Kluby vojenské historie – Legio X Gemina (1. část)

Kluby vojenské historie – Legio X Gemina (1. část)
Autor: Bartosz Janiczek|Popisek: Legio X Gemina ve formaci testudo
05 / 09 / 2018, 16:00

Security magazín otevírá seriál představující kluby a spolky vojenské historie, jejich hobby, jejich přístupy, jejich aktivity – a to napříč všemi obdobími, jimž se u nás (a v Evropě) nadšenci (jak se jim říká nejčastěji česky – a oni to nemají moc rádi) nebo re-enactoři věnují. Re-enactment je anglický výraz, který znamená „znovuustavení“ či obnovení. Vracíme se proti proudu času a snažíme se podle různých pramenů, jež jsou k dispozici, ztvárňovat vojenský život v době našeho zájmu. Smyslem je poznávat společnou historii a zprostředkovávat zájem o ni veřejnosti. Prvním spolkem je Legio X GPF COH VIII Bestia. Spolek zabývající se re-enactmentem římských legií.

Rok 58 před n. l. je rokem s nejstarší zmínkou o X. legii, která spolu s třemi dalšími byla svěřená do rukou Gaia Iulia Caesara a tímto okamžikem si začala razit svoji cestu v bezpočtu konfliktů a válek, aby se vypracovala na jednu z nejzkušenějších a nejdéle sloužících legií. O mnoho století později se v České republice, v roce 2008, našlo několik nadšenců, aby pokračovali v odkazu X. legie, která svůj odkaz zanechala i na území Česka a Slovenska, založili reenactmentovou skupinu nazvanou Legio X GPF COH VIII Bestia. Proč právě tato legie?

Byla jednou z původních legií, se kterou Caesar započal svoje dobývání Galie a která se v tomto období stala jeho nejoblíbenější mezi všemi, kterými disponoval. Ve svém nejznámějším díle, Zápisky o válce Galské, o ní hovoří jako o legii, „která by ho následovala i v případě, že by se mu obrátili zády všechny ostatní a která by byla jeho tělesnou stráží.“ Caesara, který se na ni spoléhal nejvíce, si získala svou udatností. Ostatně byli to právě vojáci X. legie, kterými Caesar, ačkoli jen dočasně, nahradil svoje pomocné galské jezdecké zbory při vyjednávání s germánským Ariovistem, když jim obstaral koně, aby jej následovali na vyjednávání. Caesar totiž nedůvěřoval své galské jízdní jednotce, s kterou se měl vyjednávání zúčastnit.

Psali jsme: Jak získaly svá jména slavné římské legie

Po tomto aktu důvěry se dostalo legii přídomku Equestris. Byli to vojáci X. legie, kteří roku 57. před n. l., v tvrdé bitvě na řece Sabis, svojí pohotovostí dokázali zvrátit vítězství na stranu Říma. Ve své chvále na adresu X. legie Caesar pokračuje také v době jeho vylodění v Británii, kde se Římané střetli s silným odporem přímo na plážích ostrova. Ve svých zápiscích o válce galské popisuje orlonoše X. legie, jak sám vyskočil z lodě  se slovy „Seskakujte, vojáci, pokud nechcete orla vydat nepřátelům! Já vykonám svoji povinnost vůči státu, i veliteli!“ Tímto svým činem dodal odvahu ostatním legionářům a vylodění nakonec skončilo pro Římany šťastně. V následující občanské válce Caesara provázela v jeho bojích proti pompejovcům, kde se účastnila i bitvy u Farsálu. Po smrti Caesara se dále účastnila bitvy u Philipp, a také bitvy u Actia, kde bojovala na straně Marca Antonia.

Po skončení občanské války se císař Augustus ocitl v čele více než 50 legií. Byla to ohromná síla, kterou nebylo lehké udržovat a proto méně významné, nebo velmi prořídlé legie zrušil, případně spojil více legií do jedné. To byl také osud naší X. legie, které se tímto změnilo jméno. Přídomek Equestris byl vypuštěn a zůstal název pouze Legio X Gemina, z lat. gemina, tj. zdvojená.

V následujícím období mladého římského císařství se zúčastnila bojů v Hispánii, ze které byla převelená až v roce 63 n. l., aby se zanedlouho vrátila. Občanská válka roku 69 n. l. zastihla X. legii právě v Hispánii, a tím pádem se úplně vyhnula bojům v Itálii. V době vlády dynastie Fláviovců v roce 89 n. l. se účastnila potlačení povstání Lucia Saturnina, za což ji, stejně jako dalším legiím, které se podíleli na potlačení povstání, udělil císař Domitianus čestný titul Pia Fidelis Domitiana. Po zavraždění císaře bylo však jeho jméno z názvu legie odstraněno, a tím se ustálil název Legio X Gemina Pia Fidelis.

Psali jsme: Porážka v Teutoburském lese znamenala konec mýtu o neporazitelnosti římských legií

Za císaře Trajána se účastnila jeho první výpravy do Dácie, kde se zapojila do bitvy o město Tapae, aby za nějaký čas byla převelená do Vindobony, která se stala jejím hlavním sídlem až do 5. st. n.l. Oddíly této legie však byly vysílané i na území Čech, aby se zúčastnily bojů v době Markomanských válek, kde se po nich našly stopy v Mušovském táboře a na Slovensku se po nich dochovaly stopy v táboře Gerulata u Bratislavy.

Tak jako každá legie, i ta X. se skládala z kohort a centurií. Za tu naši jsme si zvolili VIII. kohortu a VI. centúrii. Většina římsky zaměřených skupin si vybírá obvykle I. kohortu, I. centurii z důvodu, že šlo v rámci legie o elitní jednotku, která měla ve svých řadách orlonoše. Z toho vyplývá, že jsme se chtěli odlišit a být něčím výjimeční, navíc se to i lépe pamatuje: 10-8-6. Za období, kterému se věnujeme, jsme zvolili vládu císaře Trajána, což je období roků 98-117 n. l. Tomuto období se snažíme přizpůsobit také naše vybavení a výstroj, abychom legionáře dané doby mohli zobrazovat co nejvěrněji.

Většinu věcí si dokážeme obstarat sami díky šikovnosti našich členů, případně máme síť ověřených výrobců. Dáváme ruční práci, aby se veškeré naše věci co nejvíce podobaly předloze. Za předlohy nám složí díla od antických autorů, archeologické nálezy nebo různé jiné dobové vyobrazení, ať jde o různé výjevy na památnících, jakým je například Trajánův tropaeum v rumunském Adamklissi, nebo přímé zobrazení legionářů na náhrobcích.

Video z akce Augusta Raurica, kam se naše X. legie chystá příští rok,
přibližuje atmosféru programů re-enactmentu doby antiky, římského císařství

Od založení skupiny jsme se hodně věcí naučili. Mnoho špatných věcí jsme z výstroje vypustili, ale i tak je před námi dlouhá cesta a neustále se snažíme zlepšovat. Důležité je pro nás nespokojit se s nynějším stavem, jelikož každý rok se nachází nové věci,  nebo se dospěje k novým poznatkům, které nám dovolí lépe pochopit fungování a obraz legionářů nejen našeho období, ale římských dějin všeobecně.

Jsme klub zaměřený na LH (living history), což znamená, že každá součást náší výstroje, výzbroje i věcí osobní potřeby je nějakým způsobem doložená, ať archeologicky či ikonograficky.

V současné době nás je ve skupině kolem třiceti, z čehož je 23 legionářů, a 1 optio - důstojník, který se ujal velení naší centurie. Je vybavený stejně jako legionář, až na pár věcí, které ho umožňují od řadového mužstva odlišit. Nejvýraznějším znakem je jeho hůl, hastilla, kterou pohání vojáky a v bitvě pomáhá při udržování vojáků ve formaci. Doklady o ní nám poskytují antičtí autoři, jakým je Polybius, nebo archeologické nálezy a zobrazení takové hole na vojenských náhrobcích, jakým je např. náhrobek Caecilia Avitata, optiona XX. legie, který byl nalezen v anglickém městě Chester. Dalším, dnes všeobecně respektovaným, znakem této hodnosti je používaní dvou orlích per, přichycených pomocí držáků umístěných na stranách přilby. Tato hypotéza je založená na základě nálezu několika přileb, ke kterým byly přichyceny právě tyto držáky. Spolu s těmito pery používá také chochol, vyrobený z per husích. Dnes nevíme, zda byla barva chocholu pro přehlednost nějak určena, avšak pro naše účely používá Optio chochol černé barvy. Viditelným znakem je také barva jeho tuniky, která je na rozdíl od režné barvy legionářských vojenských tunik obarvena.

Psali jsme: Ztracené římské legie ve službách čínských císařů

Sbor principalů, podůstojníků, uzatvírá vexilarius, nebo také vexilifer, který má na starosti vlajku (vexillum), s vyobrazením znaku legie. Jeho hlavním znakem je medvědí kožešina, kterou má hlavou přichycenu na přilbě a která mu poté padá a visí přes záda. Je dále vybaven střapci (pteruges), které jsou připojené k jeho ochrannému oděvu (subarmalis), kterým jsou vybaveni také všichni legionáři a který se nosil jako vycpávka pod zbrojí. Subarmalis chránila a odstínila tělo vojáka od zbroje.

vexilarius (foto Bartosz Janiczek)

Jednotliví legionáři jsou u nás dále rozděleni do 4 contubernií, což byla nejmenší jednotka v římské armádě, která se v plném stavu skládala z 8 mužů. Ti spali ve společném stanu a společně se také stravovali. To se snažíme rekonstruovat také my: každé contubernium má přidělený stan a následně se podle contubernií určuje i hlídka, jak denní, tak noční. V čele každého contubernia je voják s funkcí decana. Tato funkce slouží jako prodloužená ruka optiona, přičemž každý decanus je zodpovědný za stav a chování svého contubernia a při pravidelných nástupech celého mužstva nebo poradách decanů s optionem podává optionovi hlášení.

Ve druhé části článku se budeme věnovat výstroji, výzbroji a výcviku legionářů.

Autoři: Jiří Procházka (Titvs Antonivs Cvrro) a Tomáš Biroš (Pavllvs Horativs Torgvatvs)

2. část

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace