Stíhací esa studené války na MiG-21 - Severovietnamci, Arabové a Vadim Petrovič Ščerbakov

Stíhací esa studené války na MiG-21 - Severovietnamci, Arabové a Vadim Petrovič Ščerbakov
Autor: wikipedia, public domain|Popisek: Egyptský MiG-21
23 / 05 / 2020, 16:30

Období studené války pokrývá v letech 1948-1990 velké množství horkých konfliktů, které posloužily mj. k velmi intenzívnímu "testování" zbraní, technologií a taktiky pro obě hlavní strany. Jednou z ikonických zbraní studené války, která létá v řadě armád dodnes, jsou stíhací MiGy-21. Od svého zavedení do výzbroje měly na řadě míst planety příležitost poměřit se s pestrou paletou letounů konkurence. A v jejich kabinách se zrodilo množství stíhacích es, tedy stíhačů, kteří sestřelili pět či více nepřátel. Kromě Arabů mezi nimi najdeme Severovietnamce a dost možná také jednoho sovětského důstojníka.

MiG-21 je stíhací a záchytný stíhací letoun, jehož první let se odehrál již v roce 1956, a do služby v sovětském letectvu byl nasazován od roku 1959. Do roku 1985 vzniklo jak v SSSR tak díky licenční výrobě v zahraničí na 11,5 tisíce kusů, z toho bezmála dvě stovky v Československu. Svou koncepcí navázal na své předchůdce, MiG-15, MiG-17 a nadzvukový MiG-19. Šlo o letoun stejné generace a srovnatelných parametrů s americkými F-104 Starfighter, F-5 Freedom Fighter nebo francouzskými Dassault Mirage III. A v první linii díky svým parametrům (jež byly postupně rozvíjeny) zůstal hlavním typem až do zavedení MiGu-29 počátkem 80. let, přičemž mnohé armády na něj spoléhaly ještě dlouho, včetně Armády České republiky, a dodnes spoléhají (mj. Čína se svou domácí kopií Chengdu J-7).

První zemí, která pořídila MiGy-21 a zařadila je do svého letectva mimo státy Varšavské smlouvy byla Indie, kde se letoun stal v roce 1964 jejím prvním nadzvukovým stíhačem, a létá zde dodnes (indické letectvo je přitom poněkud nechvalně proslulé mírou ztrát těchto strojů v důsledku nehod, celkem asi 500 kusů, přičemž zahynulo na 200 pilotů). Indie byla také první zemí, která letoun nasadila v ostrém konfliktu: v indo-pákistánské válce roku 1965, během které se utkaly mj. s americkými F-104 Starfightery v pákistánských službách, nad nimiž měly zřetelnou převahu. A nasazeny byly proti stejnému protivníkovi také o šest let později nad Bangladéšem, kde až čtyři F-104 sestřelily, a kde právě tyto stroje zařídily indickou vzdušnou převahu a jejich piloti si nárokovali osm sestřelů.

14. července 1966 byl sestřelen první MiG-21, a sice egyptský. Technicky se egyptské a syrské MiGy mohly měřit se soudobou generací amerických letounů v izraelských službách jako byly F-4 Phantom; od poloviny 70. let s příchodem F-15 a F-16 již ztrácely, přičemž úroveň pilotů byla vždy nesrovnatelně vyšší na straně Izraele. Během arabsko-izraelských válek v 60. a 70. letech dosáhlo na status stíhacího esa pět egyptských a sedm syrských pilotů MiGu-21. Na izraelské straně ve stejném období vzniklo na pestřejší paletě strojů 49 stíhacích es.

První eso na MiGu-21 se ovšem zrodilo jinde. V dubnu 1966 byly první MiGy-21 dodány do Severního Vietnamu a zařazeny u 921. stíhacího pluku. Severovietnamci dosahovali mnoha úspěchů na typu MiG-17, který jim možná lépe vyhovoval svou obratností i lepším výhledem z kabiny, což byly vlastnosti, které dávaly pilotům v manévrovém souboji výhodu nad těžšími a rychlejšími americkými letouny, ale MiG-21 nezůstal pozadu a americké výhody dokázal do velké míry vymazat, a Severovietnamcům dával zřejmě než zcela neoprávněný pocit převahy nad F-4 Phantom, a byly díky své rychlosti velmi efektivní v roli záchytných stíhačů především proti F-105 Thunderchief a dalším protizemním útočným letounům, které dokázaly přimět odhazovat bomby a ustoupit.

Užívaly přitom "gerilovou vzdušnou taktiku" - MiGy-17 útočily čelně, MiGy-21 zezadu, a po prvním úderu a sestřelení několika nepřátel rychlé MiGy-21 na nic nečekaly a vyklízely oblast. V důsledku se mohly chlubit velmi dobrým poměrem zničených nepřátel vůči vlastním ztrátám. V poměru k F-4 Phantom to mezi květnem a prosincem 1966 bylo 47:12. Zrodila se první stíhací esa na MiGu-21. Nevalné výsledky amerických pilotů pak vedly k založení námořní stíhací školy známé jako Topgun. MiGy-21 byly také jedinými severovietnamskými stíhačkami schopnými poradit si se strategickými B-52 Startofortress. Nejúspěšnějším vietnamským stíhačem na MiGu-21 byl Nguyễn Văn Cốc s devíti sestřely.

video: youtube

Podle sovětských údajů dosáhly MiGy-21 nad Severním Vietnamem za celou dobu války 165 vítězství za cenu 65 vlastních ztrát a jen 16 zabitých pilotů. Na letounu v kódu NATO "Fishbed" létalo 17 severovietnamských stíhacích es. A i v tomto ohledu Američané prohráli: na jejich straně dosáhlo pěti a více sestřelů jen pět pilotů (tři od letectva a dva od námořnictva) - ovšem podobně jako za druhé světové války je tento údaj ovlivněn také nedostatkem potenciální kořisti.

A je zde otazník nad plukovníkem Vadimem Petrovičem Ščerbakovem. Podle Sovětů to byl "jen" instruktor protivzdušné obrany. Podle Američanů během deseti soubojů za kniplem MiGu-21 sestřelil v letech 1966-1967 3-6 amerických letounů.

A své stíhací eso na MiGu-21 má také Irák. Během osmiletého konfliktu se sousedním Íráne v 80. letech, byť tedy tři ze svých pěti sestřelů dosáhl Mohommed Rayyan na pokročilejším typu Mi-25. V roce 1986 nepřežil souboj s íránskými F-14 Tomcat (Íránci měli během války tři esa, jedno na letounu F-5 a dva na Tomcatech).

Zdroj: Defensionem - The WarBible, wikipedia.org

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace