Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Ropovod
Po vojenské agresi Ruska na Ukrajinu vyhlásil Západ, ale třeba i Japonsko embargo na obchod s Ruskem a dodávky citlivých technologií využitelných ve zbrojním průmyslu. Jenže toto je, jak se potvrzuje, neúčinné a navíc dvojsečné.
Ztrátou velkého ruského trhu samozřejmě západní firmy přichází o značné finance, což je nutilo k hledání náhradního řešení. Ale tak velký trh kromě Číny nebo Indie nikde není. To znamená vyhledat řadu menších zákazníků, to zvyšuje ale náklady např. na přepravu. A tím samozřejmě roste cena produktů. Ale Rusko je má stále k dispozici, zřejmě podle rčení „kde je poptávka, je i nabídka“. A též je normální v obchodním světě „nákup za účelem dalšího prodeje“. U některých komodit se dá dle výrobního čísla prokázat, kdy a komu byla výrobcem prodána. Ale je již obtížně prokazatelné, kudy a jak putovala dále např. k ruským zbrojařům.
Například ruské střely dlouhého dosahu s plochou dráhou letu Ch-101, vyrobené asi před dvěma měsíci, tedy dlouho po vyhlášení embarga, mají v řídícím systému americké čipy. Znamená to, že existuje dodavatel. Obtížné je si představit, že by Rusko mělo z již dřívější doby takové skladové zásoby pro intenzivní konflikt, s nímž nepočítalo, Měla to být rychlá a snadná akce.
Zdá se tedy, že embargo poškozuje Rusko vyššími náklady, Ale nezastavilo ho ani neomezilo. Nicméně zároveň poškodilo i západní firmy ztrátou trhu. A do třetice, obohatilo další země, protože embargo je Západ versus Rusko, nikoliv celosvětové. Jeho případná eskalace jen oživí černý trh a navýší ceny, nikoliv že zastaví Rusko. Již v moha jiných oblastech si Rusko vlastně pochvalovalo, že sankce přinesly oživení domácího průmyslu a rozvoj výzkumu a výroby nezávislého na Západu.
Rusko si našlo velmi rychle odbytiště pro své komodity jinde, a tím kompenzuje výpadek obchodu se Západem. Ale ani Rusko, pokud by zcela nepřešlo na válečnou ekonomiku, není ve všem soběstačné. Údajně probíhají rozhovory s KLDR o dodávkách zbraní výměnou za dodávky MiG-29, tedy barterový obchod, něco za něco. Ale to nejde se všemi a všude.
To svědčí o tom, že Rusko se válkou pomalu ekonomicky potápí, Jde jen o to, jak dlouho to může vydržet. Ale jistě déle než Ukrajina, jež již nyní je velmi závislá na západní pomoci. A pak jsou zásadní velmocenské zájmy. USA má trochu jiné zájmy a priority než EU, a do toho vstupuje Čína. Čína nedávno kritizovala Rusko za válku na Ukrajině, ale pořádá opět velké vojenské cvičení v okolí Tchaj-wanu.
I odchod od ruské ropy může mít dopady na domácí ekonomiku, tedy ceny pohonných hmot. Kromě ruské jsou dakší čtyři druhy ropy – severomořská (Brent), americká (WTI), z oblasti Perského zálivu (Dubai) a africká (Nigerian Light). Její cena závisí samozřejmě na kvalitě (hustota – čím nižší tím dražší – či obsah síry) a vzdálenosti na kterou se přepravuje. A právě obsah síry má dopad na technologii zpracování. Tedy při změně ropy musí i rafinerie upravit technologie zpracování, což se může odrazit v konečných cenách produktů. A navíc, pokud by byl ropovod Družba z Ruska zcela vyřazen z provozu, pak je nezbytné buď platit jeho údržbu, nebo ekologickou demontáž a likvidaci. A zde se jedná o nemalé peníze, které by musel stát, tedy daňový poplatník, uhradit.
Jenže opět to není něco, co by Rusko trápilo nebo omezovalo. Své odběratele má, když ne na Západě, tak na Východě určitě. A těm je embargo a sankce EU na ruský dovoz i vývoz zcela ukradené. Ba naopak, získávají větší manévrovací prostor pro vyjednávání s Ruskem. Takže ano, sankce proti Rusku na něj mají jisté dopady, ale není to nic, co by ho zásadním způsobem omezilo nebo ohrozilo, a už vůbec ne zastavilo.
Zdroj: business.humanrights.org, seattletimes.com