foto: By Ernest Hopkins - This is photograph Q 75272 from the collections of the Imperial War Museums., Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=102727622/Bitevní křižník HMS Hood
19. května 1941 spouští hitlerovské Německo operaci Rheinübung a v polské Gdyni se dávají do pohybu dvě obrovské válečné lodě. Bitevní loď Bismarck a těžký křižník Prinz Eugen. Lodě mají podobnou siluetu, obě disponují 8 děly hlavní ráže ve 4 dvoudělových věžích…
Britové se od svých špehů v přístavu dozvídají o vyplutí admirála Güntera Lütjense a jeho lodí a proti německému svazu urychleně vysílají chloubu Royal Navy, největší bitevní křižník světa, legendární HMS Hood pod velením viceadmirála Hollanda v doprovodu zcela nové bitevní lodě HMS Prince of Wales.
23. května okolo osmé hodiny večer dostává britský viceadmirál informaci, že je vzdálen od německého nájezdníka asi 300 mil.
Psali jsme
HMS Hood byl poslední bitevní křižník postavený pro britskou Royal Navy. Byla to jediná dokončená loď třídy Admiral, která byla objednána v roce 1916...
Okolo půlnoci se k sobě dvě tehdejší největší válečné lodi přiblížily na 120 mil a začaly se chystat k boji. Holland vydal poslední příkazy po páté hodině ranní 24.května 1941 a po několika minutách britská loď zpozorovala německé lodě.
První plul těžký křižník Prinz Eugen a až druhý Bismarck. Vzhledem k siluetám, které byly v dalekohledech podobné, došlo k prvnímu tragickému omylu na britské straně. V 5:49 vydal viceadmirál Holland příkaz k palbě na loď vlevo. Obě britské lodě, tedy HMS Hood i zcela nová bitevní loď Prince of Wales tedy zahájily palbu na těžký křižník místo smrtelně nebezpečného soupeře, kterým Bismarck byl.
Německý admirál Lütjens stejnou chybu jako Holland ale neudělal a děla ráže 380 mm chrlila těžké projektily na charakteristickou siluetu britského bitevního křižníku.
Druhá chyba britského viceadmirála byla neméně závažná jako ta první. Obě těžké britské lodě byly v takové pozici, že si navzájem během palby překážely a nemohly využít zadních dělových věží. HMS Prince of Wales ale svou třetí salvou Bismarck zasáhla. Ihned nato ale granát ráže 380 mm z německé bitevní lodi zasáhl můstek britské bitevní lodi a zabil všechny v místnosti vyjma signálního důstojníka a kapitána Leache. Mimo to zbrusu nové lodi vypovídaly různé systémy službu.
Psali jsme
10. června 1918 potopila torpéda z italských torpédových člunů MAS bitevní loď SMS Szent István, která tak díky této události má nepříjemné prvenství...
V 5:55 Holland vydal příkaz ke změně kurzu, aby lodě mohly využít všech svých děl. Následující dvě salvy Bismarcku dopadly vedle bitevního křižníku, ale třetí udeřila přesně. Nedostatečné pancéřování paluby bitevního křižníku třídy Admiral se stalo lodi osudným. Zadní muniční sklad lodi explodoval a plameny šlehaly až do výšky 300 metrů.
Malba: Patrick McDonald, (CC BY-NC 2.0)
Vzduch se chvěl hromovým, ohlušujícím rachotem a bitevní křižník byl v okamžiku od přídě po záď zahalen hustým dýmem, v němž vířily utržené pancéřové pláty, trosky dělových věží, palubních nástaveb a lidských těl. Příď a záď se zvedly do výše, jako by na střed lodi udeřila gigantická pěst. Ve dvou minutách hrůzné divadlo skončilo. Když se kouř rozptýlil, pýcha britského válečného loďstva, hrdý Hood již neexistoval (Hubáček Miloš, Moře v plamenech).
Katastrofu vlajkové lodi Royal Navy přežili pouze 3 námořníci z celkového počtu 1 419 mužů na palubě.
Ztráta symbolu královského námořnictva byla pro Brity obrovský šok a pro mnoho z nich byla zpráva o potopení lodi s celou posádkou tou nejvíc šokující informací během celé 2. světové války.
Německé lodě se soustředily na otřesenou bitevní loď Prince of Wales, která se pokusila pod clonou kouře uniknout. K údivu všech se ale německé lodě nepokusily dorazit zpola nefunkční bitevní loď a pokračovaly v původním kurzu.
Podle přeživších z Bismarcku ale v tento okamžik došlo k ostré výměně názorů mezi admirálem Lütjensem a kapitánem Lindemannem, který chtěl potopit i druhou britskou loď. Britské křižníky Suffolk a Norfolk by nebyly schopné další katastrofě zabránit.
Admirál Lütjens si ale prosadil svou a vydal se se svou lodí s více než 2 000 muži na palubě vstříc osudu. V tomto okamžiku ale celá posádka Bismarcku oslavuje potopení největší britské lodi...
Zdroj: Hubáček Miloš, Moře v plamenech, warhistoryonline.com
Tagy