Autor fotografie: flickr.com (CC BY 2.0)
Roky 1975-1979 jsou v historii novodobé Kambodže těmi nejkrvavějšími. Diktátor Pol Pot zavedl krutý režim, který zlikvidoval přes 2 miliony lidí.
Kromě poprav z politických důvodů, protože ne každý se podřizoval, a kohokoli bylo možné obvinit, přivolali na „svou“ zemi hladomor, lidé umírali na různé choroby při dramatickém nedostatku zdravotní péče, a také z vysílení, přepracování.
Vůdcem Rudých Khmérů byl tvor, jemuž se říkalo Pol Pot, vlastním jménem Saloth Sar. Ročník 1925. Studoval nepříliš úspěšně na francouzských školách v tehdejší Francouzské Indočíně, nicméně na technice v Phnompenhu přecejen závěrečné zkoušky složil a s přiznaným stidependiem se vydal v roce 1949 do Francie. Zde strávil tři roky, studium radioelektroniky nedokončil, a vrátil se do Kambodže. Politicky se projevoval zprvu jako mladý vlastenec toužící po osvobození své domoviny z tenat kolonialismu, ale přivoněl také k marxismu a obecně komunismu. Vznikla třaskavá směs ublíženého, neúspěšného a zvrácenými idejemi nasměrovaného aktivisty.
Zbavit zemi kolonialistů přestalo být dostatečným cílem, ostatně Kambodža svou nezávislost získala v roce 1953. Jeho cílem se stala zásadní přestavba společnosti, která v úplnosti odmítne kapitalismus jako zdroj veškeré nespravedlnosti, nerovnosti a zla, a na nových principech vybudovaná nová společnost, zbavená přežitých stereotypů, bude šťastnou. Našel se mezi nejradikálnějšími vůdci Rudých Khmérů, kteří začínali jako ozbrojené křídlo zatím spíše nevýrazné Komunistické strany Kampučie (Kambodže). Pol Pota ovlivnil a inspiroval pobyt mezi obyvateli odlehlých oblastí, v nichž Rudí Khmérové na počátku své existence působili. Šlo o nezávislé a soběstačné komunity fungující bez peněz a bez vlivu jinak v zemi rozšířeného budhismu. Budoucímu vůdci ovšem unikla jedna podstatná náležitost takové existence: vyvíjela se po generace, přirozeně, odloučeností a nepřístupností oněch oblastí.
Po puči generála Lon Nola, který odstranil vládu prince Norodoma Sihanuka v roce 1970, se s Sihanukem politicky sblížili a získali pozornost. V následující bezmála pětileté občanské válce získávali postupně kontrolu nad venkovskými oblastmi země, a v dubnu 1975 dobyli hlavní město.
Jakmile byli u moci, zahájili Rudí Khmérové svou revoluci, jejímž cílem bylo učinit z Kampučie jakousi komunistickou utopii, zcela beztřídní společnost opřenou čistě o zemědělskou výrobu. Byl vyhlášen „Rok nula“, země byla izolovaná od zbytku světa a začala likvidace městských společností, zrušení měny, zrušení soukromého vlastnictví, zákaz náboženství a ustavování venkovských společenství.
Pro intelektuály nebylo v takové společnost místo a uplatnění. Člověk s brýlemi byl intelektuál, a byl odstraněn. Člověk hovořící cizím jazykem byl intelektuál a byl odstraněn (kromě vůdce). Lékař byl intelektuál. Se všemi důsledky. Cílem likvidačních kampaní byli etničtí Vietnamci a Čamové (muslimové). Statisíce příslušníků střední třídy, která se v relativně stabilním období Sihanukovy vlády nadechla k hospodářské aktivitě, byly vystaveny mučení a smrti v táborech nucených prací. Děti nebo ženy nebyly ušetřeny. Rodiny byly rozdělovány. Pracovní povinnost trvala 12-16 hodin denně. Města byla vylidněna, přeživší přiděleni na venkov. Tisk neexistoval. Zvláštností režimu bylo, že se sám sebou nechlubil. Oficiální hlavou státu zůstával Sihanuk, ovšem v domácím vězení.
Na dva miliony mrtvých. To byla cena, kterou Kambodža zaplatila za přesvědčení Pol Pota a jeho soudruhů o tom, že ví, co je správné, a vůli teď a tady zakázat a zničit cokoli, co tomuto přesvědčení odporuje nebo nevyhovuje. Jejich hrůzovládu ukončila vietnamská invaze v roce 1979 poté, kdy se Rudí Khmérové rozhodli Vietnam sami napadnout. Poněkud paradoxně s ohledem na složité vztahy studené války byli nadále ve svém partyzánském boji podporováni Čínou a poněkud zvráceně i Západem. Pol Pot sám umírá až v roce 1998. Nepotrestán.
Zdroj: history.com