Autor fotografie: Imperial War Museums; Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Ju 87B StG 2 v rukou Britů v severní Africe
Jedním ze vzácných případů, kdy Luftwaffe účinně zasáhla proti hladinovým válečným lodím protivníka, byla série útoků proti britské letadlové lodi HMS Illustrious z ledna roku 1941. Ovšem když se v evropských vodách vedla válka způsobem, který známe spíše z Tichomoří, dopadly věci zpravidla jinak, než bychom čekali. Britské letadlové lodě nenesly tolik letadel jako americké nebo japonské protějšky, ale vynikaly velkou odolností. Při útoku se vyznamenalo jedno z německých es na střemhlavých bombardérech, Erhard Jähnert od Stukageschwader 2 Immelmann. Podle jeho výsledků by se o něm dalo říci, že byl protilodním specialistou - kromě letadlové lodi měl na kontě lehký křižník a tři torpédoborce.
Illustrious byla první lodí své třídy. Spuštěna na vodu byla 5. dubna 1939, do služby vstupuje 25. května 1940. Jde o rychlou (30 uzlů) a moderní letadlovou loď, jejíž konstrukce podle britského přístupu upřednostnila odolnost před množstvím nesených letounů, jichž se do hangárů vešlo 36, asi polovina, jakou nosily americké nebo japonské lodě příbuzné velikosti. Mezi dalšími se loď účastnila 11.-12. listopadu 1940 útoku proti italské základně v Tarantu, který inspiroval Japonce při plánování náletu na americkou základnu Pearl Harbor. Britové zde dokázali potopit jednu a těžce poškodit dvě italské bitevní lodě, a posílit svou námořní převahu ve Středomoří.
Jedinou efektivní zbraní, která státům Osy zůstávala, kromě ponorek, bylo letectvo. A v lednu 1941 vrátila Luftwaffe letadlové lodi její tarantský útok - přes řadu zásahů ovšem tak říkajíc "bez úroků". Během operace Excess poskytovala Illustrious letecké krytí konvojům směřujícím do Řecka a na Maltu. Kromě počtu letounů byla jistou nevýhodou Fleet Air Arm v této fázi války také výzbroj perutí, typy letounů. V přesvědčení, že palubní stíhači nevyhnutelně potřebují navigátora, byly stíhací perutě vybaveny poněkud těžkopádnými jednomotorovými a dvoumístnými Fairey Fulmary.
Po poledni 7. ledna 1941 byla loď napadena třemi desítkami Junkersů Ju 87 Stuka od StG 1 a StG 2, které několik málo stíhacích Fulmarů nedokázalo zastavit. Situace vzdáleně připomíná, či předznamenala, katastrofu japonských letadlových lodí v bitvě u Midway. Illustrious byla zasažena během útoku pětkrát. Jedna puma pronikla nepancéřovaným výtahem a vybuchla v podpalubí, jiná vyřadila kormidlo. Další útok následoval asi o hodinu později. Loď již v tu chvíli hořela a řízena byla jen pomocí střídavého zapínání a vypínání motorů. Dva zásahy 500kg bombou zaznamenal pilot od StG 2 Erhard Jähnert.
Vlajkovou loď admirála Naguma, Akagi, zničil zásah jediné takové pumy. Illustrious, ač těžce poškozená, i nadále napadaná (16. ledna ji na Maltě zasáhly Junkersy 88 i Stuky další bombou), byla opravena, a válku přežila, sloužila později také v Indickém oceánu a účastnila se závěrečné fáze bojů v Pacifiku. To již měla na palubě moderní americké Corsairy.
Erhard Jähnert bojoval rovněž po celou válku. Již během polského tažení se vyznamenal při likvidaci mostů přes Vislu. V květnu 1943 obdržel Rytířský kříž, přičemž byly zmíněny jeho zásahy na Illustrious, potopení lehkého křižníku (HMS Gloucester) a vodního tankeru, a rychlého útočného člunu během nočního útoku u El Quasaba. Kromě těchto lodí také během nasazení na Krymu potopil tři sovětské torpédoborce (Bezpoščadnyj, Charkov, Sposobnyj) - a kromě lodí zničil během celé války na 80 tanků, z nich 25 raketami za kniplem bitevní verze Fw 190, a válku zakončil v hodnosti majora.
Zdroj: Brütting, Německá esa na střemhlavých bombardérech