Autor fotografie: Public domain
Dalo by se říct, že jsou opravdu všude. Řeč není tentokrát o ruských okupantech, ale myších a dalších hlodavcích, kteří dokáží značně znepříjemnit Ukrajincům jejich nelehké životy na frontě.
Nejen ostré boje musejí svádět již skoro dva roky Ukrajinci s ruským nepřítelem. Ten další je sice daleko menší a lehčí, ale může napáchat o to více nedozírné škody. Myši znepříjemňují ukrajinským vojákům každodenní život. Jsou prakticky všude - v bunkrech, zákopech i rezidenčních budovách. Hlodavec však může být ve velkém počtu opravdu nebezpečný. Nejenže může být myš infikovaná a přenášet nemoci, ale způsobuje také nenahraditelné škody, na což ve svých důsledcích doplácí právě ukrajinští vojáci.
A tak už na sociálních sítích stačily kolovat fotografie či videa myšího, ale také krysího náporu, který ničí zásoby jídla, elektrické kabely, znečišťuje oblečení, uniformy a poškozuje majetek. Navzdory tomu, že se Ukrajinci snaží invazi hlodavců čelit, tak jsou to nejen Rusové, ale v nadsázce řečeno také myši, které likvidují ukrajinské pozice.
Nicméně možná ještě horší je skutečnost, že hlodavci mohou ohrozit i některé vojenské operace či útoky prováděné ukrajinskou armádou. Myši totiž způsobují poškození dělostřelecké munice a střelného prachu, čímž narušují bojovou připravenost obránců před ruskou invazí. Ušetřeny jejich nájezdům nejsou ani komunikační a další potřebné systémy, které jsou každodenně využívány k vedení války.
Boj proti takové ,,armádě" hlodavců v probíhajícím konfliktu není vůbec snadný, protože myší jsou obrovské počty. Ukrajinci volí sice deratizační prostředky, ale ty mohou přinést jen dočasnou úlevu. Pokusy o použití ultrasonických zařízení se pak ukázaly jako neúčinné, stejně jako nastražování pastí. Sama ukrajinská armáda přiznává, že právě pasti jsou prostředkem, které nejsou samospásné a přináší pouze přechodné řešení.
Ukrajinci tak v současné době hledají nejefektivnější metody, jak pokud možno co nejvíce zredukovat počty dotěrných hlodavců. Skutečnost, že se myši takovým způsobem rozmnožily, je přičítán až neobvykle teplému počasí první poloviny října, které se jeví jako ideální podmínky pro reprodukci hlodavců.
Ti však netrápí jen v současné době ukrajinské vojáky, byli přítomni i v dalších konfliktech, například první světové válce. Do zákopů do té doby největšího ozbrojeného konfliktu na světě si totiž našly cestu hlavně krysy. Pokud tedy voják přežil nepřátelskou palbu, mohla jej skolit choroba pocházející z krysího kousnutí.
Vojáci si tak krátili dlouhou chvíli ne jejich střílením, protože munice nebylo nazbyt, ale probodáváním bajonetem. A byly pořádány například ve francouzské armádě soutěže, jejichž vítězové byli odměňováni. Drobný peněžní bonus byl vyplácen za každý krysí ocásek. Nutno dodat, že podmínky v zákopech byly pro krysy přímo ideální. Měly zde důmyslné skrýše, dostatek vody a zbytky jídla, které vojáci nezkonzumovali, posloužily jako každodenní potrava. Zákopové krysy však velice znepříjemňovaly život vojáků, narušovaly jim nejen zdraví, spánek, ale také bojovou morálku.
V mnoha filmech z první světové války je vidět, že krysy lezou vojákům po tvářích, nebo jim ,,drze" ukusují z jejich jídlo, ale také ,,hodují" na mrtvolách. Všechno to je pravda. Stejně jako v případě Ukrajiny i tehdy byly možnosti likvidace tak obrovského množství nevítaných návštěvníků omezené. Vojáci proto kromě své ,,kratochvíle" probodávání krys bajonety používali v zákopech psy, aby snížily rychle se množící populaci krys. Zvláště se uplatňovali v této aktivitě teriéři. Bylo to ale stejně jen nedostatečné řešení vážného problému.
Obecně tedy lze konstatovat, že hlodavci jak v první světové válce, tak nyní na Ukrajině mají potenciál znepříjemnit každodenní válečnou rutinu, mohou však, a to je zřejmě horší, narušit v určité fázi bojovou připravenost a mařit některé důležité akce proti nepříteli.