovat vysoko letící stroje a na rychlejší stíhací letouny s vyšším operačním dostupem: MiGy-19 dosahovaly výšek bezmála 18 tisíc metrů. Bombardéry druhé generace dostaly vylepšené motory, jež jim umožnily, spolu s konstručními úpravami, operovat nad touto hladinou. V červnu 1964 byly na vrcholu v počtu nasazených letounů: u RAF tou dobou sloužilo 50 Valiantů, 70 Vulcanů a 39 Victorů.
První cvičný shoz jaderné bomby provel letoun Valiant B.1 v Tichém oceánu během operace Grapple v květnu 1957, a opakovaně až do roku 1958, kdy bylo od zkoušek v atmosféře upuštěno. Schopnost bombardérů V vyhnout se protivzdušné obraně definitivně zrušily MiGy-21 a rakety země-vzduch SA-2. Zároveň Británie získala v roce 1963 balistické střely Polaris odpalované z ponorek, což znamenalo s konečnou platností závěr kariéry V bombers v roli prostředků jaderného odstrašení.
video: youtube
Jako konvenční taktické bombardéry byly Valianty nasazeny ve spolupráci s Caberrami již během suezské krize v roce 1956. A naposledy pak byly nasazeny Vulcany 44., 50. a 101. perutě ve spolupráci s Victory upravenými na vzdušné tankery během války o Falklandy v roce 1982. Jejich mise byly provedeny na vzdálenost 12600 km, čímž se staly nejdelšími ostrými bombardovacími lety dějin, ovšem jejich výsledek a vliv na průběh války byl zanedbatelný.
Poslední tankery Victor byly staženy ze služby v říjnu 1993.