Nedlouho po tragické události v ostravské nemocnici se na opačném konci planety, v jiné situaci a jiný útočník rovněž pokusil zabít několik lidí. V Texasu ovšem stihl zabít jen jednoho. Třetí výstřel totiž již směřoval proti němu a v řádu vteřin bylo jeho směrem namířeno několik pistolí v rukách legálně ozbrojených civilistů.
Předvánočním diskusím vládli protizbraňoví hysterici vysvětlující, že zbraň by v konkrétním ostravském případě nic nevyřešila, ba možná situaci zhoršila (podloženo velmi vyargumentovanými dojmy), a otevřeli si tím cestu ke svým obvyklým nesmyslným tvrzením o tom, že by bylo nebezpečné "lidi ozbrojovat" (což nikdo nechce, nedělal a nedělá) nebo že by se stylem divokého západu "amatéři postříleli navzájem" (což se nikdy nestalo).
Nyní tedy vidíme případ vlastně doslova z "divokého západu". Ozbrojení civilisté se navzájem nepostříleli, a chladnokrevným a přesným zásahem zachránili bezpochyby mnoho životů. Ovšem i v případě texaském je třeba na stůl položit argument, který umožní nejeden krok stranou: nešlo totiž o "běžného civilistu", ale bývalého agenta FBI. A bývalý agent FBI zřejmě každému není dost civilistou. Protože v představě nejednoho běžného diskutéra nervózního z představy, že by měl svéprávný občan zbraň, jsou ozbrojení civilisté sváteční střelci, kterým se třesou ruce a netrefí stodolu na dvacet kroků, a především ve stresové situaci, na kterou "nejsou připraveni".
Vrah přišel do kostela vyzbrojen brokovnicí s krátkou hlavní. V kostele bylo přes dvě stě lidí. Stihl zabít jediného - a i ten se snažil tasit svou zbraň, když na něj útočník namířil. Mezi ozbrojenými lidmi v kostele byli dva dobrovolní členové ochranky, z nich jeden pachatele zastavil. Civilisté, dobrovolní členové ochranky, legálně ozbrojení. Mj. díky tomu, že kostely přestaly být v Texasu gun free zónami 1. září 2019. Před půl rokem by se mohli lidé útočníkovi postavit leda improvizovanými prostředky. Samolepka na dveřích vraha nezastaví. Bývalý agent FBI, dobrovolný člen ochranky, legálně ozbrojený civilista má nepoměrně větší šanci než samolepka. Kromě osobního hrdinství zasahujícího (a ostatních zasahujících) tak poslední případ účinného civilního použití zbraní k ochraně životů lidí ukazuje právě na zvrácenost bezzbraňových zón - jejich jediným praktickým důsledkem je, že odzbrojené potenciální oběti mají proti ozbrojenému útočníkovi nižší šanci.
Každá podobná situace je specifická a nelze je mechanicky srovnávat. Není na místě srovnávat ani legislativní rámec držení a nošení zbraní. Každá společnost se vyvíjí specificky, má své nepřenositelné zkušenosti, svá řešení. Obecně ovšem platí argument, že dobrý ozbrojený člověk (dobrý ve smyslu, že sám nechce nikomu ubližovat) má proti zlému ozbrojenému člověku větší šanci než dobrý neozbrojený člověk. Někdy samozřejmě ani vyšší šance nestačí. A i to je vidět na současném texaském případu. Neexistuje 100% opatření, neexistuje jednotný postup, neexistuje univerzální rada. A ani proslulé "uteč, schovej se, braň se" není univerzální - ozbrojení civilisté ve White Settlementu volili ve své situaci jiné pořadí a uspěli.
Kámen úrazu všech odzbrojujících a zbraně nekonsenzuálně regulujících iniciativ je ve skutečnosti vzbuzovaný dojem, že se něčemu jako 100% bezpečnosti pomohou blížit. Komentátoři, kteří teď budou mávat rukou a říkat, že texaský případ se nepočítá, protože šlo o zásah civilisty v uvozovkách, by měli raději napsat: "je dobře, že ten kostel nebyl bezzbraňovou zónou a že tam byli ozbrojení dobří lidé - nebýt toho, dopadlo by to celé velmi pravděpodobně mnohem hůře."