Pavel Fischer: Prezident Macron dělá chybu. Putin se dopustil válečných zločinů a není důvod jednat se zločinci

Pavel Fischer: Prezident Macron dělá chybu. Putin se dopustil válečných zločinů a není důvod jednat se zločinci
Autor fotografie: foto: fb profil senátora Fischera|Popisek: Pavel Fischer
09 / 12 / 2022, 14:00

Kandidát na prezidentský úřad a předseda senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer poskytl Security Magazínu rozhovor, v němž jsme se zabývali aktuálními otázkami bezpečnosti a obrany nejen ve vztahu k válce na Ukrajině, budoucností Armády České republiky, výdaji na obranu a rolí a schopnostmi domácího obranného průmyslu: Jako strojírenská velmoc si umíme vyrobit mnoho zbraní sami. Měli bychom si vzít příklad ze států, které vydávají na obranu více než 2 % HDP, říká mj. Pavel Fischer.

  • Nedávno jste oznámil záměr v případě svého zvolení do funkce prezidenta republiky přemístit kancelář do podhradí, přiblížit úřad občanům. Je podle Vašeho mínění v prezidentském úřadu stále "příliš mnoho monarchie"?

Ano, Pražský hrad je mimořádné místo, magické místo a místo kultury. A tím musí zůstat. I nejvýznamnější státní události se tu mají konat i nadále. Ale protože Kancelář prezidenta republiky je vlastně servisní organizací, jejímž smyslem je pomoci prezidentovi zastávat ústavní roli, úplně bude stačit, když úředníci KPR budou působit někde v podhradí, poblíž úřadům jako je Úřad vlády nebo Parlament a ministerstva.  

  • Jste předsedou senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. V roli prezidenta republiky byste byl současně vrchním velitelem ozbrojených sil. V jakém stavu je podle Vašeho vnímání Armáda České republiky a kudy by se měl ubírat její další vývoj? Co v případě svého zvolení v této oblasti budete považovat za své priority?

Armáda ČR má za sebou mimořádné úspěchy, obětavost a profesionalita našich vojáků nám získala obrovskou reputaci. V současné době ale nestačí mít skvělé jednotky pro zahraniční mise. Musíme se soustředit na obranu území České republiky a našich spojenců, členských států NATO. Zde musíme napřít úsilí. Ruská vojenská agrese zhoršila bezpečnostní ústředí celé Evropy, a dopadla i na nás. Přepracovat základní strategické dokumenty je první úkol, dalším je přepracovat obranné plány. A nakonec je třeba připomenout velké vnitřní dluhy Armády ČR. Nejde jen o nedostatek investic (do přepravních kapacit a mobility), ale také o dluhy vůči našim spojencům. Těžká brigáda, kterou máme zabezpečit pro NATO, ještě není připravena. Strategické zásoby jsou nedostatečné. A nábor vojáků jde pomaleji, než bylo v plánu. Jako prezident se zapojím do všech těchto úkolů a budu v těsné kooperaci s vládou pomáhat s jejich realizací.  

  • Máme malou armádu a jsme součástí systému kolektivní bezpečnosti opřeného o spojenectví v rámci NATO a EU. Evropské státy, až na výjimky, v posledních desetiletích poněkud rozvoj svých ozbrojených sil zanedbávaly. Udrží tempo změny, kterou možná ne odstartovala, ale určitě motivuje ruská agrese proti Ukrajině? V kontextu ekonomických prognóz to nebude politicky jednoduché.

Nebude to vůbec jednoduché. Jenže mezi naší schopností se bránit a naší prosperitou je těsná vazba. Není možné být prosperující zemí a nemít vyřešenou obranu. Pro mě osobně je velkou inspirací Finsko nebo Švédsko. Obě země prosperují a mají mimořádné schopnosti v obraně. To, že obě se rozhodly vstoupit do NATO, beru jako velkou posilu celé Aliance. Tam bych se vydal na státní návštěvu, abychom se z jejich zkušeností s výstavbou obranných schopností nebo s legislativou zabezpečující zemi v době krize mohli poučit.

  • Cokoli si můžeme myslet o státním rozpočtu, kapitola ministerstva obrany určitě potvrzuje, že obrana je vládní prioritou, tak jak bylo deklarováno ve vládním programovém prohlášení. Potřebujeme zakotvit obranné výdaje ve výši minimálně 2 % zákonem?

Zakotvit zákonem 2 procenta HDP na obranu je cestou, ale nemusí stačit. Dnes jsou státy NATO, které vydávají víc. Polsko vůči roku 2014 ztrojnásobilo obranné výdaje a na rok 2023 už výrazně překročí 2% HDP. Jejich příkladem bychom se měli inspirovat.

  • Kromě transparentnosti a účelnosti modernizačních a akvizičních projektů ministerstva obrany se diskutuje také o vhodných formách akvizic. V poslední době byla řada významných nákupů provedena napřímo, často formou mezivládní dohody. Mělo by ministerstvo v tomto trendu pokračovat a u významných zakázek, jejichž účelem je pořízení specifické techniky, podle požadavků armády nakupovat konkrétní vybranou výzbroj a výstroj?

Vláda ručí za obranyschopnost země. Je proto srozumitelné, když v mimořádné době přistupuje k mezivládním dohodám. Já osobně bych uvítal, abychom nejen nakupovali. Jako strojírenská velmoc si umíme vyrobit mnoho sami. Zde má vláda vyjednat roli pro firmy v ČR. Doporučoval bych proto, aby vláda vedle nákupů usilovala také o licence. To platí například na obrněnce ze Švédska. Měli bychom si tyto zbraňové systémy umět vyrobit sami. 

  • Zmínili jsme ruskou agresi proti Ukrajině. Překvapilo vás, jakým způsobem se ruská armáda na Ukrajině předvedla? Aniž bych chtěl její schopnosti podceňovat a snižovat odvahu, odhodlání a um Ukrajinců a význam západní vojenské, politické a ekonomické podpory, bez kterých by se zřejmě věci vyvíjely mnohem hůře, lze mít dojem, že v případě přímého střetnutí Ruska a NATO by, hovoříme-li o konvenčních prostředcích, byla západní převaha drtivá?

Ano. Ruská agrese proti Ukrajině ukázala mnohé. Doslova každý den jsme se dozvídali něco nejen o Ukrajině a jejích schopnostech, ale také o zemích NATO a o jejich schopnosti dodat účinnou pomoc. Ozbrojené síly Ruska nakonec prokázaly, že sice umí bojovat, ale většinou jen podle hodně starých příruček. Nedostatečný systém velení a řízení nebo váznoucí logistika Ruska nás přivedou k tomu, abychom přehodnotili některé naše analýzy. Jedině tak si jako NATO udržíme převahu. Jde tu nejen o přípravu na střet - ale také o odpovídající strategii odstrašení protivníka. A v tom jako NATO musíme být velmi odpovědní.

  • Hrozí na Západě v uvozovkách "únava" z dlouhého konfliktu a v kombinaci s nevlídnými hospodářskými vyhlídkami, a možná také z důvodu vyprázdnění skladů, ochabnutí vojenské pomoci Ukrajině? Komunikují západní vlády téma dostatečně důrazně?

Chybí mi strategická komunikace. A to především na úrovni vlády ČR. Vysvětlovat občanům, že raketový růst cen energie je Putinova drahota. Suverenita naší země se rozhoduje nejen v počtech tanků, ale stojí i na tom, od koho budeme nakupovat plyn. Příliš snadno jsme dali hlavu do oprátky Putinovi a nesmíme se divit, že Rusko zneužilo svého postavení. Nechci, aby ČR byla vazalem Ruska, které k nám dodávalo přes 90% plynu, aby energetiku zneužilo jako zbraň proti nám. A to je třeba důrazně vysvětlovat. Zatímco jednotliví členové vlády v tomto smyslu vystupují, chybí mi těsnější koordinace na úrovni celé vlády. O to víc, že se konflikt protahuje a jeho dopady na naši zem jsou mimořádné.  

  • Působil jste mj. jako velvyslanec ve Francii a nepochybně podrobněji sledujete tamní dění. Jak hodnotíte přístup francouzského prezidenta Macrona v kontextu ukrajinské války? Mířím především na jeho ochotu si opakovaně a dlouze telefonovat s Putinem, válečným zločincem, a dodávat mu tím možná zdání legitimity - bez reálného výsledku?

Prezident Macron dělá chybu. Putin se dopustil válečných zločinů a není důvod jednat se zločinci. Macron by měl více mluvit se státy NATO, aby se mohl lépe připravit na své případné jednání s Vladimirem Putinem. Doporučil bych mu méně telefonátů s Kremlem a více schůzek ve Varšavě. Prospěje to nejen Francii, ale celé alianci.

  • Česká republika patřila mezi země, které podpořily mise v Sahelu, specificky v Mali, které aktuálně končí. Lze říci, co bylo jejich výsledkem, a jak se může situace v oblasti bez západní vojenské přítomnosti vyvíjet?

Afrika je v pohybu. Demograficky je na obrovském vzestupu. Má obrovskou sílu i z hlediska vzácných nerostů. Jenže padající státy a neschopnost hlídat hranice zde vytvořila obrovská území, kde se rozšířil islamistický fundamentalismus. A ten ohrožuje i nás. Pokud se nebudeme v Africe angažovat, vysoké ceny potravin, s nimiž pomohla Putinova válka, zažehnou hladomor a budou vyhánět nejchudší na cestu migrace. I proto jsem vždy podporoval větší angažmá zemí Západu v Africe. A budu ho podporovat i nadále - jde o to stabilizovat, pomáhat budovat armádu a instituce, nabízet účinnou pomoc v místě, kde lidé dnes žijí. Zkušenost z našeho působení v Mali je k nezaplacení. Před deseti lety bych nevěřil, že se tam střetneme s působením Ruska, a to v takové síle.  Afriku ale neopouštíme - musíme se tam vhodným způsobem angažovat, diplomaticky, humanitárně a v případě nutnosti i vojensky.

  • Hovoříme-li o Africe, je velkým tématem přirozeně také migrace a s ní spojené bezpečnostní otázky. Sledujeme snahy zejména italské vlády omezit nepravidelnou, nelegání migraci na své území. Celkové počty přicházejících jsou dnes srovnatelné s rokem 2015, a zejména populace v Africe, ale do jisté míry i na Blízkém východě rostou a migrační tlak na Evropu sám od sebe neustane, spíše naopak. Má, nebo měla by Evropa mít systémové řešení? Jsou například pravomoce a prostředy agentury Frontex dostatečné?

Napětí v Africe, pokud ho nebudeme umět včas analyzovat, může skutečně vyhnat miliony uprchlíků na cestu do bezpečí, tedy i do Evropy. Situace v Bruselu na mě působí tak, že reagujeme vždy pozdě. Chybí mi proaktivní přístup. Ochrana hranic je naší povinností. Všem potřebným musíme dodat účinnou pomoc dříve, než přistanou na pobřeží Itálie, to už je pozdě. Chybí mi strategické řešení. V rámci EU je Frontex jen jedním dílem do mozaiky.

  • S migrací souvisí vnitřní otázka schengenských hranic a kontrol. Jen v České republice je na slovenské hranici odhalováno velké množství případů pašování lidí. Velkým problémem je otázka, kam vlastně migranty efektivně vrátit. Hrozí, že v případě dalšího zesílení migrace o výhody schengenského systému přijdeme, což by mělo ekonomické a další dopady?

Ano, pokud bychom nedokázali zabezpečit naši hranici se Slovenskem, dostaneme se do situace, že na to bude muset reagovat Německo. Jde o spojené nádoby. Prostupné hranice na východ a na jih od nás znamenají, že bychom mohli brzy řešit zavřenou hranici s Německem. Nevidím jiné řešení, než dostat migrační toky pod kontrolu.

  • Česká republika je vnímána jako velmi bezpečná země pro život. Čemu to přisuzujete, a co může tento stav ohrožovat nejvíce?

Naše země je opravdu bezpečná, a nejde jen o statistiky, ale také o to, že vysokou kvalitu života oceňují i občané EU, kteří se u nás usazují. To je dobrá zpráva. Je to výsledek dobré spolupráce Policie ČR na evropské a mezinárodní úrovni. Ohrozit tento stav můžeme tím, že například podceníme některé dlouhodobé trendy v boji s organizovaným zločinem nebo pašováním lidí. 

  • Jak vnímáte otázku legálního držení zbraní a politický trend, který na evropské centrální úrovni postupně podmínky pro držitele zbraní zpřísňuje?

Legální držení zbraní beru jako samozřejmost. A protože s řadou států jsem vedl jednání o koordinaci legislativy, vím, že nejen státy EU, ale také například Spojené království vidí naši legislativu v ČR kriticky. Vycházím z toho, že ČR není ostrov a že spolupráce s Londýnem nebo s Bruselem je velmi důležitá pro naši bezpečnost. I proto je třeba o těchto otázkách vést sebevědomý a věcný dialog. A to i mimo EU.

  • Začal jsem otázkou na monarchický charakter úřadu prezidenta republiky. Skončím otázkou, zda se Vám líbí návrat Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí, a zda by se Vám líbil návrat sochy maršála Radeckého na náměstí Malostranské?

Obě tyto otázky předpokládají celospolečenskou debatu, jinak i dobře míněná iniciativa může způsobit víc škody než užitku. Na Mariánský sloup jsem si zvykl a líbí se mi. Ale o úpravě Malostranského náměstí musíme vést ještě diskusi.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace