Autor fotografie: Arthur Ivanov / CC BY-SA 2.0 / Wikimedia Commons|Popisek: Mjasiščev VM-T Atlant na letecké přehlídce MAKS 2005.
Mjasiščev VM-T Atlant je sovětský supertěžký dopravní letoun, který vznikl modernizací bombardéru Mjasiščev M-4. Byl modifikován tak, aby mohl nést nosné rakety Eněrgija a sovětské raketoplány, které vzniknou v programu Buran.
Pro Mjasiščev VM-T Atlant je vzdušný gigant SSSR rozhodně přiléhavé označení. Na designu stroje se začalo pracovat závěrem 70. let. Délka letounu činila 58,70 m, výška 14 m a rozpětí křídel 53,14 m. Sovětského obra poháněla čtveřice proudových motorů TRD VD-7. Stroj mohl dosáhnout maximální rychlosti 580 km/h a doletět mohl letoun na jednu nádrž až 3585 km. VMT-T Atlant poprvé vzlétl v roce 1981 a o rok později proběhl první let již s nákladem, tedy vodíkovou nádrží Eněrgija. Od března 1983 pak stroj nesl ,,na zádech" i raketoplán Buran. Tento program, který nápadně připomínal raketoplány z USA, však skončil neúspěšně.

M-4 jako předchůdce letounu Mjasiščev VM-T Atlant
Vladimír Mjasiščev, známý sovětský letecký konstruktér, se do historie zapsal vývojem strategického bombardéru M-4 Molot. Tento stroj měl být sovětskou odpovědí na americké bombardéry schopné mezikontinentálních letů jako B-52 Stratofortress. M-4 byl navržen s cílem útoků v Severní Americe, ale již během počátečních zkoušek se ukázalo, že jeho dolet je nedostatečný. Navzdory čtyřem silným motorům Mikulin AM-3 a pokročilé konstrukci letoun nedosahoval očekávaného doletu. Tato omezení vedla ke vzniku několika vylepšených verzí, včetně modelu 3M, který byl vybaven účinnějšími motory RD-7, což zlepšilo jeho výkon a dolet. Přesto ani tato verze nedokázala plně splnit očekávání a program byl postupně utlumen.
Mjasiščevova kancelář se však nevzdala a stejně jako Sovětský svaz, hledala nové využití pro původní konstrukci M-4. Tímto způsobem vznikl projekt VM-T Atlant, kde byly využity základní konstrukční prvky M-4 pro účely transportu nadměrných nákladů, jako byly raketoplány Buran nebo komponenty raket Eněrgija. Aby mohl Atlant nést takto rozměrné náklady, byl stroj podstatně modifikován zejména přidáním aerodynamických krytů a zesílením trupu.
Problémy letounu Mjasiščev VM-T Atlant
Jedním z hlavních problémů, kterým konstruktéři čelili, bylo nejen technické omezení, ale i samotná kapacita sovětského průmyslu na výrobu dostatečně výkonných motorů. Při vývoji M-4 i VM-T se Mjasiščevův tým neustále potýkal s tím, jak optimalizovat letoun pro dlouhé mezikontinentální lety a později i pro přepravu nadměrných nákladů, což byl velmi specifický úkol. Mnohé z těchto problémů byly řešeny právě v době vývoje 3M, kdy se kladl důraz na zlepšení efektivity motorů a optimalizaci aerodynamiky. Atlant mohl navíc v roce 1988 potkat katastrofa. V březnu začal při letu hořet levý vnější motor, a když se stroj chystal na přistávací manévr, vysadil i druhý motor na levé straně. Naštěstí se podařilo pilotům zachovat duchapřítomnost a Atlant přistál hladce.
Místo posledního odpočinku letounu Mjasiščev VM-T Atlant
Celkem byly postaveny pouze dva kusy letounu Atlant. V roce 1989 byly nahrazeny dnes dobře známým nákladním letounem An-225 Mrija. Ten je také určen pro přepravu nadměrných nákladů, v čemž drží i světové rekordy. Jeden stroj VM-T Atlant je umístěn na letišti Žukovskij a je vlastněn významným ruským leteckým centrem TSAGI a Výzkumným instituem M.M. Gromova. Druhý stroj je pak umístěn na letecké základně v Dyagilevu ve městě Rjazaň.
Zdroj: military-history.fandom.com, www.armedconflicts.com, aviation.stackexchange.com