ERÚ zakusí vlastní hořkou pilulku - doplatil na svou laxnost i nenastavená pravidla a skončil v režimu dodavatele poslední instance

ERÚ zakusí vlastní hořkou pilulku - doplatil na svou laxnost i nenastavená pravidla a skončil v režimu dodavatele poslední instance
Autor: Pixabay
15 / 12 / 2021, 12:00

Včera mezi hlavními zprávami probleskla jedna, která musela podle množství komentářů zaujmout celou Českou republiku. Skončil totiž další dodavatel energií, společnost Microenergy, mezi jehož klienty patřil i Energetický regulační úřad (ERÚ), tedy úřad, který má na starosti ochranu spotřebitelů a nastavuje pravidla pro fungování trhu s energiemi. ERÚ tak nyní sám skončil v režimu dodávek poslední instance (DPI) a na vlastní kůži nyní si sám vyzkouší svá vlastní pravidla, která uvrhla řadu občanů ČR do energetické chudoby. Mezi klienty Microenergy patřil i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) a Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP).

Otázku, proč ERÚ (a rovněž ÚOHS a VZP) riskoval a vybral za svého dodavatele zrovna malou firmičku s několika sty zákazníky (Microenergy), která na trhu působila jen krátce, si zjevně neklademe jen naše redakce. Nad odůvodněním ERÚ zůstává rozum stát. Podle mluvčího ERÚ, Michala Keborta, k tomu došlo na základě výběrového řízení podáním nejnižší nabídkové ceny ze strany Microenergy. „V rámci výběrových řízení ve státní správě je možné hodnotit pouze objektivní kritéria nabídek. Hlavním kritériem je proto cena,“ uvedl Kebort. A to veřejně a beze studu hlásá úřad, který by měl být expertem na energetické prostředí a měl by umět „postavit“ výběrové řízení tak, aby nedopadl jako pověstní sedláci u Chlumce. To říká úřad, který by měl, díky své znalosti prostředí, a hlavně legislativních pravidel pro energetické trhy, být příkladem pro všechny státní instituce a spotřebitele. Do výběrového řízení lze nastavit reference, lze hodnotit (objektivně) obchodní podmínky, nikoli jen cenu, ale to by bylo moc práce a přemýšlení a od toho úředníci a Rada na ERÚ zjevně nejsou. Otázkou zůstává, od čeho vlastně jsou (nebo k čemu), jak se ukazuje v posledních letech a masivně v posledních dnech.

ERÚ kromě potvrzení, že odebíral elektřinu od Microenergy, vyjádřil víru, že smlouvu s novým dodavatelem ERÚ uzavře do konce měsíce (ale do konce kterého měsíce už neřekl, pravděpodobně, ale měl na mysli konec letošního prosince).  "Tento týden bude vypsáno nové výběrové řízení, s uzavřením smlouvy počítáme do konce měsíce," řekl mluvčí úřadu Michal Kebort.

Je zřejmé, že ERÚ se opět chystá k práci (podpisu smluv) na Silvestra – byli jsme v minulosti svědky toho, jak, úředníci ERÚ na Silvestra vydávali licence pro solární elektrárny, takže podpis smlouvy na energie nebude problém. Přesto se ale obáváme , že ani při nejlepší vůli, ERÚ nebude mít do konce roku nového dodavatele vybraného, i kdyby zkrátil všechny možné zákonné lhůty a opět při vyhodnocení nabídek neřešil nic jiného než cenu. To se mu už ale nevyplatilo a zjevně se nehodlá poučit. Ale určitě bude chvátat, aby nebyl zákazníkem v režimu DPI dlouho, a to z prozaických důvodů – nastavil totiž pravidla tak špatně (respektive vůbec), takže nyní okusí vlastní hořkou pilulku.

ERÚ ví, že ceny v režimu DPI jsou nezkontrolované, ani nad metodikou jejich stanovení příliš (resp. vůbec) nepřemýšlel, a proto jsou tak vysoké. Jediné, co o cenách DPI z různých vyjádření ERÚ víme je, že jsou stanoveny jako náklady a přiměřený zisk. V cenových rozhodnutích ERÚ jsou vyjmenovány konkrétní náklady, které do ceny DPI nejsou uznatelné. Problémem je ale přiměřený zisk. Definici přiměřeného zisku, metodiku jeho stanovení nebo hodnotu zisku, kterou ERÚ považuje a uznává za přiměřenou, totiž ERÚ nikdy nestanovil ani nezveřejnil.

ERÚ se neustále odvolává na nedostatečné kompetence stanovené mu energetickým zákonem. ERÚ ale zcela vědomě opomíjí existenci zákona o cenách (zákon č. 526/1990 Sb.), který v § 6 odst. 1 písm. c) definuje v čem spočívá věcné usměrňování cen: "Věcné usměrňování cen spočívá ve stanovení podmínek cenovými orgány pro sjednání cen. Tyto podmínky jsou: závazný postup při tvorbě ceny nebo při kalkulaci ceny, včetně zahrnování přiměřeného zisku do ceny“. Jednoduše řečeno, tam kde energetický zákon ukládá ERÚ povinnost věcného usměrňování, tam je ERÚ povinen podle zákona o cenách stanovit metodiku a kontrolovat její dodržování.

Problém ale nejsou jen ceny dodavatele poslední instance, problém jsou i vysoké ceny energií (komodit), které stále rostou, a dalším problémem jsou i regulované ceny, které také v důsledku rozhodnutí ERÚ stále rostou.

Zdroj: ÚRSO + www.pravda. sk, „Regulátor chcel ukázať ako chráni slovenské domácnosti. Porovnal, koľko zaplatia susedia z Česka a Rakúska za energie“ ze dne 7. 12. 2021

 

Z tabulky je zřejmé, že v ČR platíme za energie nesmyslně vysoké ceny. Někdo by možná mohl namítat, že Slovensko není dobrým příkladem, že nemá liberalizovaný trh a že jsou s ním v této oblasti vedena řízení Evropské komise. Faktem ale je, že ceny pro spotřebitele Slovensko uhlídat umí. Rakousko je plně otevřený liberalizovaný trh s implementovanými směrnicemi Evropské unie a přesto ceny energie jsou nižší než v ČR. O kupní síle rakouských občanů ani nemluvě. Tak kde dělá ČR chybu?

Země EU mají povinnost zřídit národního regulátora, který má chránit spotřebitele a zajišťovat, aby monopolní hráči na tamních energetických trzích byli regulováni tak, aby svého postavení nezneužívali. V Maďarsku, na Slovensku, v Rakousku a dalších zemích EU národní regulátor svoji roli plní, tak proč to neumí nebo nezvládá český ERÚ?

Každý rok my, spotřebitelé energií, přispíváme na činnost tohoto úřadu, mimo jiné i podle toho, kolik energie spotřebujeme, řádově 300 milionu korun. A jaký je výsledek jeho práce!? Neustále rostoucí regulované ceny, neuspokojivá situace na trhu s energiemi, energetická chudoba, kterou stát řeší skrze příspěvky sociálních dávek. Je tedy činnost tohoto úřadu v pořádku? Je přínosem pro obyvatele ČR? Chceme takové úředníky dál platit? Proč?

 

Autor: Anna Binderová (dlouholetá spolupracovnice tuzemských i zahraničních energetických společností, členka Institutu pro energetiku, externě spolupracuje s redakcí Security magazínu a zaměřuje se zejména na témata energetiky, ekonomiky a národního hospodářství)

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace