Ministerstvo obrany štamgastem u antimonopolního úřadu. Nálada veřejnosti kolísá. Akvizice BVP, LÚV nebo F-35 jsou problematické

Ministerstvo obrany štamgastem u antimonopolního úřadu. Nálada veřejnosti kolísá. Akvizice BVP, LÚV nebo F-35 jsou problematické
Autor fotografie: Ministerstvo obrany|Popisek: BVP CV90
18 / 08 / 2023, 11:00

Úřad pro hospodářskou soutěž (ÚOHS) řeší v současné době dvě velmi důležité zakázky Ministerstva obrany. Dosud nerozhodl o stížnosti proti smlouvě o nákupu pásových bojových vozidel pěchoty (BVP) a na konci července pozastavil tendr na lehká útočná vozidla (LÚV) pro výsadkáře. V prvním případě jde o nákup za 60 miliard korun (plus inflační doložka), ve druhém o 5,6 miliardy korun. Obě zprávy přišly poměrně krátce po sobě, a nedlouho poté, kdy soud definitivně potvrdil půlmiliardovou pokutu, kterou ÚOHS ministerstvu uložil v kauze nákupu víceúčelových vrtulníků. Někde v sídle ministerstva obrany je zakopaný pes.

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže má nyní dvojí příležitost zakopaného psa pomoci vykopat. Způsob, jakým MO přistupuje ke strategickým a významným zakázkám byl předmětem diskusí vždy, bez ohledu na to, kdo zrovna seděl v křesle ministra obrany. Každá nastupující vláda přicházela s tím, že přístup změní, že od teď budou akviziční projekty transparentní. Ve skutečnosti se na obraně mnoho nezměnilo, či spíše "k lepšímu nezměnilo".

Výdaje na obranu jsou důležité. Neméně důležité je ale o tom přesvědčit veřejnost

Mnohé se ovšem mění v našem širším okolí. Zhoršené bezpečnostní prostředí si vynucuje zvýšené investice do obranných schopností. A to i, chvályhodně, u nás. Mnozí k tomu však dodávali: je však třeba investovat koncepčně a účelně, je třeba investice veřejnosti vysvětlovat a všechny procesy musejí být transparentní. Protože když to tak nebude, veřejnost, před rokem pod dojmem bezprecedentní agrese Ruska vůči Ukrajině ochotná v obecné míře podporovat leccos, časem otupí a začne vnímat jako prioritu jiné problémy než dlouhodobě podfinancovanou obranu. A přesně to se zřejmě podle různých náznaků také děje.

Koncepce výstavby AČR 2030 dosud aktualizovaná není. Namísto toho sledujeme náhlé obraty a nově identifikované priority, jako v případě akvizice taktických bezpilotních prostředků. Takřka hotový nákup ministerstvo ze dne na den pozastavilo ve prospěch dosud nezahájeného a nijak neupřesněného zájmu pořídit 200 malých dronů. Veřejnost se má spokojit s tím, že armáda přehodnotila priority podle zkušeností z Ukrajiny. V roce 2022 chtěla taktické drony, vysvětlovala a obhajovala své řešení, v roce 2023 je náhle akutně nepotřebuje. Podobně nešťastná komunikace probíhá ve věci nejnákladnější investice, tedy připravovaného pořízení 24 nadzvukových letounů F-35. Odhadovaná cena roste, infrastruktura v ní napřed podle ministryně obrany zahrnutá je, posléze není. A veřejnost, které rostou životní náklady a klesá reálná mzda, to sleduje s rostoucí skepsí.

Průzkumy veřejného mínění lze interpretovat různě. Jak například pochopit v kontextu současného vývoje odpověď respondentů, že do vybavení armády "se má investovat stejně (zachovat stávající stav)"? Odpovědělo tak 45 % respondentů nedávného průzkumu STEM/MARK. Co ale znamená stávající stav? Je to 1,39 % HDP na obranu z roku 2021, 1,35 % HDP z roku 2022, nebo schválených 1,53 % HDP na letošní rok (s úsporou minimálně 2 miliardy korun)? Nebo tím je myšleno, že schválený zákon o vynakládání minimálně 2 % HDP na obranu, je v pořádku, ale respondenti by vyškrtli slovo "minimálně"? Řeč je přitom o "vybavení armády", a tedy jde ve skutečnosti o tzv. programové financování, které v rámci obranného rozpočtu skočilo z 18 % v roce 2019 na 31 % v roce 2022. Aliance definuje jako minimální hranici 20 %. Dlouhodobě podfinancovaná armáda s mamutím vnitřním dluhem, která potřebuje modernizovat "vše", musí na akviziční a modernizační projekty dávat relativně mnohem více.

Aniž by bylo třeba veřejnost (respondenty průzkumu) podceňovat, ani tato obecná čísla a jejich dynamiku spíše v průměru nesledují. Interpretace jejich odpovědi se tedy nabízí: dále výdaje na obranu nenavyšovat. Investice do vojenské techniky označilo jako rozhodně potřebné 14 % respondentů, 34 % je označilo jako spíše potřebné. A zbytek pak jako spíše nepotřebné, rozhodně nepotřebné, případně neví. Nejmenší podporu mezi respondenty pak měl zmíněný nákup letounů F-35, a to jak mezi těmi, kdo by na obranu více peněz nedávali, tak mezi těmi, kdo si potřebu dalšího nárůstu obranných výdajů v budoucnu uvědomují.

Veřejnost se těžko přesvědčuje, když jsou různé akvizice provázeny pochybnostmi a protesty

A za této společenské nálady, deset či dvacet procentních bodů na jednu či druhou stranu, se začínají objevovat důsledky výše zmíněného přístupu Ministerstva obrany k akvizicím. Ponechme stranou dosud antimonopolní úřadem nerozhodnutou otázku nákupu BVP. Zákaz realizovat již podepsanou smlouvu by byl pro rezort i pro ozbrojené síly do písmene katastrofou. Na druhou stranu žijeme v právním státě a ani v zájmu obranyschopnosti země není možné svévolně paragrafy zákona o veřejných zakázkách ohýbat. Ministerstvo tvrdí, že má vše dokonale ověřeno a že postupovalo v souladu se zákonem. Samozřejmě.

Totéž tato instituce tvrdila v kauze nákupu vrtulníků. ÚOHS a posléze soud měly ale jiný názor, a počítá se výsledek. Ačkoli pokuta půl miliardy na obraně nikoho fyzicky nebolela, a MO samotné také ne (je schopné vrátit letos do státního rozpočtu dvě miliardy, které tedy zásadně nepotřebuje), "signál" veřejnosti to byl jednoznačný – při akvizici nebylo postupováno podle zákona, něco tam nehraje.

A že něco nehraje ve věci vypsané zakázky na lehká útočná vozidla, o tom se rovněž psalo v uplynulých měsících intenzívně. Pořízení lehkých útočných vozidel předpokládala Koncepce výstavby AČR 2030 pro roky 2021–2024, resp. k milníku 2025. Mimochodem stejně jako samohybné minomety, po nichž se tak trochu slehla zem, resp. byly v tichosti odsunuty za horizont roku 2028 (ještě před válkou na Ukrajině – přičemž na rozdíl od malých dronů v případě minometů k přehodnocení jejich role a významu nedošlo). Zahájení výběrového řízení na LÚV bylo několikrát odsunuto, původní termín pro přihlášení do soutěže byl listopad 2022, konečný pak duben 2023. Protože potenciální uchazeči jednoduše nerozuměli zadání, resp. zadání ani po opakovaných doplňcích a úpravách nedávalo smysl. Podle deníku E15 se nakonec přihlásili pouze čtyři zájemci. Průzkum trhu v roce 2020 přitom identifikoval 14 možných řešení od 12 výrobců.

Své námitky podaly začátkem června společnosti LPP, s.r.o., o které se dlouho spekulovalo, že se chce zakázky účastnit s vozidlem HMT400/600 od britské společnosti Supacat, a společnost Colt CZ Defence Solutions. ÚOHS zakázku na konci července pozastavil a zkoumá zadávací dokumentaci. Podle Transparency International citované Českým rozhlasem to může trvat i déle než dva měsíce.

Analytik Transparecny International Marek Chromý Českému rozhlasu řekl: "Ministerstvo obrany má za sebou řadu pochybení ve veřejných zakázkách. Pokud ÚOHS vydal předběžné opatření, a tedy si vyhodnotil, že návrh na přezkoumání není neodůvodněný, pak by se ministerstvo mělo samo sebe ptát, kterými svými kroky takový postup některému z účastníků zakázky umožnilo, protože i kdyby nebyl návrh na přezkoumání úspěšný, tak stále způsobí zpoždění akvizičního procesu." A pochybnosti jednoduše nezmizí, je na místě dodat. Bohorovný přístup Ministerstva obrany, které sebevědomě tvrdí, že je vše v pořádku, ačkoli jen výše zmíněnou zadávací dokumentaci muselo mnohokrát upravovat, na veřejnost za těchto okolností dobře působit nemůže.

Transparentnost, otevřenost, jasné a odůvodněné požadavky směrem k uchazečům v rámci zakázek, komunikativnost směrem k veřejnosti prostřednictvím médií. To jsou nedlouho před poločasem současného funkčního období vlády slabá místa Ministerstva obrany. Z velkých akvizic byla za tu dobu podepsána jen BVP, a nad smlouvou a budoucností projektu nyní visí otazník. Reálně se armádě do výzbroje dostávají první kusy techniky, která byla pořízena ještě v předchozím období za ministra obrany Lubomíra Metnara (například vozidla TITUS, vrtulníky Viper a Venom, radary MADR), a Německem darované tanky Leopard 2A4. MO velmi dobře řeší a komunikuje pomoc Ukrajině, ale na domácí "frontě" a ve vztahu k veřejnosti ztrácí, a nezmění-li přístup, bude hůř.

Zdroj: STEM/MARK, Český rozhlas, SM

Tagy článku