Jak můžeme, tak sloužíme. O zapojení katolické církve do pomoci ukrajinským válečným uprchlíkům s generálním vikářem pražské arcidiecéze

V kontextu probíhající války na Ukrajině a rostoucího počtu uprchlíků, kteří přicházejí mj. na území České republiky, nás zajímal pohled katolické církve na probíhající konflikt, její charitativní činnost, zapojení do projektů pomoci uprchlíkům, její možnosti a kapacity. Rozhovor nám poskytl generální vikář pražské arcidiecéze Mons. ThDr. Jan Balík, PhD. Usnadit situaci mj. možností navýšit kapacity škol by mohl i stát, říká v rozhovoru generální vikář, jehož jméno média skloňují také v souvislosti s očekávaným jmenováním nového arcibiskupa. „Všichni víme, že se to dost táhne, a má to asi nějaký důvod, že papež tady pana kardinála nechává,“ říká k tomu Jan Balík.

video: youtube

• Od začátku ruské agrese proti Ukrajině se katolická církev staví k tomuto tématu jednoznačně. Jsme na počátku třetího týdne války. Jak vnímáte současnou situaci?

Katolická církev ústy papeže vždy prohlašuje, že válkou se nic nevyřeší. A bohužel těch válek od roku 2000 byla a je celá řada. A tato se nás nějak více dotýká. Možná si uvědomíme tu hrůzu, že opravdu války k žádnému řešení nevedou.

• Papež František svým sympaticky ostrým způsobem hovořil o nemožnosti kompromisu se zlem. Odhlédneme-li od duchovního rozměru, lze to číst jako podporu Ukrajině, aby vytrvala a přes utrpěné škody a oběti nepřistupovala na nespravedlivé ruské požadavky?

Papež František zná osobně hlavního řeckokatolického arcibiskupa na Ukrajině, arcibiskupa Ševčuka, který byl s ním byl dlouhá léta v Buenos Aires. To znamená, že on leccos zná, a asi má i informace, kterých se my běžně nedopátráme. To znamená, že i ta ostrá vyjádření papeže proti této válce asi lze chápat jako velké varování před různým zlem, které může i z této války povstat a nikdo si ho nepřejeme.

• Kromě situace na frontách a v zázemí sledujeme také mnohdy až absurdní reakce ruských represivních složek proti Rusům, kteří vyjadřují touhu po míru a odsuzují Putinovu politiku. V jaké pozici je dnes katolická církev v Rusku? Máte s nimi nějaký kontakt?

To je velice zajímavá otázka a musím jít trochu do historie. Rusko jako takové je po celá staletí pravoslavné. To znamená, že patří mezi východní křesťany, kteří jsou nám katolíkům velice blízcí. Ovšem politicky jsou vždy v každé zemi pravoslavní spojeni se státem. Tak to prostě je v jejich přirozenosti. A jak tedy se dostala katolická církev do Ruska? V podstatě s různými národnostmi, které se tam stěhovaly. Na Ukrajině, v Bělorusku žila spousta Němců, byli tam již za carského Ruska Češi, a tím se tam postupně katolická církev dostávala. A za Stalina, když bylo prováděno velké stěhování národů, vzali odněkud například německou enklávu, přestěhovali ji na Sibiř, takže dnes jsou vlastně katolíci v malé míře rozprostřeni po celém Rusku. Máme tam několik biskupství. Ale tyto církve jsou tam samozřejmě brány jako cizí prvek. Jako někdo, kdo tam úplně nepatří.

Ale rozvoj tam jistě je. Sám mám v různých místech Ruska známé, v bývalých sovětských republikách misionáře, život se tam rozvíjí, ale velice pomalinku. Nicméně katolická církev jako taková se tam netěší nějaké oblibě.

• Zřejmě nepodstatnější aktivitou v rámci dnešních dní tady u nás je podpora a pomoc lidem, kteří byli nuceni opustit své domovy a svou zemi a hledají bezpečí mj. v České republice. Můžete představit projekty, kterým se v této oblasti věnuje katolická církev?

Jistě bych chtěl poděkovat všem lidem, kteří otevřeli své byty, své domovy. Dali k dispozici své možnosti. Solidarita je velká, to vidíme. Co se týče katolické církve, ta toho dělá tolik, že to nikdo vlastně není schopen sečíst, protože katolíci jsou často velice činní, ale moc o tom nemluví. Například ve farnostech naší Arcidiecéze pražské otevřelo mnoho farníků své domovy, mnoho far je otevřeno pro různé rodiny. Konkrétně mohu říci, že Arcibiskupství jako takové umožnilo bydlet několika rodinám v různých hájovnách, protože tam jsme nějaké místo měli. Vyčlenili jsme také jeden menší objekt v Praze, který jsme dali naší charitě, aby postupně mohl být využit pro ubytování zvláště ukrajinských žen a dětí.

Máme charitu, která je velice činná. V naší Arcidiecézi je padesát různých charit, malých, větších, a ty se také zapojují. Hlavní arcidiecézní charita dostala k dispozici různé hostely od pražských čtvrtí. To znamená, že má celou řadu aktivit a Bohu díky za to. A teď budeme čekat další podporu od státu.

• Přichází také tisíce dětí, které je kromě základních životních potřeb také vzdělávat, umožnit jim co nejnormálnější život. Jakou kapacitu pojmout ukrajinské děti mají církevní školy?

To je velmi složitá otázka v tuto chvíli. Školy mají různé předpisy, které musejí splňovat. A ano, v tuto chvíli již máme v některých školách děti z Ukrajiny, jsou to ovšem jednotlivci. Například Arcibiskupské gymnázium nabídlo odpoledne vyučovací prostory. Protože tady jsou ukrajinské děti i s učitelkami, takže mohou učit v ukrajinštině. Ale věřím, že postupně se i s pomocí Ministerstva školství vytvoří takový model, který umožní ukrajinským dětem, aby do našich škol chodily. Ovšem musí být prostor. A naše školy jsou většinou dosti stísněné, protože jsou do posledního místečka, jak hygiena dovolí, naplněny. Ale jak můžeme, tak sloužíme.

• Jak hodnotíte koordinaci pomoci a přístup státu? Jsou oblasti, v nichž by stát mohl lépe využít iniciativy například církví, odstranit jim například z cesty případné administrativní překážky?

Určitě ano. Já si myslím, že stát se snaží, ale že by mohl trochu více. Některé věci bez rozhodnutí vlády a státu prostě nelze udělat. Například to školství. Školství je velice sevřeno různými předpisy, hygienickými, různými počty, které má povoleno od Ministerstva školství, a tyto věci musí stát otevřít, abychom mohli více sloužit.

• Vrátím-li se k obecnějšímu tématu, pak v den, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, položil pan kardinál v katedrále sv. Víta při mši svaté za mír řečnickou otázku: "nechybějí na bulvárech evropských měst i městech Spojených států amerických demonstranti a projevy sympatií a solidarity, které by donutily politiky k činu dokud je čas?" Od té doby proběhlo mnoho demonstrací a další probíhají. Je možné dělat více?

Určitě ano. Možná kromě těch demonstrací, které jsou jistě důležité, to víme, tak také modlitba. A to je úkol církve, a v našich farnostech opravdu modlitby jsou. Protože to, co nedokážou lidé sami svými silami, tak můžeme vyprosit u Pána Boha. A věříme, že zvlášť tady v této válce, kdy jde o válku mezi křesťany, i když třeba různých vyznání, řeckokatolíci, pravoslavní, katolíci, apod., tak že to volání k Pánu Bohu je také důležité.

• Blíží se také jmenování nového pražského arcibiskupa. Papež František ze tří původních kandidátů nevybral a tisk spekuluje o dalších jménech. Zaznělo přitom i jméno vaše. Jste případně připraven se takové role zhostit?

Vy novináři víte vždy všechno dřív. Tato jednání má na starosti především apoštolský nuncius, který nám nyní odchází, jak víme. A je to věc, která se děje velice ve skrytosti. To, co se objevuje v médiích, jsou většinou pouze nějaké nápady, nebo přání. Uvidíme, jak to bude. Protože všichni víme, že se to dost táhne, a má to asi nějaký důvod, že papež tady pana kardinála nechává.