foto: Sergeant Ian Forsyth RLC/ Wikimedia commons/ MOD, OGL v1.0/Sklápěčka britské armády v Afghánistánu v roce 2010
V souvislosti s akvizicí šedesáti sklápěcích nákladních automobilů Volvo pro logistické a ženijní útvary Armády České republiky se do diskusí vrací otázka významu unifikace podvozkových platforem provozovaných ozbrojenými silami. U AČR převažují vozidla Tatra. Jak je tomu u jiných spojeneckých armád? Ty se nespoléhají na jediného dodavatele ani na jediné řešení.
Logistické a ženijní prostředky, snad s výjimkou systémů určených pro bojovou podporu, nepatří mezi témata, která by rezonovala veřejným prostorem. Přesto je vybavení sil bojového zabezpečení pro fungování armád klíčové a naprosto nepostradatelné a bez jeho spolehlivosti, provozuschopnosti a dostatečných kapacit nejsou ani ty nejlepší prostředky bojových jednotek obsluhované těmi nejmotivovanějšími a nejlépe připravenými vojáky k užitku. Žádná armáda, která si je vědoma svých primárních úkolů, je nepodceňuje a nesmí podceňovat.
V únoru 2024 celkem bez velké pozornosti proběhla médii zpráva, že britská armáda pořizuje 500 nákladních vozidel určených pro podporu operací. Nákup navíc proběhel ve zrychleném akvizičním procesu v hodnotě 282 milionů liber, tedy přes osm miliard korun. Ve srovnání s akvizicemi českého ministerstva obrany jde tedy o zakázku objemem příbuznou strategickým nákupům, jako bylo dělo 155 mm NATO (samohybné houfnice CAESAR). Pět stovek víceúčelových nákladních vozidel pro transport munice, proviantu, vody a dalšího podpůrného materiálu k jednotkám dodá Britům společnost Rheinmetall MAN Military Vehicles. Britská armáda pořídila vozidla rodiny HX.
Německý Rheinmetall je dnes jedním z velmi důležitých dodavatelů pro britské ozbrojené síly. Připomenout můžeme nejen modernizaci tanků Challenger na verzi 3, kterou provádí, ale také klíčové dodávky kolových obrněných vozidel Boxer. Pokud jde o logistická a podpůrná vozidla, najdeme mezi prostředky britské armády nejen značku MAN, která však co do celkového počtu zásadně převažuje. S novými kusy TATRA budou Britové disponovat více než 7000 vozidly.
Logistickou a ženijní podporu ovládají MAN, Tatra nebo Iveco
Provozovány jsou těžké transportéry HET a cisterny MTVR od americké společnosti Oshkosh, britská mostní vozidla Alvis Unipower, rakouské Pinzgauery a tisíce domácích lehkých vozidel Land Rover v mnoha různých účelových variantách. Britská armáda má dále k dispozici také jeřáby od společnosti Terex Demag. Zemní práce, inženýrské stavby a mechanická manipulace prováděné sborem Royal Engineers zase zajišťují primárně prostředky od společnosti AmeyBriggs. Složení podvozkových platforem je tedy velice pestré.
Zásobování a údržbu nepodceňuje ani německý Bundeswehr. V jeho armádní logistice působí více než 15 000 lidí, tedy asi 15 % celkového počtu příslušníků armády. Mají na starost velmi pestrou paletu povinností od provádění údržby pásových a kolových vozidel, ručních zbraní a složitých zbraňových systémů, radarových a komunikačních systémů, přes zásobování palivem, municí, potravinami, pitnou vodou a předměty osobní potřeby, oděvy, spotřebním materiálem a náhradními díly po vyprošťování a evakuace pásových a kolových vozidel, provádění překládky zásob dodávaných letecky nebo poskytování vojenských poštovních služeb. Využívají proto pestrou směsici techniky. Najdeme mezi ní těžké transportéry/tahače (SLT) Elefant a Franziska od společnosti Tadano Faun, moderní Mammut a Elefant 2 od Rheinmetall MAN Military Vehicles, a další nákladní vozidla různého určení především na platformách Mercedes, MAN a Iveco.
.JPG "UndateableOne, CC BY-SA 4.0")
Rovněž rychle posilující armáda našeho severního souseda provozuje v oblasti logistické a ženijní podpory množství různých platforem. V Polsku tak kromě domácích vozidel Star a Jelcz najdeme rovněž těžké tahače od Todano Faun nezbytné pro přepravu hlavních bojových tanků Leopard, vozidla od Mercedesu, italské vozy Iveco, specializované varianty Tater, a také výběhové ex-sovětské náklaďáky. A takto bychom mohli pokračovat. Přitom ani v české armádě neplatila, a to ani do zmíněné akvizice sklápěček Volvo, v této oblasti přísná unifikace. Kromě vozidel na různých druzích podvozků, ať už zkonstruovaných, dodávaných Tatrou, starých V3S či ex-sovětských vozidel ve specializovaných variantách, tu již Volvo provozované je prostřednictvím stranového překladače kontejnerového Volvo 8x8 KLAUS KM. Kromě nich také AČR využívá stranové překladače R590 a tahače R660 od švédské firmy Scania.
U platforem vozidel logistické a ženijní podpory je důležitá konsolidace
Konsolidace flotil by pak byla jiným úkolem než teoretická unifikace armádního vybavení na platformách od jediného dodavatele. Výhody jsou zřejmé. Zvýšená standardizace vozového parku zefektivňuje požadavky na jeho údržbu a školení personálu. Moderní modulární konstrukce zajišťují, že náhradní díly pro různá vozidla jsou zaměnitelné v celé flotile, což logicky vede k úsporám. Nevýhody případné snahy postavit veškeré prostředky logistické a ženijní podpory na jednu platformu ale také nejsou zanedbatelné.
Specializované varianty, které jiný zavedený výrobce již nějaké spojenecké armádě dodává, by bylo třeba vyvinout. Přitom sdílení prostředků údržby nebo školení se spojenci se může jevit jako mnohem ekonomicky efektivnější cesta. A u jednodušší techniky, na kterou armáda nemá specifické požadavky jako např. na prostředky bojové podpory, pak ekonomika akvizice, provozu i údržby hraje rozhodující roli. V Evropě přitom neexistuje armáda, která by spoléhala na jedinou platformu. Zpravidla z dobrých důvodů jedna či dvě platformy převažují, ale jsou doplněny množstvím řešení od dalších výrobců.
Tagy