Zadání tendru na LÚV připomíná zakázku na "osobní terénní automobily". Tu bylo třeba pro nejednoznačnost zrušit a vypsat znovu. Armáda pak dostala náklaďáky

07. 11. 202211:00

Zadání tendru na LÚV připomíná zakázku na ”osobní terénní automobily”. Tu bylo třeba pro nejednoznačnost zrušit a vypsat znovu. Armáda pak dostala náklaďáky

foto: foto: Ministerstvo obrany ČR/Toyota Hilux

Kritizovaný způsob, jakým je ministerstvem obrany vypsána zakázka na lehká útočná vozidla (LÚV) pro 43. výsadkový pluk, připomíná dva jiné projekty, které v minulosti vrhly nedobré světlo jak na armádní heslo "Víme, co chceme", tak na schopnost ministerstva zprocesovat armádní poptávku formou veřejné soutěže. Řeč je o výběru "automobilů osobních terénních", náhradě za obstarožní UAZy a Land Rovery, a také o neúspěšném projektu Perun, vozidla určeného pro speciální síly, kterému se budeme věnovat ve druhé části. Specifikace v prvním případě byla vypsána tak nešťastně, že nebylo jasné, zda chce armáda vozidlo osobní, nebo nákladní. Zakázka byla dokonce z tohoto důvodu zrušena, a vypsána znovu, a jejím výsledkem byl nákup 1200 pick-upů Toyota Hilux, které aktuálně armáda přebírá a potýká se s četnými technickými problémy. Ani v případě LÚV nelze podle aktuálního zadání s určitostí říci, co přesně armáda od vozidla očekává.

Výběr "osobního automobilu terénního", jak se zakázka jmenovala, provázely velké nejasnosti vyplývající z nejednoznačného zadání. "Zakázku jsme v souladu se zákonem zrušili, protože část zájemců si příliš striktně vykládala některé požadované parametry, například na nátěr vozidla. Předpokládáme opětovné vyhlášení s upravenými parametry tak, abychom mohli vybírat z maximálního množství nabídek," vysvětlil v prosinci 2019 zrušení tendru tehdejší mluvčí ministerstva Jan Pejšek.

Původní termín podání nabídek byl 20. prosinec 2019. Uchazeči ovšem po prostudování zadávací dokumentace zavalili ministerstvo obrany množstvím dotazů, na které úředníci reagovali postupnou úpravou zadání. Zmíněný problém s nátěrem vozidla spočíval v tom, že MO požadovalo jeho provedení konkrétním výrobcem, což zákon neumožňuje. Úprava spočívala v tom, že se v zadávací dokumentaci objevil výraz "např." Jde zdánlivě o banalitu, která ovšem naznačuje, že MO "umí" ve specifikacích poptávané techniky dělat zbytečné chyby, které posléze musí napravovat. Mnohem závažnější byl problém spočívající v tom, že ze zadání nebylo zřejmé, jestli se o zakázku mohou ucházet také dodavatelé terénních pick-upů. Ministerstvo na dotaz odpovědělo, že mohou - ale to odporovalo formulaci v zadání, protože pick-up je vozidlo nákladní (kategorie N1G), nikoli osobní (kategorie M1 a M1G).

Zadání bylo odvoláno a zakázka vypsána znovu. Paradoxně pod stejným názvem "automobil osobní terénní", ovšem již explicitně s požadavkem kategorie N1G, nákladní automobil s hmotností do 3,5 tuny. Na konci listopadu 2020 pak byla podepsána smlouva s úspěšným uchazečem, společností Glomex MS, na dodání až 1200 pick-upů Toyota Hilux (aktuálně je v plánu 1500 kusů). Do dnešního dne jich bylo dodáno bezmála 1000. Do poloviny letošního září se u nich projevilo na 250 závad řešených v rámci záruky, nicméně problémem zakázky je, že dosud nebyla uzavřena řádná servisní smlouva na pozáruční servis.

Že součástí armádních zakázek není řešení celého životního cyklu pořizované techniky je nedostatek, který ministerstvu v minulosti vyčetl Nejvyšší kontrolní úřad, který v květnu 2020 konstatoval: "Při nákupech obrněné techniky se MO nezabývalo náklady na celý životní cyklus obrněné techniky, i když mu to ukládají usnesení vlády už od roku 2011. To, že ministerstvo náklady na údržbu a opravy neřeší v době nákupu, vede k tomu, že se stává závislým na dodavateli servisní podpory a náhradních dílů a provoz obrněné techniky se prodražuje."

To je kromě nejednoznačnosti zadání další společný prvek, který spojuje projekt "automobil osobní terénní" s projektem "lehkého útočného vozidla" - ani v aktuálním případě LÚV totiž není životní cyklus řešen, servisní smlouva tedy bude vyjednána až po nákupu, což pro ministerstvo velmi zužuje manévrovací prostor a zvýhodňuje dodavatele. Tento problém ministerstvo v případě Hiluxů vysvětluje tím, že zákon o zadávání veřejných zakázek neumožňuje v rámci veřejné soutěže kromě dodávky techniky poptávat souběžně službu, a problém chce řešit novelou zákona.

Podobně jako v případě osobních automobilů, z nichž se staly posléze automobily nákladní, tedy pick-upy, nebylo zřejmé, co přesně armáda požaduje, není to zřejmé ani ze zadání pro lehké útočné vozidlo. Do vypsaných parametrů se vejde velké množství vozidel různé váhové kategorie, a to včetně vozidel, která jsou militarizovanou variantou vozidel civilních. Maximální celková hmotnost činí podle zadání až 9500 kg, a vozidla, která takové hmotnosti dosahují, působí již spíše jako střední, či tzv. doprovodná vozidla. Mají jiné jízdní a další vlastnosti než vozidla výrazně lehčí, a tedy pohyblivější, vyznačující se vyšší taktickou i strategickou mobilitou. Je zarážející, že se budou takto v rámci jedné soutěže ucházet o dodávku výrobci vozidel odlišných koncepcí a odlišného určení.

Armáda a 43. výsadkový pluk přece musí umět říci přesněji, jakou techniku potřebují. Armáda to uměla říci u samohybných děl, kde jí nejlépe vyhovuje systém CAESAR. Uměla to říci u protiletadlových kompletů SPYDER. Uměla to říci u víceúčelových vrtulníků systému H-1, u kterých nadto velmi důrazně požadovala, aby šlo o vojenské stroje prověřené v boji. Pádný argument, který ale zcela chybí v případě lehkých útočných vozidel. Veřejné soutěže se složitou a nejasnou specifikací, kterou musí následně ministerstvo vysvětlovat a upřesňovat, případně doplňovat a měnit, jsou v případě specifické vojenské techniky nesprávnou a zbytečnou cestou, která skýtá mnohá rizika a vede k průtahům. Vojáci pak zbytečně dlouhou dobu používají zastaralou a nevyhovující techniku, sledují bezmocně průtahy v celém procesu, a ve finále se jim do rukou může dostat typ, který sice vyhoví "kompromisním" ministerským požadavkům, ale nebude ideální z hlediska operačních potřeb. V soutěži na cenu stát zdánlivě ušetří relativně zanedbatelnou částku (přičemž riskuje prodražení například servisních služeb), a vojáci pak budou dvacet let jezdit ve vozidlech, která by si nevybrali.

Zdroj: Ministerstvo obrany, NEN