.jpg)
Autor fotografie: Wikipedia Commons, volné dílo|Popisek: Trockij a Stalin nesoucí rakev Felixe Dzeržinského 30. července 1926
Lev Davidovič Trockij, vůdce bolševické revoluce a raný architekt sovětského státu, byl 11. ledna 1928 deportován sovětským vůdcem Stalinem do Almaty ve vzdálené Střední Asii. Žil tam ve vnitřním exilu rok, než ho Stalin navždy vykázal ze SSSR. Svůj souboj definitivně prohrál.
Trockij se narodil na Ukrajině rusko-židovským rodičům v roce 1879. Jako mladík se stal marxistou a později opustil univerzitu v Oděse, aby pomohl organizovat podzemní organizaci nazvanou Jihoruský dělnický svaz. V roce 1898 byl za svou revoluční činnost zatčen a poslán do vězení. V roce 1900 byl vyhoštěn na Sibiř.
V roce 1902 uprchl do Anglie pomocí padělaného pasu pod jménem Leon Trockij (jeho původní jméno bylo Lev Davidovič Bronstein). V Londýně spolupracoval s bolševickým revolucionářem Vladimirem Iljičem Leninem, ale později se postavil na stranu menševických frakcí, které obhajovaly demokratický socialismus. S vypuknutím ruské revoluce v roce 1905 se Trockij vrátil do Ruska a byl znovu vyhoštěn na Sibiř, když se revoluce zhroutila. V roce 1907 znovu utekl.
Během příští dekády byl kvůli svému radikalismu vyhoštěn z řady zemí, žil ve Švýcarsku, Paříži, Španělsku a New Yorku, než se po vypuknutí revoluce v roce 1917 vrátil do Ruska. Trockij hrál vedoucí roli v převzetí moci bolševiky a dobytí většiny Petrohradu před Leninovým triumfálním návratem v listopadu.
Jako Leninův tajemník zahraničních věcí vyjednával s Němci o ukončení ruské účasti v 1. světové válce. V roce 1918 se stal válečným komisařem a pustil se do budování Rudé armády, které se podařilo porazit protikomunistickou opozici během ruské občanské války. Na začátku dvacátých let se Trockij zdál být dědicem Lenina, ale prohrál v boji o nástupnictví poté, co Lenin v roce 1922 onemocněl.
V roce 1924 Lenin zemřel a Stalin se stal vůdcem SSSR. Oproti Stalinovi volal Trockij po pokračující světové revoluci, která by nevyhnutelně vyústila v demontáž sovětského státu. Kritizoval také nový režim za potlačování demokracie v komunistické straně a za to, že nedokázal vyvinout adekvátní ekonomické plánování. V reakci na to zahájil Stalin a jeho příznivci propagandistický protiútok proti Trockému. V roce 1925 byl odvolán z funkce válečného komisariátu. O rok později byl vyloučen z politbyra a v roce 1927 z komunistické strany. V lednu 1928 byl Trockij vyhoštěn do exilu v Almatě a příštího ledna byl ze Sovětského svazu vykázán navždy.
Byl přijat tureckou vládou a usadil se na ostrově Prinkipo, kde pracoval na dokončení své autobiografie a historie ruské revoluce. Po čtyřech letech v Turecku žil Trockij ve Francii, poté v Norsku a v roce 1936 dostal azyl v Mexiku. Usadil se s rodinou na předměstí Mexico City.
Jeho nepřítel, diktátor Josff Vissarionovič Stalin ale na něj nezapomněl a během Stalinových čistek byl shledán vinným ze zrady. Přežil kulometný útok na svůj dům, ale 20. srpna 1940 se stal obětí španělského komunisty Ramona Mercadera, který ho smrtelně zranil cepínem. Následující den na následky zranění zemřel.
Poznámka k označení Stalina psychopatem
“Největší potěšení je”, řekl kdysi Stalin svému soudruhovi Kameněvovi, kterého pak společně se Zinovjevem nechal r. 1936 popravit, “nepřítele vykuchat, provést všechny přípravy a pak jít do postele”.
Na otázku ohledně charakteru násilnického vládce má německý historik Jörg Baberowski jasnou odpověď: “Musíme si Stalina představit jako šťastného člověka, který se z utrpení svých obětí skutečně těší.”
U Stalina jsou všechna kritéria typická pro psychopata, tedy citový chlad, absence svědomí, manipulativní vztah k okolí a neschopnost soucitu s ostatními lidmi. Je to tato základní psychopatická struktura, které vede k uvolnění destruktivních sil a pojí k sobě další sadisty a psychopaty.
Zdroj History.com, odpovědi.cz