Sedmidenní válka: skvělé československé vítězství právě před 99 roky

Sedmidenní válka: skvělé československé vítězství právě před 99 roky
Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: V bojích proti Polákům se vyznamenali hlavně příslušníci 21. pluku československých legií ve Francii
23 / 01 / 2018, 10:00

Sedmidenní, velmi krvavá válka mezi Československem a Polskem o Těšínsko, která začala na den přesně před 99 lety, patří spolu s boji se sudetoněmeckými pučisty v zimě 1918 nejen k prvním válečným střetům nově vzniklé republiky, ale také pohříchu k těm nejméně známým.

Spor o to, komu připadne historické území Těšínska, kde se nalézala bohaté naleziště uhlí, rozvinutý průmysl a strategická železnice z Čech na Slovensko, se rozhořel hned po 28. říjnu 1918. Ačkoliv obě strany argumentovaly historií a demografickými fakty, bylo zřejmé, že pravda je na straně Československa. Stejně tak ale bylo jasné, že k nastolení svrchovanosti na krizovém území nemá mladý stát sílu, a tak Polsko území vojensky obsadilo. Zemský národní výbor v Ostravě řešil situaci provizorně s Polským národním výborem těšínského knížectví uzavřením dohody o zatímní demarkační linii na Těšínsku. Tato dohoda ale nebyla pro Československo výhodná, protože v ní připadala většina Těšínska Polsku. Když situaci popsal Spojencům na mírové konferenci v Paříži ministr zahraničí Edvard Beneš, byl jeho návrh na úpravu hranic Dohodou přijat. Polsko se s tím ale nesmířilo a odmítlo se stáhnout.

Československo ale nemělo v prvních dnech své samostatnosti vojenskou sílu, o níž by mohlo obranu svých práv opřít. Domácí vojsko se teprve horečně budovalo z bývalých rakousko-uherských jednotek, sokolských a dobrovolnických formací, které byla navíc zaměstnány boje se sudetoněmeckými vlastizrádci z tzv. Volkswehru zejména v západních, severních a jižních Čechách a na jižní Moravě. Teprve koncem roku 1918 dorazily do vlasti první jednotky československých legií z Francie a zejména armádní sbor z Itálie (tvořený legionářskou 6. a 7. divizí). Většina těchto sil ale byla okamžitě odeslána na Slovensko, kde probíhaly taktéž tvrdé boje s Maďary, kteří se „svých“ Horních Uher nemínili vzdát bez boje. Bylo však nutné řešit i problém Těšínska a důrazně vystoupit proti narušení československé hranice. Navíc polská vláda ve snaze zvrátit situaci ve svůj prospěch vypsala na 25. 1. 1919 na Těšínsku volby. Urychleně byl proto MNO v Praze 19. ledna 1919 vypracován postup k obsazení a zabezpečení Těšínska a do čela operace, která měla začít 23. ledna, byl postaven zkušený a tvrdý důstojník Cizinecké legie, český podplukovník Josef Šnejdárek. Když Polsko 21. ledna odmítlo československou nótu, byly karty pro krvavou hru o Těšínsko rozdány.

Před zahájením útoku ještě předal pplk. Šnejdárek veliteli polského vojska plukovníku Latinikovi dvouhodinové ultimatum ke stáhnutí, Latinik ale tyto podmínky odmítl a vyhlásil svým jednotkám bojovou pohotovost. Poláci se navíc pokusili během vyjednávání zajmout a zlikvidovat pplk. Šnejdárka, ačkoliv byl doprovázen anglickým, francouzským, italským a americkým důstojníkem coby zástupci Dohody a během jednání byl chráněn válečným právem vyjednavače.

psali jsme: Jedenáctka statečných Čechoslováků vstříc smrti

Za třeskutého mrazu, dosahujícího až 30 stupňů pod nulou, tak vyrazili před polednem 23. ledna 1919 prvosledové a úderné oddíly čs. armády (tvořené muži, kteří po více jak čtyřech letech zabíjení na všech frontách světa právě dorazili domů, do jimi osvobozené vlasti, aniž by měli možnost potkat se se svými blízkými) do útoku proti dobře připraveným polským pozicím. Útok se rozvíjel na několika směrech, kde vedle sebe útočil legionářský 21. střelecký pluk z Francie, zocelený teprve před dvěma měsíci skončenými boji na Západní frontě u Terronu a Vouziers, jeden prapor domácího 54. pěšího pluku z Olomouce, prapor domácího 93. pěšího pluku ze Šumperka, domácí 17. myslivecký prapor z Fryštátu, prapor dobrovolníků z Bohumína a prapor dobrovolníků z Orlové. Na podporu československého postupu navíc vytvářeli na Těšínsku místní lidé dobrovolnické Národní gardy v síle asi 5000 mužů. Postup Šnejdárkovy skupiny měly podle plánu podporovat ze slovenské strany dvě prapory 35. střelecký pluku z Itálie a jeden prapor legionářského 33. střeleckého pluku z Itálie. Nepřítel pod velením plukovníka Františka Xavera Latinika měl sílu pěti praporů s podporou čtyř kulometných rot, jezdecké čety a dělostřelecké baterie, asi 550 mužů polského četnictva a 6500 místních polských dobrovolníků. Síly byl tedy takřka vyrovnané.

Pohřeb padlých legionářů

Podle plánu zahájila Šnejdárkova skupina útok ve směru na Bohumín a Karvinou, podpořený souběžným úderem italských legionářů od východu. Těm se správným manévrováním podařilo odrazit silné polské protizteče a dokonce v boji zblízka zabránit Polákům obsadit Jablunkovský průsmyk a strategické tunely v něm. Na hlavním směru Čechoslováci úspěšně postupovali vpřed, rychle osvobodili Bohumín, Ostravu, a za citelných ztrát dobyli Karvinou a Stonavu, kde pobili tvrdě se bránící jednotky polské domobrany, které používaly zakázané střelivo dum - dum (navzdory důkazům je Poláci dodnes považují za národní mučedníky a tvrdí, že byli zastřeleni až po té, co se vzdali; tomu odporuje i to, že mají dodnes svůj vlastní honosně vyzdobený hrob na místním hřbitově - pozn. red.) Během těchto krutých bojů, kdy do boků a zad československých jednotek pálily polští záškodníci a v civilu oblečení teroristé, ještě dorazily posily, tvořené domácí 2. brigádou, složenou z dobrovolně znovu narukujivších vojáků a zběhů - tzv. zelených kádrů- o síle šesti praporů, dvou baterií dělostřelectva a jezdecké eskadrony.

rakve s padlými čs. vojáky

Samotný Těšín byl osvobozen 27.1. a Poláci, překvapení razantností československého útoku, ve zmatku ustoupili až za řeku Vislu. Na základě úspěšného postupu obdržel Šnejdárek rozkaz k překročení řeky Visly a zajištění železnice Bohumín – Těšín – Jablunkov. Rychle připravil plán další ofenzívy, ačkoliv krvavě porubaní Poláci dostali také posily a byli připraveni.

psali jsme: Čechoslováci proti Bergmannu: první nasazení legendárního německého samopalu proti čs. legionářům

Šnejdárek po zprávách průzkumu svou skupinu rozdělil na tři samostatné části a 30. ledna po třídenním odpočinku a přeskupení sil zaútočil na celé frontě. Navzdory urputné obraně nepřítele Čechoslováci úspěšně překonali polskou obranu na Visle a postoupili až na západní břehu Strumieně  k Malé Ochabě. Nejtvrdší boje s polským nepřítelem sváděla střední skupina čs. armády u Kisielówa před Skoczówem a u Louk. Poláci nakonec ustoupil přes pláně až ke Skoczówu, kde svůj ústup zastavili. Československé území bylo tedy zabezpečené a na následující den byl Šnejdárkem naplánován generální útok, který měl Poláky dorazit. Ačkoliv měl útok kvůli dalším posilám, tvořeným 1. praporem domácího 28. pluku z Prahy, 1. prapor domácího 3. pluku z Kroměříže, 2. praporem domácího 93. pluku ze Šumperka a pěti prapory sokolských dobrovolníků, velkou naději na úspěch, který by znamenal definitivní rozbitý částečně už demoralizované polské armády, nedošlo k němu. Spolu s dalšími posilami totiž dorazil z Prahy rozkaz zastavit postup. Zatímco prezident Masaryk tajně nařizoval čs, jednotkám, aby postupovaly až do posledních vteřin před zahájením příměří, ministr Beneš pod tlakem Dohody důrazně žádal okamžité ukončení. (Jeden ze vzácných rozporů mezi oběma veličinami I. čs. odboje se ukázal i po válce, kdy Masaryk přijal důvěrně a se „zvláštní pochvalou“ Šnejdárka, zatímco Beneš ho navrhoval spolu s jeho štábem potrestat.

Plán před generálním útokem

Na nátlak dohodových mocností k mírovému řešení tak Československo zastavilo v noci na 31. 1. bojové akce. Československé jednotky až do 26. února držely dobyté pozice, pak byly ale staženy na novou demarkační linii, kterou komise Dohody stanovila na základě čs. – polské smlouvy, uzavřené 3. 2. v Paříži. Toto řešení nebylo pro československou stranu ideální, neboť část důležité železnice Bohumín-Těšín-Jablunkov zůstala na polském území, a musela se tak okamžitě začít budovat nová přeložka. Nedalo se ale nic dělat, už proto, že pro Československo mezitím vyvstalo nebezpečí další agrese, tentokrát ze strany Maďarska na Slovensko. Navíc v oblasti ještě několik měsíců nebyl klid, množily se zákeřné útoky polských diverzních a atentáty teroristických skupin proti českému obyvatelstvu a představitelům československého státu. V reakci na to bylo zatčeno a internováno 251 Poláků ze Slezska, na což Poláci reagovali zatčením a odesláním 551 Čechů a Moravanů do koncentračního tábora v Dabie u Krakova, kde z nich nejméně 39 zahynulo na následky mučení.

Pomník padlým Čechoslovákům v Orlové

Během „Sedmidenní války“ na československé straně padlo 44 (podle jiných zdrojů 53) mužů, sedm jich zůstalo nezvěstných, když byli pravděpodobně v zajetí zavražděni a pochováni na neznámém místě, a 121 vojáků bylo těžce zraněno. Zhruba třetina ztrát připadla na legionáře. Tito mrtví mají monumentální pomník v Orlové. Poláci v bojích ztratili nejméně 92 mužů, 813 bylo nezvěstných a 855 zraněných, tedy mnohonásobvně větší ztráty navzdory tomu, že jako útočící jednotky (v tomto případě Čechoslováci) mají mít z logiky věci vždy vyšší ztráty. Tento nepoměr způsobilo bojové mistrovství ostřílených veteránů z československých legií v Itálii a Francii.

psali jsme: Létající legionář Augustin Charvát - postrach německých Zeppelinů

Dalších 576 polských vojáků bylo navíc Čechoslováky zajato. K polským ztrátám je třeba započíst také nejméně 11 padlých polských milicionářů, popravu 18letého atentátníka v Karviné jako trest za zákeřné zastřelení československého legionáře a popravu polského hutníka v Třinci za ozbrojený odpor v civilu (tedy podle mezinárodního práva jako záškodník) proti čs. vojsku. Veterán bojů Jan Schrabal dostal od francouzských legionářů radu, aby „… za žádných okolností nedával zbraň z ruky a nevěřil kněžím ani ženám a dětem. Hlídka našich legionářů nás zavedla ke skladišti, kde leželo šest mrtvých legionářů od jejich pluku. Tři z nich padli v přestřelce, ostatní byli zákeřně zastřeleni výrostky, ba dětmi…“

 

Nepřehlédněte na Security magazínu: Technologie  - nejnovější ,,vychytávky" ze světa vědy a techniky. Od futuristických zbraní až po bojové drony. S námi víte více

 

Zdroj: Pavel Kuthan: valka.cz, Muzeum Těšínska

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace