foto: archiv Petra Blahuše/Rudolf Singule
Málokdo ví, že Češi, suchozemský národ, měli ještě před více než 100 lety desetitisíce skvělých námořníků a dokonce ponorková esa. Jedním z nejslavnějších z nich byl i Brňan Rudolf Singule, v jehož osudech se věrně odrážejí všechny turbulence, které zasáhly ve 20. století Evropu. Ve Velké válce potápěl pro Rakousko-Uhersko italské, francouzské i britské lodi, pak byl loajálním občanem Československa a nakonec ho jako příznivce nacistů v Brně zabila Rudá armáda.
Ačkoliv se tento brněnský rodák (nar. 8. dubna 1883) nemohl pochlubit tolika bojovými misemi, jako jiní čeští ponorkoví velitelé, připsal si také on na své konto řadu bojových úspěchů. Naprostou většinu nepřátelských lodí přitom poslal Singule na mořské dno s i na rakouské poměry zastaralou a značně opotřebovanou ponorkou U4, na které absolvoval v roce 1909 jako jeden z prvních rakousko-uherských námořníků ponorkový kurz na základně v Pule. Této ponorce pak velel už jako fregatní poručík od 21. září 1912 a dobyl s ní všechna svá vítězství.
italský vlajkový obrněný křižník Giuseppe Garibaldi, jedna z prvních Singulových ,,oběťí"
Postrach Italů, Britů i Francouzů
Na svou první bojovou plavbu co by ponorkový důstojník vyplul tento absolvent Námořní akademie v Rijece (a zároveň účastník několika předválečných náročných plaveb na palubách křižníků na Dálný Východ) ihned po událostech v Sarajevu a vyhlášení války. Svůj první úspěch si připsal už jako Linien- schiffsleutnant v červnu 1915, kdy torpédem vážně poškodil britský křižník Dublin. Jen o měsíc později a jen pár týdnů po vyhlášení války Rakousku Itálií zase torpédoval během jeho útoku na Dubrovník italský vlajkový obrněný křižník Giuseppe Garibaldi. Naopak v srpnu 1916 jeho podmořský člun jen se štěstím unikl v Otrantském průlivu torpédu vypuštěném z francouzské ponorky. Během úhybného manévru se stará U4 potopila až do tehdy velmi nebezpečné hloubky 56 metrů, následkem čehož byl Singule i s většinou své posádky přiotráven petrolejovými výpary. Podruhé se do Otrantského zálivu, ostře střeženého blokádou spojeneckých lodí, vypravil v prosinci 1916. I během této plavby se část posádky U4 přiotrávila výpary ze starého a netěsnícího motoru. Navíc musela čelit hlubinným bombám, které na ní opakovaně svrhával britský torpédoborec, plnící u břehů Itálie funkci protiponorkové ochrany. Celkem za války se svou starou U4 potopil kromě válečných lodí také několik francouzských a italských nákladních lodí s vojenským materiálem v celkové tonáži 22 679 BRT.
Gentleman hlubin
Bojové štěstí Singulemu a jeho posádce U4 naopak přálo v červnu 1917, kde potopil francouzskou loď Berthilde, jejichž námořníky pak obětavě pomáhal zachraňovat a ošetřovat. I tímto, ve válce jen zřídkakdy viděným rytířstvím, se tento brněnský rodák lišil od ostatních „žraloků“ Trojspolku. Jeho opravdu nevšední míra námořního gentlemanství a slušného zacházení s trosečníky z potopených lodí vyniká o to více se zuřivou nenávistí a porušováním válečného práva ze strany jeho německých kolegů.
psali jsme: HISTÓRIA: Žijúca legenda československého odboja, Ivan Swarz
Navíc se nejedná o jediný podobný případ jeho válečného kavalírství. Stejně se proslavil mezi rakousko-uherským loďstvem i nepřítelem už během zmiňovaného průniku Otrantským zálivem v prosinci 1916, kdy úspěšně zaútočil na několik obchodních a transportních lodí. Ještě než je poslal ke dnu, věnoval až nebezpečně dlouhou dobu na to, aby se jejich ultimátem zburcované posádky mohly v pořádku nalodit do záchranných člunů. V jednom případě dokonce dovlekl poškozený člun s trosečníky svou ponorkou až k pobřeží. Za všechny tyto své činy a vítězství byl Singule dekorován vůbec nejvyšším habsburským vojenským vyznamenáním, rytířským křížem Řádu Marie Terezie a povýšen do šlechtického stavu ( v ČSR ale bylo používání titulů zakázáno). Krom toho obdržel také Zlatou medaile za statečnost, Leopoldův řád, Rakouský řád Železné koruny III. třídy s válečnou dekorací a meči, zlatou a stříbrnou medaili Signum Laudis, Karlův vojenský kříž 1916, Jubilejní kříž 1908 a další pocty.
Rudolf Singule a jeho posádka U4
Přežít a domů
Svou bojovou činnost ukončil námořní kapitán Rudolf Singule v červenci 1917, kdy se po těžké havárii jeho osudová, věkem i válkou sešlá ponorka U4, jen se štěstím dotáhla z další bojové plavby do domovského přístavu v Pule. Posádka i on dostala dovolenou, ale zatímco jeho štáb a muži byli po jejím skončení rozděleni mezi ostatní válečné ponorky, zůstal Singule už na břehu. Byl určen vedením kurzů nových ponorkových velitelů z lodi Panther, protože v loděnicích v tu dobu finišovaly práce na nových 22 podvodních plavidlech. Tuto funkci vykonával až do konce války, ke kterému na Jadranu došlo 31. října 1918. Ten den velitel c.k. kriegsmariny kontreadmirál Miklós von Horthy de Nagyabanya (budoucí vůdce fašistického Maďarska ve 2. světové válce) předal jadranskou flotilu nově vzniklému jihoslovanskému státu. Většina českých námořníků z křižníků, torpédoborců a bitevních lodí zůstala dobrovolně v rámci I. pluku československé námořní legie až do půlky listopadu sloužit čerstvě vzniklé Jugoslávii- Království Srbů a Chorvatů; udržovala do příchodu prvních jednotek vítězných Spojenců klid v přístavech a dokonce se pokoušela přeplout s některými bitevními loděmi přes Jadran dál na jih, aby nepadli do rukou po nich toužících Italů a zůstali tak majetkem Jugoslávie. Rudolf Singule s ostatními členy ponorkového loďstva byl ale naproti tomu na vlastní žádost urychleně repatriován do poraženého Rakouska. Tady se každý námořník vydal na cestu do svého domova. Učinil tak i Singule, který tak na počátku listopadu 1918 dorazil do rodného Brna. O službu v armádě nově vzniklého československého státu netoužil, přesto mu byl, co by „austrijákovi“, až do konce života pravidelně vyplácen válečný důchod. Po celou dobu trvání masarykovského Československa pracoval v Brně jako úředník pensijní pojišťovny. Bydlel v Lipské (dnes Tišnovské) ulici č. 46 a v čs. armádě byl veden jako záložní důstojník ženijního vojska - bojové lodě Dunajské flotily masarykovské armády tehdy spadaly pod ženijní vojsko.
Osudný květen 1945
Po okupaci Československa Německem v březnu 1939 se ale Singule zřekl československého občanství a přihlásil k německé národnosti. Stal se dokonce v letech 1940-43 v hodnosti korvetního kapitána asi jako jediným Čechem v Hitlerově Kriegsmarine velitelem školní ponorky UD-4 (shoda označení s jeho válečnou ponorkou je čistě náhodná, jedná se o původně holandskou ponorku O-26) v Kielu a v Itálii, pak byl kvůli svému věku Hitlerem pensionován. Proč tak učinil, když se k němu Československá republika za celou svou dobu trvání chovala stejně gentlemansky, jako on během války ke svým nepřátelům, není dodnes zcela jasné. Podle první varianty se stal s příchodem Hitlera pod vlivem své druhé ženy zuřivým nacistou, podle druhé tímto krokem naopak chránil své děti z prvního manželství, protože jejich matka Dora byla částečně židovka (v Brně žila před válkou silná židovská menšina).
psali jsme: Postrach německých pilotů byl český generál. Vilém Stanovský se stal hrdinou všech československých odbojů
Pravděpodobnější se ale jeví první varianta, a to i s ohledem na okolnosti jeho smrti v květnu 1945. Po osvobození Brna vojsky maršála Malinovského a během porevolučních zmatků se totiž Singule 2. května 1945 zastal na ulici ženy, obtěžované opilými rudoarmějci. Bohužel se při tom bývalý „žralok císaře pána“ a „gentleman hlubin“ dopustil hrubé taktické chyby, když tak nepochopitelně učinil německy, ačkoliv česky pochopitelně jako brněnský rodák a starousedlík také uměl velmi dobře. To, spolu s tím, že na opilé vojáky z tzv. trestních praporů navíc vytáhl hůl, způsobilo, že byl jimi ve věku 62 let smrtelně zraněn. (V pitevním protokole je uvedeno, že byl zastřelen). Rozporuplné námořní eso Rudolf Singule je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně na Vídeňské ulici.
Nebyl jediným zapomenutým
Rudolf Singule zdaleka nebyl jediným obyvatelem budoucího Československa, který bojoval na Jadranu a ve Středozemním moři v podmořských útočných člunech. Podle dosud neúplných výzkumů v archivech tvořili vojáci z Čech, Moravy a Slezska plnou třetinu důstojnického sboru rakousko- uherského válečného loďstva a námořního letectva všech možných hodností - včetně jednoho admirála. (Mezi mužstvem byl původem z českých zemí asi každý pátý). Jen mezi veliteli ponorek jich bylo nejméně 15 (plus jeden Slovák), včetně největších podmořských es Rakousko-Uherska. Několik z nich zůstalo věrno moři i po válce, když udělalo kariéru v československé armádě nebo námořní plavbě nebo Dunajplavně Další sloužili na ponorkách v řadách důstojníků- specialistů. Mezi Čechy a českými Němci se vyskytuje také několik stíhacích leteckých es rakouskouherského- námořního loďstva. To už je ale jiný příběh.
Zdroje: Jindřich Marek: Žraloci císaře pána, Encyklopedie Brno, Valka.cz
Tagy