Autor fotografie: Pixabay
Je naivní se domnívat, že ruské zpravodajské služby v České republice nepracují a že jejich působení máme pod kontrolou. Politici by se neměli nechat ovlivnit tímto tvrzením, měli by klást dotazy na kontrarozvědku a požadovat seriózní informace.
Der Spiegel nedávno zveřejnil článek, popisující řadu aktivit ruských zpravodajských služeb v Německu. Zmínil zde příběhy agentů ruských zpravodajských služeb i činnost ilegálů, kteří byli německými zpravodajskými službami odhaleni.
Ruské zpravodajské služby působí po celém světě. Mnoho zemí je v odhalování aktivit ruských zpravodajských služeb velmi aktivní, Německo ale bylo dlouhou dobu k činnosti ruských služeb benevolentní. Počty důstojníků, zabývajících se kontrašpionáží dlouhodobě klesaly, až do doby ruské anexe Krymu. Nyní německé protiruské zpravodajství prožívá období renesance. Bohužel až po vystřízlivění nejen válkou na Ukrajině, ale hlavně díky počtům odhalených případů špionáže, včetně té z kyberprostoru.
Dá se předpokládat, že německé protišpionážní akce budou vyvolávat reakci ruských zpravodajských důstojníků. Například tím, že se budou jejich aktivity přesouvat do okolních států, kde je relativně klidnější zpravodajské prostředí. Schengenská pravidla volného pohybu osob jim dávají mnoho možností.
Jednou z nich je i cestování a provádění zpravodajských operací v České republice. Mohou být klidní, ředitel kontrarozvědky Michal Koudelka se v dubnu 2022 vyjádřil, že u nás žádné zpravodajské operace vést nemohou. Odhalení osoby, která vynášela informace z Ministerstva zahraničních věcí ruské službě SVR, tomu ale neodpovídá. Přesto těmto vyjádřením pana ředitele Koudelky politici a poslanci věří.
Klid rozhodně není namístě. Po invazi Ruska na Ukrajinu většina evropských států vypověděla a významně snížila počet diplomatických pracovníků na ruských zastoupeních ve svých zemích, pro Českou republiku se zpravodajská situace moc nezměnila. V Německu nedošlo k dramatickému snížení diplomatů, resp. potenciálních špiónů. V Rakousku se počet nesnížil. Na ruské ambasádě ve Vídni pracuje kolem 60 ruských diplomatů, v ostatních mezinárodních institucích se sídlem v Rakousku dalších 54. V Maďarsku, které je také „co by kamenem dohodil“ od České republiky, pracuje také 60 ruských diplomatů. A v Srbsku jich je 55. Do počtů nejsou zahrnuty osoby, kterým říkáme administrativně-techničtí pracovníci. A dále manželky/manželé, kteří podporují své protějšky ve špionážních operacích.
Zcela jinou kapitolou jsou hackerské skupiny, které útočí z jiných destinací a odhalování jejich činnosti je velmi komplikované. Velmi často totiž neprezentují výsledky svých průniků veřejně, ale dlouhou dobu je využívají jako zdroj dobrých informací. Koneckonců o tom je zpravodajská práce – vědět a nebýt viděn.
Neklid u politiků a poslanců by měly vyvolávat i informace o českých strojích, které dnes pomáhají ruskému vojenskému průmyslu. Nebo chybějící informace o financování ruských spolupracovníků, případně dezinformačních zdrojů ruskými službami. V červnu 2022 například ukrajinská SBU (kontrarozvědka) informovala o rozkrytí a zatčení členů organizované zločinecké skupiny, která jednala v zájmu ruských služeb a byla kanálem pro financování ruských zdrojů na Ukrajině.
Kolik je v České republice ruských agentů je velmi těžké odhadnout. Bude jich však hodně. Znalost prostředí, blízkost jazyka, vazby z doby komunismu, velké ruské investice i malé nebezpečí odhalení udělaly z České republiky výbornou destinaci pro legalizaci ruských špiónů a spolupracovníků. Připomeňme třeba kauzu ruského novináře Grigorije Paska, který se dlouhodobě dožadoval povolení k pobytu v České republice, zatímco vyšetřovatel ruské kontrarozvědky FSB Alexander Nikolajevič Jegorkin, který ho mj. dostal do vězení, má už české občanství.
Je jistě, že politici se nechávají opít rohlíkem. Místo, aby kladli cílené dotazy a trvali na přesných a validních odpovědích, spokojují se s výmluvami, případně přemýšlí, jak upravit zákony. Ruské služby byly bezpochyby v předstihu seznámeny s vyhlášenou mobilizací a jistě samy mobilizovaly své zdroje. A provedly opatření, aby jejich aktivity nebyly významněji narušeny.
Je velmi nezodpovědné tvrdit, že ruské zpravodajské služby nejsou schopny operovat na území České republiky. Bezpochyby jsou. Česká republika má obdobné nebo stejné informace jako mají v Německu nebo Velké Británii. Proto je naprosto legitimním cílem. A může být slabým článkem v demokratickém společenství, například kvůli krtkovi, který dlouhodobě působil na ministerstvu. A je vlastně otázkou, kolik informací za dobu své aktivní činnosti ruské straně postoupil.
Nepřátelské zpravodajské operace necílí jen na získání informací. Mohou směřovat na ochromení kritické infrastruktury, vyvolání blackoutu nebo třeba na základě falešných informací vyvolávání akcí občanské neposlušnosti. Povrchní proklamace by v dnešní době velké nespokojenosti ve společnosti politiky uklidnit neměly.
Autor: Martin Svoboda