Rok 1969 a 39 mrtvých – když Severní Korea sestřelila americké špionážní letadlo

Rok 1969 a 39 mrtvých – když Severní Korea sestřelila americké špionážní letadlo
Autor fotografie: Wikipedie|Popisek: Ilustrační fotografie letounu EC-121
27 / 01 / 2020, 12:00

V 7 hodin 15. dubna 1969 opustilo americké špionážní letadlo s volacím znakem Deep Sea 129 Japonsko, aby zahájilo zpravodajskou misi. Téměř o sedm hodin později zmizelo z radaru.

Krátce před tím si Američané všimli přiblížení dvou severokorejských stíhacích letounů, které se přiblížily k většímu a pomalejšímu americkému letadlu. Velení námořnictva se obávalo nejhoršího a vyslalo nouzovou zprávu nejvyšší úrovně vládě a do Bílého domu. Jejich obavy se brzy ukázaly jako pravdivé, Korejci americké letadlo sestřelili a všech 31 lidí na palubě stroje zahynulo.

Sestřelení letounu Lockheed EC-121 přišlo v době napjatých vztahů mezi USA a Severní Koreou. O rok dříve severokorejské námořní síly zaútočily na USS Pueblo, zabily jednoho člena posádky a zajaly dalších 82.

A to zdaleka nebylo vše. 15. března 1969, měsíc před sestřelením, vedl severokorejský přepad v demilitarizované zóně k úmrtí sedmi amerických vojáků.

Dotyčný EC-121, který v ten den vzlétl z japonského Atsugi, byl verzí stroje Lockheed Super Constellation, kdy toto superšpionážní letadlo neslo šest tun elektronického vybavení, na palubě byli lingvističtí odborníci na ruštinu a korejštinu.

Průzkumný let byl plánován na osm a půl hodiny a stroj se neměl přiblížit k pobřeží na vzdálenost menší než 50 mil, protože Severní Korea tvrdila, že mezinárodní vody začínají 12 mil od pobřeží.

Asi v 12:30 odpoledne, když EC-121 mířil na sever, radar amerického námořnictva zaregistroval dva nadzvukové stíhací letouny MiG vzlétající ze Severní Koreje.  O více než hodinu později, v 13:47, viděl americký radar oba MiGy poblíž špionážního letadla. Během několika minut Lockheed zmizel z radaru.

Zpráva o nevyprovokovaném a smrtícím útoku dorazila do Bílého domu přibližně o půlnoci a prezident Nixon byl informován o situaci v 7:20 ráno. Od Korejské války se jednalo o zcela jednoznačně největší ztrátu na životech amerických vojáků v regionu a rozhořčený Nixon plánoval udeřit na Severní Koreu.

Ministr obrany Melvin Laird a ministr zahraničí William Rogers obhajovali opatrnější přístup ke krizi, přičemž Laird dokonce klamal Nixona, pokud jde o čas, který je nutný k tomu, aby se zahájil letecký protiútok. Naopak poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger byl tím nejhlasitějším, kdo požadoval okamžitý a tvrdý vojenský zásah.

Prezident Nixon a jeho poradci strávili další dva dny zvažováním možností, počínaje ukázkou námořních sil až po bombardování letecké základny, která vyslala útočící stíhací letouny.

Ke klidnému řešení situace nepomohlo ani triumfální oznámení ze Severní Koreje, které přišlo dvě hodiny po útoku, jež popsalo sestřelení jako „skvělý bitevní úspěch“ proti „americkým imperialistickým agresorským jednotkám“.

Sovětský svaz v ,,záchvatu“ vzácné spolupráce zapůjčil lodě určené k záchranným operacím na moři. Nalezena byla dvě těla.

V americkém Kongresu to vřelo a zvažoval se útok na severokorejské komunisty, a to včetně možnosti jaderného útoku. Zatímco Bílý dům a Kongres diskutoval, stál pilot Bruce Charles na rozpáleném jihokorejském letišti a čekal na rozkaz k svržení jaderné bomby na nepřítele. Bomba byla 20krát silnější než ta, která zničila Hirošimu.

Nakonec Nixonova administrativa rozhodla o námořní přehlídce síly (včetně tří letadlových lodí, torpédoborců a bitevních lodí) a pokračování v leteckých průzkumných misích.

Skutečný důvod sestřelení EC-121 zůstává záhadou. Jisté je, že útok na americké špionážní letadlo byl plánován delší dobu a datum sestřelení si zaslouží pozornost zcela jistě, protože koresponduje s 57. narozeninami severokorejského vůdce Kim Ir-sena, kdy celá Severní Korea slavila a demonstrovala svou vůli bojovat pro „americkému imperialismu“.

 

Zdroj: Timeline

Tagy článku

-->