Korveta mrtvých duší aneb osudová plavba HMCS Shawinigan

V dnešním článku si něco více řekneme o kanadské korvetě HMCS Shawinigan, která byla potopena v roce 1944.

Kanadská korveta HMCS Shawinigan byla dána dostavby 4. června 1940, kýl spuštěn 16. května 1941 a do služby byla zařazena 19. září téhož roku. Po 5 měsících v rámci Newfoundland Command, byla připojena v Halifaxu k eskortě konvojů mezi Québecem a poloostrovem Labrador. V listopadu 1942 se stala součástí Western Local Escort Force, ale brzy poté prošla generálkou v Liverpoolu, Nova Scotia, ze která vyšla v březnu 1943. 940 tunová korveta třídy Flower se v červnu stala částí 3rd Escort Group, v dubnu 1944 2nd Escort Group a znovu prošla generálkou. Po pobytu na Bermudách se opět vrátila do kanadských vod, kde posádka konečně zažila něco opravdu zajímavého.

HMCS Magog byla 14. října torpédována Zaunkönigem z ponorky U-1223 a naše korveta ji odtahovala. 23. listopadu vyrazila společně s majákovým tendrem USS Sassafras ze Sydney do Port aux Basque na Newfoundlandu s cílem eskortovat menší pasažérský trajekt SS Burgeo. Následující den v 18.12 GMT vyslala signál, že obě lodě šťastně dorazily a ona se vydává na protiponorkovou hlídku do Cabotova průlivu. Dostala rozkazy, že se má s SS Burgeo opět spojit dalšího dne v 10.15 místního času, aby jej doprovodila zpět. Už se neozvala.

Příčinou byla U-1128 Oblt. Friedrich-Wilhelma Marienfelda. I když rozkaz k jejímu položení byl dán 14. října 1941, na řadu se dostala až 16. února 1943 v loděnicích Deutsche Werft AG, Hamburg. Kýl byl spuštěn 2. října a do služby byla zařazena 22. prosince. Následovat musel výcvik, takže do aktivní služby nastoupila až 1. srpna 1944 v rámci 2. flotily.  První krátkou plavbu mezi Hortenem a norským Bergenem ještě zvládla bez potíží, ale ULTRA vykonala své, protože po vyplutí 17. září, ji hned další den zachytil B-24 Liberator „H“ od 224. Squadrony. Ponorka byla odvelena z původně plánované hlídkové plavby na pomoc U-867, jenže ve 22.53 udeřil nepřátelský letoun.

Útok na plně vynořený U-Boot byl v záznamech squadrony uveden na pozici 61^o57'S 01^o05'V s olejovou skvrnou o délce 50 stop a neúspěšnou protiletadlovou palbou. Výbuchy 6 hlubinných náloží s Terpexem sice samy o sobě způsobily jen málo škody, ale trefily důležitý Schnorchel, takže při ponoření se do ponorky dostal jedovatý kysličník uhelnatý. Matrosenobergefreiter Matthias Mittlerse se ho nadýchal tak, že jeho účinkům podlehl a ponorka se musela vrátit, protože mrtvolu na palubě chtěla vrátit k pohřbu na blízkou pevninu v Bergenu, kam dorazila 20. září.

Na další plavbu vyplula 12. října 1944 ke kanadskému Newfoundlandu. Za krásné měsícem osvícené noci 25. listopadu bylo možno pozorovat zasněžené vrcholky hor na Sugar Loaf a svit majáku Cape Ray. V 01.55 v kvadrantu BB 5512 zachytily hydrofony na 200^o zvuk. Ponorka šla do periskopové polohy. V 02.10 byl zaznamenán údajný torpédoborec, častá chyba, na křižující na kurzu 210^o ve vzdálenosti 3000 m.

HMCS Shawinigan se pohybovala severojižním směrem. V 02.20 se ponorka otočila k zadnímu přiblížení na kurzu 140^o. O 10 min. později vystřelila torpédo z trubice č. 6, tzn. zadní, na odhadovanou vzdálenost 2500 m při hloubce 4 m a rychlosti lodi asi 10 uzlů. Po 4 min. byl zaznamenán zásah. Po výtrysky vody do 50 m, došlo na sloup kouře do výšky jen 10 m. Poté rychle zmizela, přičemž kapitán zaznamenal, že „torpédoborec“ byl malý. V 02.36 zapsal do deníku, že slyšel výbuchy 6 hlubinných náloží na po 1-3 min. a správně předpokládal, že patřily potopené lodi. V 02.42 šla ponorka hlouběji a stáhla se kurzem 160^o. Ještě v 03.30 byla zaslechnuta hlasitá exploze. V 04.00 poslouchala posádka lodní šrouby z různých směrů, ale jinak nic.

Z kanadské korvety se nezachránil nikdo z 91členné posádky. Zaunkönig tentokrát splnil své poslání dokonale, patrně díky explozi na zádi umístěných hlubinných náloží a studené vodě. Spojenci nevěděli, co se s HMCS Shawinigan stalo až do doby, kdy se U-1228 17. května 1945 vzdala a byla podrobena nejenom výslechu, ale hlavně byl zabaven lodní deník. Do té doby byly jedinými informacemi z Port aux Basques, Grande Bay a Duck Island ohlášené hlasité zvuky. Posledně zmíněná lokace dokonce uvedla výbuch následovaný druhým hromovým, kdy muselo dojít k explozi fregaty. 27. listopadu 1944 zaznamenalo letadlo olejovou skvrnu a na místo vyslané lodi pak nejenom ji, ale i trosky a 6 mrtvol, vyzvednutých na HMCS Truro.

 

Autor: Mgr. Tomáš Bouzek, vojenský historik

 

Zdroj: history.com

Tagy