Putin opět dělá Rusko velkým, balistický MIRV Orešnik jde do sériové výroby
.jpg)
foto: Dmitry Terekhov / Wikimedia Commons / CC BY-SA/Ruská balistická střela Topol-M
Putin nespecifikuje, o jaký počet balistických střel Orešnik se jedná a také neříká, zda se jedná o stejnou sériovou výrobu jako u Su-57 nebo T-90M. V každém případě se jedná o další vzkaz západu ohledně jaderné triády.
21. listopadu loňského roku odpálilo Rusko na pokyn Vladimira Putina balistickou raketu středního doletu Orešnik na ukrajinské město Dnipro. Střela s největší pravděpodobností nenesla výbušniny a v zásadě se jednalo o politickou hru Putina. Američané se o útoku podle Forbesu dozvěděli zhruba půl hodiny dopředu. Celá událost byla poměrně velkým šokem a pochopitelně nesla punc varování ze strany Ruska. Orešnik přirozeně může nést jaderné hlavice. O tři měsíce později médii proběhla další zpráva o použití rakety, měla selhat a dopadnout v Rusku. S největší pravděpodobností se nezakládala na pravdě.
Co víme o balistické střele Orešnik
Podle WPtech by se měla startovací hmotnost Orešniku pohybovat mezi čtyřiceti a padesáti tunami. Odhadovaná rychlost činí Mach 10, tedy 12 300 kilometrů za hodinu. Střela má šest hlavic, které mohou nést konvenční nebo jadernou munici. V souvislosti s konvenční náplní se nejčastěji hovoří o kazetové munici. Orešnik s největší pravděpodobností vychází z nerealizované střely IRBM RS-26 Rubež. Předpokládá se, že z Rubeže byl odstraněn pomocný palivový stupeň, čímž se zmenšil dosah Orešniku. Jako jeden ze základních faktorů nebezpečnosti střely se pokládá její vysoká kinetická energie způsobená hypersonickou rychlostí.
Nebezpečné MIRV střely
Velký problém je se zachycením střel MIRV jakou je Orešnik. Má šest hlavic a každá může být zaměřena na jiný cíl. Nejznámější střelou s více hlavicemi je americký Minuteman III. Vývoj MIRV znamenal fakticky jasné rozhodnutí o nebezpečí jaderných zbraní. Do akvizice MIRV střel se předpokládala možná sebeobrana použitím jedné antirakety proti jedné mezikontinentání střele. Jenže nároky na PVO související nesením více hlavic na jedné střele fakticky znamenaly konec nadějí v případě jaderného konfliktu. Jaderná triáda se změnila. Její klíčovou součástí se stala pozemní odpalovací zařízení pro MIRV střely. A mezi ně Orešnik bezesporu patří.
Putin, Rusko a jaderná triáda
Putin jednoznačně vyjadřuje snahu, aby se v Rusku právě Orešnik stal klíčovou součástí jaderné triády. Při dopadu na Dnipro je třeba vidět jednu věc. Orešnik už v žádném případě nevážil ani čtyřicet tun. V zásadě zbyla jen hlavice. Putin se chlubil účinky jako při dopadu meteoritu, ale škody byly vzhledem k vynaloženým nákladům velmi malé. Primárně se jednalo o klasické ruské divadlo dovnitř i ven. To ovšem neznamená, že by byl Orešnik méně nebezpečný. Video z úderu ukazuje uvolnění šesti hlavic, z nichž každá nesla šest kusů obalů submunice, zřejmě prázdných. Odhaduje se, že kruhová chyba Orešniku je až 250 metrů.
Těžká obrana proti Orešniku
V případě použití konvenční submunice naplněné kazetovou nální je pak přesnost Orešniku dost velký problém. Vůbec nemusí zasáhnout žádoucí cíl nebo mu způsobit jen zcela nedostatečné škody. Ukrajina nemá způsoby jak Orešnik detekovat. Zřejmě nepomohou ani Patrioty a SAMP/T, které jako jediné v napadené zemi mají schopnost likvidovat balistické střely. Koneckonců Evropa jako celek zřejmě disponuje jen malým množstvím prostředků k eliminaci balistických střel typu MIRV. Zásadní věcí je zde ovšem skutečný počet Orešniků ve výzbroji Ruska. A ten byl doposud považován za velmi malý nebo vůbec žádný.
Sériová výroba podobně jako u Su-57 nebo T-90M
Vladimir Putin ovšem aktuálně prohlásil, že ruský zbrojní průmysl zvyšuje výrobu balistických střel typu Orešnik. Pochopitelně nedodal v jakém rozsahu. Co ovšem uvedl je, že se raketa osvědčila v bojových podmínkách. Byť jsou tedy západními odborníky schopnosti Orešniku neustále zpochybňovány a to nejen v souvislosti s jeho přesností, ale i v souvislosti se schopností dosáhnout rychlosti 10 Mach. Jako vždy je otazníkem, zda Putin prostě jen nelže. Jak se většinou v minulosti potvrdilo. Sériová výroba Su-57 stále neexistuje a začínají panovat stále větší pochybnosti o sériové výrobě T-90M. Orešnik může být stejně tak problém, jako se zařadit po bok T-90M, T-14 Armata nebo Su-57 společně s Su-75.
Tagy