Když Čech sestřelil Američana - jediný souboj mezi naším letectvem a USAAF nad Československem jsme vyhráli

Když Čech sestřelil Američana - jediný souboj mezi naším letectvem a USAAF nad Československem jsme vyhráli
Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: F-84 ThunderJet
10 / 03 / 2019, 13:00

Na dnešní den připadá 66. výročí první a jediné poválečné vzdušné bitvy nad územím Československa. Během ní dosáhl poručík Jaroslav Šrámek skvělého vítězství, když nad Merklínem sestřelil americkou proudovou stíhačku F-84 Thunderjet.

Jedná se o jediný bojový střet čs. letectva a USAAF, navíc hluboko nad naším územím. Do té doby Američané zcela běžně a provokativně narušovali vzdušný prostor Československa. Jak uvádí historik Tomáš Soušek, Američané na přelomu 40. a 50. let narušovali náš vzdušný prostor prakticky každý den. Výjimkou nebyly ani troufalé přelety nad našimi letišti, výsadkové operace CIA nebo dokonce cvičné nálety a průzkum okolí hlavního města Prahy - tedy porušení hranice ve vzdálenosti stovek kilometrů. Jenže jak se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne a brzy měli američtí narušitelé a vzdušní kovbojové dostat pořádně za vyučenou.  

psali jsme: Vzácné dobové záběry: sestřel Messerschmittu Me-262 americkým stíhačem

10. března 1953 odstartovala po 10. hodině dvojice letounů F-84 od 53.Fighter Bomber Squadron 36.Tactical Fighter Wingu pod vedením 1st/Lt. Browna ze své základny ve Füfstenfeldbrucku nedaleko Mnichova. Dvojice amerických moderních a plně vyzbrojených stíhaček měla za cíl narušit čs. státní hranici, proniknout hluboko do našeho vzdušného prostoru a vyprovokovat (podle Američanů) zastaralé čs. letectva k akci. Překročení hranic - a tedy v podstatě podle mezinárodních smluv válečný akt, provedli Američané v prostoru Hojsova Stráž – Milence v 10.33 hodin. Mířili na Plzeň, ale ještě před jejím dosažením si jich všimla v prostoru Merklín dvojice našich stíhačů, poručíci Jaroslav Šrámek a Milan Forst z 2. letky 5. stíhacího leteckého pluku z 3. stíhací letecké divize. Ti v tomto prostoru cvičili vzdušné souboje, ale při třetím letu přes orientační bod, kterým byla železnice, spatřil velitel roje Šrámek asi 200 metrů pod sebou dvojici neznámých letadel. „Po přiblížení na vzdálenost 500-600m rozpoznal dva letouny F-84 s americkými výsostnými znaky. Letouny byly nabarveny hnědými a stříbrnými pruhy, přídavné nádrže na konci křídel byly nabarveny červeně. V 10.59 por. Šrámek hlásil řídícímu létání mjr. Grznarovi, že vidí dva letouny F-84. Letouny F-84 se rozdělily. Vedoucí točil doleva a letoun na čísle bojovou zatáčkou doprava. Por. Šrámek zaujal pozici pro útok na vedoucí letoun F-84 a zavolal číslo do skupiny,“ uvedl v hlášení zaslaném po boji ministru obrany zástupce velitele letectva generál Vosáhlo.

Mig 15

Po souhlasu řídící věže k útoku na vzdušného piráta sklopil v 11.01 hod. Šrámek příď svého MIGu dolů a někde nad Holýšovem pustil do Američana ze vzdálenosti asi 300 metrů krátkou dávkou palbu z kanónu NS-23. Mířil přesně. Z pravé přídavné nádrže se vyvalil bílý dým a Američan začal ihned točit bojovou zatáčku směrem na Staňkov, prchaje rychlostí kolem 800 km/ hodinu v jižním kurzu. Šrámek s Fortem ho pronásledovali rychlostí asi 900 km/hod. Přesně v 11.03,30 dostal Šrámek mezi Chodskou Lhotou a Bystřicí nad Úhlavou Thunderjet podruhé do svého zaměřovače, ačkoliv se ho Američan snažil všemi způsoby setřást. Vypálil druhou a poslední dávku, po které z pravé strany F-84 přibližně v místě, kde je umístěna kabina, vyvalil černý dým a vzápětí oheň zachvátil celý letoun. (Krom 92 nábojů z palubního kanónu NS-23 ráže 23 mm vystřílel por. Šrámek ještě dva náboje z kanónu ráže 37mm).

psali jsme: SSSR vs. USA: Nemilosrdné souboje studené války

Podle svého hlášení šťastný vítěz sledoval ještě několik desítek vteřin svou oběť, jak rychlostí asi 10 metrů za sekundu padá do mraků, připraven pokropit ji potřetí a pak přerušil útok a i se svou dvojkou se odpoutali stoupavou zatáčkou doleva. V ten moment proletěl nad Forstem druhý letoun F-84 s převýšením asi 100 metrů, Šrámkova dvojka ihned stočila svůj letoun k pronásledování, ale Američan výzvu k souboji přes svou výhodnější pozici nepřijal a raději také rychle zmizel do mraků. Dvojice čs. stíhačů pak v pořádku, i když s opakovaným přiblížením na přistání, dosedla na domácím letišti v Líních. Poručík Šrámek byl za své hrdinství a pilotní um mimořádně povýšen, ale k vyznamenání jeho dvojky nedošlo kvůli názoru štábních důstojníků na velitelství letectva, protože prý „…Nelze připustit krvežíznivost a vznik válečnických choutek, zvlášť u mladých pilotů a velitelů ...,“ což je v naší armádě dodnes typický způsob "ocenění" úspěchu druhého člověka papírovými válečníky, kteří se sami od kancelářského křesla na něco takového nezmůžou.

                                     F-84 vypaluje salvu raket

Američané samozřejmě tvrdili, že je Češi napadli hluboko nad územím Německa, ale důkazy hovoří jasně: na Plzeňsku bylo v té době nebe bez mraků, zmýlit se v orientaci bylo prakticky nemožné a navíc už jen fakt, že stíhači USAAF ihned zahájili obranné manévry a začali prchat, svědčí jasně o tom, že jejich piloti věděli velmi dobře, kde se nacházejí. I kdyby se ale naši letci při pronásledování amerických vzdušných narušitelů neúmyslně dostali na moment nad území Německa (což nelze vyloučit, protože na rozdíl od Plzeňska, kde na zcela vědomě provokující Američany narazili, byl skoro celý Český les pod mraky), je z časového hlediska a záznamu souboje, doplněného navíc se znalostí o výšce a rychlosti letu a tedy i délce pádu F-84, zcela jasné, že poručík Šrámek střílel ještě nad vlastním územím. Sestřelený F-84 npor. Browna dopadl u statku Hundessen u Falkensteinu a syn statkáře Albert Markl musel ještě řadu dní přihlížet odklízení trosek z rodinného pole. „Pilotovi se podařilo stroj včas opustit a na padáku přistál v jedlovém lese. Kromě kožních oděrek neutrpěl žádná zranění. Letoun se při nárazu zabořil hluboko do země a zcela shořel. Explodující munice nedovolovala celou hodinu se k letounu přiblížit," potvrdila čs. vzdušné vítězství na základě zprávy vysokého amerického komisaře Conanta německá tisková agentura DPA.

O tehdejší v období Studené války zcela běžné americké válečnické taktice zasvěceně před časem hovořil historik a publicista Tomáš Soušek. „Narušení našeho vzdušného prostoru Američany lze rozdělit na několik druhů. V první řadě šlo o značné množství vrtulových kurýrních a průzkumných letounů, jejichž piloti při letu v těsné blízkosti státní hranice nebrali na vědomí její zakřivení a dostávali se tak za ní do hloubky několika málo kilometrů. Nakolik se jednalo o úmysl a nakolik o pohodlnost pilotů či špatnou navigaci je dnes těžké určit, faktem však zůstává, že takovýchto narušení bylo hlášeno každý den hned několik (stejným způsobem, tedy protizákonně se chovají dnes němečtí letci, např. v oblasti Ašského výběžku - pozn. red). Dalšími narušiteli se stávali civilní piloti, kteří skutečně pro ztrátu orientace, například v nepříznivých povětrnostních podmínkách, pronikli nad naše území,“ tvrdí Soušek. Podstatně větším problémem podle něj ale bylo narušení vojenskými bojovými letouny USAF ze základen v Bavorsku. „Tyto lety byly jednoznačně zcela úmyslné a sledovaly v podstatě dvojí cíl. Tím prvním byla demonstrace schopnosti proniknout hluboko do týlu protivníka a tím druhým pak ověřování jeho reakcí a akceschopnosti.

Američtí piloti proudových strojů si byli vědomi své převahy, zejména pak vyšší rychlosti, díky které bylo nemožné je stíhat. Proto si mohli dovolit takové akce, jako například průlety nad československými vojenskými letišti či lety v okolí hlavního města. Kromě možnosti bezprostředního ohrožení bezpečnosti znamenaly tyto události také značný dopad na psychiku všech příslušníků našeho letectva, kteří se právem cítili bezmocní. A tak jediným, kdo mohl proti narušitelům něco podniknout, bylo ministerstvo zahraničních věcí, které alespoň zasílalo protestní nóty. Jejich význam byl ale jen symbolický,“ přiznává Soušek hořký fakt, že Američané se k nám v té době chovali jako k nějaké kolonii. Situace se podle něj změnila až s příchodem moderních a vynikajících sovětských stíhaček Jak 23 a hlavně MIG-15.

 

Zdroj: Tomáš Soušek – Souboj nad Železnou oponou

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace