KOMENTÁŘ: Jaderné zbraně proti Ukrajině a protiútok USA. Realita, nebo rétorické cvičení?

Stále se hovoří o možnosti, že by Rusko v kritické situaci na Ukrajině použilo jaderné zbraně. A též je diskutováno, zda by USA okamžitě realizovaly vojenskou odvetu. Jenže ani jedna varianta se nezdá být pravděpodobnou. Rusko by si radioaktivitou zamořilo území, která chce získat, a USA by zahájily globální konflikt a zatáhly do situace celé NATO.

Je jisté, že Rusku se na Ukrajině nevede tak, jak si představovalo. A to v mnoha ohledech. Hrozba jadernými zbraněmi nebo strategickými bombardéry či střelami s plochou dráhou letu je reálná, ale co by tím Rusko získalo, kromě spálené země a zamořených území. I tak na obsazených územích budou nutné obrovské investice do obnovy kompletní infrastruktury, voda, průmysl, zásobování, ubytování, školy, nemocnice, odpady, úřady atd.

Hrozbou jaderného úderu má Rusko proti Ukrajině navrch, protože ta jaderné zbraně nemá. Jde zřejmě o vydírání. Jenže i tak může být nad červeným tlačítkem s přeprogramovaným cílem nervózní prst a katastrofa je na cestě. Evropa i USA jsou schopny identifikovat odpal balistických střel i jejich trajektorii.

Pokud by k takovému nešťastnému incidentu došlo, je to stejné jako potyčka mezi Indií a Pákistánem. Každá země má nějaké spojence a nějaké hodnoty. V tomto případě je to bohužel na hranicích NATO a EU. A Indie a Pákistán mají jaderné zbraně.

Pokud by tedy Rusko zaútočilo jadernými zbraněmi na Ukrajinu, přizná tím prohru. A pokud by USA odpověděly silou, není to USA proti Rusku k ochraně Ukrajiny, ale bylo by to NATO proti Rusku. Vyjádření generála ve výslužbě Davida Petraeuse jsou sice silová, alebývalý ředitel CIA nepředstavuje stanovisko vládní administrativy, byť k ní má jistě blízko. Ale může si říci co chce, ne co je pro USA politicky akceptovatelné.

Jak již bylo řečeno, zásah USA by byl zásahem NATO, což by mohlo dát Rusku v rámci „obrany“ volnou jízdenku do Pobaltí a kontinentálnímu připojení Kaliningradské oblasti k Rusku. A takový scénář si nikdo nepřeje, možná kromě Kremlu.

Ukrajinská armáda slaví úspěchy v postupu v různých oblastech. Otázkou je, zda to není náhle příliš mnoho a příliš daleko. Dochází k napnutí zásobovacích tras, vyčerpávání zásob a zeštíhlování bojových linií, kdy jednotky již nejsou schopny vytvořit vícepásmovou obranu, ale jsou odkázány pouze na jednu linii a zásobování je pod hrozbou bombardování nebo dronů.

Putin sice může hrozit jadernými zbraněmi, ale co by tím získal – nic. Spíše bude volit další a další psychologické operace k manipulaci veřejného mínění na Ukrajině i ve světě. Jistěže se ruská armáda nevyhýbá různým metodám, jako jsou mučení, popravy nebo kazetová munice, ale stále si nechává otevřené dveře pro návrat. Použitím jaderných zbraní by byl návrat nemožný, a to na desetiletí.

Prezident Putin ani ministr obrany Sergej Šojgu nejsou vojenští stratégové, oba mají kořeny v jiných strukturách. Ale jistě se učí ze situace na frontě. A rychlý postup ukrajinské armády může být strategickým tahem. Obětování jednotek v Lymanu a vylákání ukrajinské armády na velkou vzdálenost může vyvodit velkou obkličovací operaci, jež by pro Ukrajince byla fatální. Otázkou je, zda na to má Rusko síly a prostředky.

A v tomto kontextu je míněna obrana jižního pobřeží, velká obkličovací operace a případně anexe Pobaltí v případě útoku USA. A zároveň zajištění svých aktivit na jižní, severní i východní hranici. Země je veliká a žádá nemálo zdrojů, mnozí tradiční spojenci jsou stále zdrženlivější a ekonomika si nevede až tak dobře, takže Rusko se potýká s mnoha problémy.

Jak již bylo uvedeno dříve, Bělorusko manévruje, jak jen to jde, Indie si hledá dodavatele zbraní kdekoliv, Turecko není na Rusko moc naladěno a Čína je velmi zdrženlivá. Pro Rusko to není ideální pozice a ztrácí jednoho spojence za druhým. Ale určitě nikdo nechce vyvolat globální, a především jaderný konflikt.

 

Zdroj: usip.org, bbc.com

Tagy