Autor fotografie: manhhai, flickr (CC BY 2.0)|Popisek: Ilustrační obrázek
Rusko-ukrajinský konflikt trvá již rok a rozhodně to nevypadá to, že by měl jen tak skončit. Moskva nebyla schopna zdůvodnit svou vojenskou agresi a pokaždé mluvila jinak. Nejprve mělo dojít k denacifikaci a demilitarizaci Ukrajiny, pak mělo být zabráněno ve vstupu Kyjeva do NATO, dojít také k umenšení vlivu Severoatlantické aliance na Ukrajině a v neposlední řadě k vymetení ,,satanistů".
24. února 2022 spustilo Rusko ,,speciální vojenskou operaci" na Ukrajině, přeloženo do srozumitelného jazyka, začalp plnohodnotnou agresi proti suverénnímu státu. Kreml zdůvodňoval na úplném začátku invaze, že chce ,,denacifikovat a demilitarizovat" Ukrajinu, a proto byla k tomu zahájena příslušná operace. Nicméně v průběhu války na Ukrajině Rusko důvody několikrát měnilo a také je přizpůsobovalo vlastní propagandě.
Pokud mělo na začátku dojít k denacifikaci a demilitarizaci Ukrajiny, záhy jsme mohli z ruských státních televizí i vrcholných kremelských představitelů slyšet, že válkou chce Moskva zabránit vstupu napadené země do NATO, dále, že chce umenšit vliv NATO na Ukrajině, ochránit ruskojazyčnou menšinu na Donbasu, a konečně že je potřeba zbavit Ukrajinu ,,satanistů".
Takže jaký důvod vlastní platí, či je to kombinace výše uvedeného? Ví to sama Moskva, nebo prostě jen nedokáže zdůvodnit svou bezprecedentní vojenskou akci vůči Ukrajině? Je tedy možné, že přijde s novým vyfabulovaným zdůvodněním, které vůbec zdaleka neodpovídá situaci. Reálně však invaze nemá žádné opodstatnění, což platí i rok od napadení Ukrajiny.
Rusko nemá právo upírat Ukrajině svobodné právo si vstupovat do jakéhokoliv mezinárodního svazku a také upírat její nezadatelné právo provádět zahraniční politiku tak, jak ona sama uzná za vhodné. Ukrajina chce vstoupit do NATO, a teď pomiňme, jak dlouho celý proces potrvá, ne proto, aby ohrožovala Rusko, ale aby se před ním chránila. Ruský prezident Vladimir Putin jedná navíc nepředvídatelně.
Pokud se týče domnělé ochrany ruskojazyčného obyvatelstva na Donbasu, na němž údajně Ukrajina prováděla před válkou genocidu, ani tento důvod neuspěje. Žádná genocida zde ve skutečnosti neprobíhala. Podle ověřitelných údajů OSN činí od roku 2014 počet civilních obětí 3 500, takže slova o genocidě jsou vylhaná. Víme z historie, že pokud nějaký stát napadl ten druhý, vždy si našel nějakou záminku, aby to nevypadalo jako útok či agrese. Kreml není ani věrohodně schopen zdůvodnit, proč dal zelenou vojenskému vpádu.
Putin stále pohlíží na Ukrajinu jako na svou sféru vlivu, do níž má právo jakkoliv a kdykoliv zasahovat. Odmítá akceptovat fakt, že Ukrajina provádí samostatnou politiku. Předpoklad o existenci určité sféry vlivu je dávno mylný a dávno skončil se studenou válkou, avšak Putin jej aplikuje i v době, kdy je Ukrajina již dávno nezávislým státem, a od toho odvíjí své jednání v současnosti. To vyvrcholilo 24. února 2022 vojenskou agresí. Buď jako buď, i rok poté umírají kvůli Putinovi na bojišti vojáci na obou stranách a samozřejmě také civilisté. Západ musí vydržet a i nadále podporovat Ukrajinu v jejím válečném úsilí vyhnat ruské cizáky ze svého území.