Naděje, víra a charita – tři zastaralé britské letouny bránily Maltu před Mussoliniho letectvem

Když začala druhá světová válka, středomořská Malta patřila Velké Británii. Strategická poloha ostrova byla velmi důležitá nejen během války, ale byla důležitým průsečíkem mezi Gibraltarem a Suezským průplavem.

Před vstupem Itálie do války britská vláda zvažovala darovat Maltu Italům jako „úplatek“ schopný odradit Itálii od vstupu do války. Naštěstí zasáhl Winston Churchill, který kdysi ostrov nazval „nepotopitelnou letadlovou lodí“, a tuto myšlenku smetl ze stolu. Bylo to klíčové rozhodnutí, protože Itálie se 10. června 1940 připojila k mocnostem Osy.

Téměř okamžitě po vstupu do 2. světové války Itálie začala bombardovat Maltu. Počínaje 11. červnem podnikla italská Regia Aeronautica několik útoků na ostrov jednoplošníky Macchi C.200 Saetta a bombardéry Savoia-Marchetti SM.79 Sparviero. Italské letectvo se soustředilo na přístav Valletta.

Navzdory důležitosti Malty pro britské úsilí udržet Suezský průplav nebyly na ostrově prakticky žádné britské jednotky. Když Italové začali bombardovat, Malta neměla téměř žádné prostředky, jak se chránit. Pomoc přišla v nečekané podobě.

Letecký komodor Foster Maynard byl v té době na ostrově a objevil několik beden obsahujících rozebrané dvouplošníky Gloster Gladiator z roku 1934. Zůstaly zde po kdysi umístěné letadlové lodi a poté, co dostali povolení od Royal Navy k jejich použití, začali mechanici tři z nich znovu sestavovat. Zbytek strojů byl ponechán na náhradní díly a případnou zálohu.

Dvojplošník Gloster Gladiator byl již při vypuknutí války zastaralý a pomalý. Měl ale i dobré vlastnosti. Bylo snadné se na nich naučit létat, byla odolná a ovladatelná. Ze šesti dobrovolných pilotů jen jeden kdysi pilotoval Gladiator. Po extrémně rychlém výcviku se jednotka stala známou jako RAF Station Fighter Flight.

V průběhu následujících 10 dnů se těchto šest pilotů střetlo s italskými stíhacími letouny na nebi nad Maltou. Piloti s Gladiatory létali nebojácně a obratně a přinutili italské piloty létat více defenzivně, což způsobilo, že ztratili přesnost a shazovali své bomby mimo cíl. Několik italských letadel bylo sestřeleno, do konce července byl pouze jeden britský letoun vyřazen z boje.

Není přesně jasné, jak a kdy si tři staré dvouplošníky vysloužily své přezdívky, ale nabízely Malťanům přesně ty pocity, podle kterých byli pojmenovány Hope, Faith a Charity.

Do konce června bylo na Maltu přivezeno několik stíhaček Hawker Hurricane a Supermarine Spitfire, aby pomohly posílit obranu proti Italům. Samy však nestačily, a tak dvouplošníky pokračovaly v boji.

Téměř dva a půl roku Němci a Italové pokračovali v bombardování Malty v naději, že donutí ostrov kapitulovat. Díky naději, víře a charitě ale Malta odolala útokům fašistické Itálie.

V listopadu 1942 nepřátelské síly snahu vzdaly a jejich pozornost se obrátila k bitvě o Tunisko. Karty se tedy obrátily a britská letadla s využitím Malty jako nepotopitelné letadlové lodi začala útočit na Itálii a hrála hlavní roli ve vítězství Spojenců v Africe.

Zdroj: warhistoryonline.com, rafbf.org

 

Tagy