foto: darko_L / Flickr/Dva středověcí bojovníci
V noci ze 6. na 7. prosince 1197 se na zasněžených polích poblíž Prahy uskutečnil významný historický okamžik, který zmizel v propadlišti dějin. Tato noc, kdy zvítězila spravedlnost a láska bratrů nad mocichtivostí a kořistnictvím, byla pro České země důležitým momentem vedoucím k dědičnému titulu pro české Přemyslovce.
V roce 1192 vyjednal pražský biskup Jindřich Břetislav u císaře Jindřicha VI. pro své bratrance Přemysla Otakara a Vladislava Jindřicha vládu nad Českými zeměmi. Po úspěšném setkání s císařem dohodl Jindřich pro Přemysla postavení českého knížete a pro Vladislava statut moravského markraběte. Za tuto službu bylo dohodnuto, že bude císaři zaplaceno šest tisíc hřiven. Přemysl Otakar tak byl opravdu nastolen knížetem českým a Vladislav markrabětem moravským. Brzy po jejich jmenování se však objevily problémy.
Přemysl Otakar totiž odmítl císaři zaplatit slíbenou úplatu. Císař proto začal tlačit na biskupa Jindřicha, ale ten se před touto nepříjemnou situací rozhodl uniknout na pouť do Santiaga de Compostela. Na své cestě byl však císařem na německém území zastaven a vrácen zpět do Čech. Kvůli přetrvávajícímu dluhu ve výši šesti tisíc hřiven se nakonec císař s biskupem dohodli, že bude Přemyslu Otakarovi knížecí titul odebrán a novým vládcem Českých zemí se stane právě Jindřich Břetislav. Jmenování biskupa Jindřicha Břetislava českým knížetem se však doma nesetkalo s pozitivní odezvou.
foto: Acoma / Wikimedia commons/Náhrobek Přemysla Otakara I. na Pražském hradě
Proti vracejícímu se bratranci a nyní již českému knížeti Jindřichu Břetislavovi v srpnu 1193 vyjel Přemysl se svým vojskem. Přemyslovi spojenci z řad šlechty však svého bývalého pána zradili a u Zdic se přidali k Jindřichu Břetislavovi. Přemysl se nehodlal vzdát a za podpory pražských měšťanů se opevnil na Pražském hradě. Jindřichovo vojsko však bylo natolik silné, že byl Přemysl nucen před svým bratrancem utéct na několik let do vyhnanství mimo České země. Potenciální hrozby v podobě Vladislava se následně Jindřich zbavil o rok později při svém moravském tažení, kdy jej zbavil úřadu i moci nad Moravou.
Bez Přemysla a Vladislava v cestě a navíc s jasnou podporou císaře Jindřicha VI. byl biskup a kníže Jindřich Břetislav schopen centralizovat ve svých rukou moc nad Českými zeměmi. Jeho relativně úspěšná vláda však byla záhy ukončena těžkou nemocí. Již v roce 1195 Jindřich vážně onemocněl a jeho stav se dlouhodobě nezlepšoval. Přemysl proto vycítil možnost blízkého uvolnění knížecího stolce a začal proti svému bratranci připravovat další tažení. Na začátku června roku 1197 se proto zesláblý Jindřich nechal převézt z Prahy do Chebu, který byl v té době říšským územím, aby byl blíže císaři.
V Chebu však Jindřich za několik dní zemřel a knížecí stolec byl opět uvolněn. Místo Přemysla byl však novým knížetem zemskými předáky zvolen jeho bratr Vladislav, bývalý markrabě moravský. K volbě Vladislava vedly šlechtu dva důvody. Přemysl neměl u císaře, pravděpodobně kvůli nesplacené částce šesti tisíc hřiven stříbra, dobré jméno, a také neustále válčil s českou aristokracií. Byl proto při srovnání se svým bratrem vnímán jako problematický element. Sám Přemysl se navíc kvůli moci císaře Jindřicha VI. obával znovu sestavit armádu a pokusit se ovládnout zemi. Vše se ale změnilo, když císař Jindřich VI. podlehl v září roku 1197 malárii. Přemyslovi proto nyní nebránilo nic v tom, aby se svou armádou opět zaútočil na Pražský hrad, kde sídlil jeho bratr Vladislav.
foto: Hippolyt / Wikimedia commons / CC-BY/Markrabě Vladislav a jeho žena na bazilice v Mariazell
V předvečer bitvy dne 6. prosince 1197 se však podle kronikáře Jarlocha stala nevídaná věc. Vladislav, který díky svému spojenectví s českou šlechtou měl silnou armádu, se sešel se svým přítelem, pražským biskupem Danielem. Po dlouhých debatách se Vladislav rozhodl, že knížecí stolec po právu nenáleží jemu, ale naopak jeho bratru Přemyslovi. Místo toho, aby kvůli bratrským sporům zbytečně zemřely desítky lidí, se Vladislav v předvečer bitvy rozhodl sejít se s Přemyslem. Vladislav ve stanu na bitevním poli nabídl svému bratru knížecí stolec a sám si chtěl ponechat vládu nad Moravou.
Překvapený Přemysl s nabídkou svého bratra souhlasil a mezi oběma sourozenci byl ujednán smír. Tento pozitivní vývoj v Českých zemích však neskončil šlechetným gestem Vladislava. Oba bratři se podíleli na spravování Českých zemí společně, což bylo výhodné nejen pro rozvoj poměrů v Čechách a na Moravě, ale také pro navázání vztahů se zahraničím. Politika obou bratrů Přemyslovců a podpora syna císaře Jindřicha IV., Fridricha II., totiž vedla k tomu, že za svou činnost získal Přemysl od nového císaře v roce 1212 listinu s názvem Zlatá bula sicilská, jež zakotvila privilegium dědičnosti titulu českého krále.
Zdroj: ANTONÍN, Robert. České země za posledních Přemyslovců I. (1192-1253). Praha: Libri, 2012.
WIHODA, Martin. Itinerář moravského markraběte Vladislava Jindřicha. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. C, Řada historická.Vol. 49. Iss. C47. Brno: Masarykova univerzita, 2001, s. 5-45.
Tagy