Poslední hodiny Mussoliniho života. Co se stalo s tělem bezprostředně po jeho smrti?

28. duben 1945 byl posledním dnem v životě italského diktátora Benita Mussoliniho, jehož život ukončili partyzáni. Je v tom určitá nezaměnitelná symbolika, protože o dva dny později se zastřelil i Adolf Hitler.

V dubnu 1945 se nezadržitelně blížil konec války a společně s ním i poslední dny diktátora Benita Mussoliniho. Ten byl v roce 1945 již jen stínem mocného muže, který zažil první pád v roce 1943. Svržený diktátor stanul po svém osvobození z horského hotelu v pohoří Gran Sasso v Abruzzu v čele tzv. Italské sociální republiky, která byla pod kontrolou nacistů. Jeho vliv se nedal v žádném případě srovnat se stavem před rokem 1943. 

61letý muž se rozhodl uprchnout i se svou milenkou do Milána, když souhlasil s jednáním delegace partyzánů, která se odehrála v paláci milánského kardinála Alfreda Schustera. Tady se však šokovaný Mussolini dozvěděl, že nacisté začali s vyjednáváním o bezpodmínečné kapitulaci. Rozčílený a rozčarovaný pak doslova utekl z paláce i svou milenkou Clarou Petacci, nasedli do sportovního vozu Alfa Romeo, kterou Mussolini pro ni koupil, a odjeli. Příští den se připojil pár ke skupině fašistů a německých vojáků mířících v konvoji směrem ke Comskému jezeru.

Pokud si Mussolini myslel, že jej nikdo nepozná, tak se osudově mýlil. Na sobě měl helmu Luftwaffe a kabát, to však nestačilo na ,,úspěšný průjezd". Partyzáni zastavili konvoj 27. dubna 1945, čímž byl Mussoliniho osud zpečetěn. Otázkou znělo, co udělat s Mussolinim a jeho milenkou, duce už představoval na konci dubna 1945 ,,politickou mrtvolu", nicméně i přesto u partyzánů zavládl strach, že nacisté provedou znovu pokus o jeho záchranu. Proto byl pár internován na opuštěném statkářském domku, kde ho těžko mohl někdo hledat. Ortel zněl nemilosrdně: Mussolini i jeho milenka měli zemřít.

28. dubna byl posledním dnem Mussoliniho života jeho milenky Petacci. Oba byli brzy ráno probuzeni, odvezeni z domu do malé vesnice Giulino di Mezzegra na březích Comského jezera. Mussolini s Petacci byli postaveni ke zdi u vchodu do Villy Belmonte, kde jejich životy skončily pod deštěm kulek z kulometů, o což se postaral komunistický partyzán Walter Audisio. Není úplně známým faktem, že byl zastřelen také Petaccin bratr Marcello, který se snažil uplavat pryč v Comském jezeře.

Není jistota, co se bezprostředně stalo s těly popravených v hodinách, které následovaly po jejich smrti. Nicméně existuje důvodné podezření, že těla byla znetvořena, evidentní to bylo zvláště u Mussoliniho.

Brzy ráno 29. dubna 1945 byla těla spolu s dalšími 14 fašisty naložena jako odpad na nákladní vůz a převezena do Milána. Zde pak těla Mussoliniho a Petacci zavěšena hlavou dolů na čerpací stanici Piazzale Loreto. Rozhořčený dav začal po Mussoliniho mrtvole házet shnilou zeleninu, kopat do ní, jedna žena dokonce vypálila 5 ran z pistole do jeho hlavy za 5 svých ztracených synů. Mussoliniho mrtvola byla dále davem znetvořena.

Mussolini byl pohřben do neoznačeného hrobu, ale v roce 1946 mrtvolu vykopali a dokonce ukradli fašističtí příznivci. O několik měsíců později se podařilo mrtvolu získat zpět a úřady dalších 11 let tajily místo posledního odpočinku fašistického diktátora. V roce 1957 se rakev s ostatky přestěhovala do Mussoliniho rodiště Predappia, kde spočinula v rodinné hrobce.

Jen o dva dny později si prohnal kulku hlavou také Adolf Hitler, k jehož rozhodnutí přispěla i Mussoliniho smrt. Když se dozvěděl o brutálním konci svého spojence, prohlásil, že toto se mu nikdy nestane. Hitler měl sice pravdu, protože jeho tělo bylo nakonec spáleno, jeho sebevražda však symbolicky uzavřela krvavý konec obou diktátorů a také druhé světové války.

Zdroj: history.com