Autor fotografie: fb profil Petra Fialy|Popisek: Podpis koaliční smlouvy
Z příslušné přílohy zveřejněné koaliční smlouvy, kterou podepsali zástupci koalic SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP09) a Pirátů a STAN, lze v tématu obrany vyčíst určitou kontinuitu v základních rysech obranné politiky státu. Při pohledu na obecné teze nebudeme přehánět, pokud bychom odhadli, že by se pod ně s klidným svědomím mohl podepsat i současný ministr obrany. Důležité je, že explicitně zaznívá závazek v roce 2025 dosáhnout výdajů na obranu ve výši 2 % HDP. Nová koalice se také hlásí k cílům Koncepce výstavby Armády České republiky 2030, hovoří o podpoře domácího obranného průmyslu, který chce také efektivněji využívat v reakci na krize, posílení východního křídla NATO a transatlantické vazby na USA, a potřebě zachování politické soudržnosti Aliance.
Východiskem pro definici programového prohlášení nové vlády v oblasti obrany je podle podepsané koaliční smlouvy aktivní členství v Severoatlantické alianci. Koalice se hlásí k plnění přijatých závazků vůči spojencům a na prvním místě jmenuje dosažení výdajů na obranu ve výši 2 % HDP v roce 2025. Přes aktuální určité zpomalení, které velmi zaostává především za předpoklady KVAČR 2030, k níž se nová koalice rovněž hlásí, se tím odsouvá dosažení žádoucího cíle proti plánu stávající vlády jen o rok. Přesahuje současně funkční období vlády nastupující, nicméně hodnotit ho bude možné podle trendu vývoje obranného rozpočtu a schopnosti příští vlády tohoto cíle dosáhnout.
Koalice slibuje zavést víceletý rozpočtový rámec, který obranný rozpočet stabilizuje a zefektivní. To je v souladu s pravidelně komunikovaným požadavkem armády. Velkou otázkou bude výše HDP. V roce 2019 počítal KVAČR pro rok 2025 a 2 % HDP s absolutní částkou 135,45 miliardy korun. Zakolísání HDP v kontextu opatření proti pandemii koronaviru, a v důsledku dalších vlivů, jako je probíhající energetická krize, toto číslo ovlivní. V každém případě půjde o výrazný nárůst oproti aktuální hodnotě, a bude jednak nesnadné jej prosadit, udržet, a v neposlední řadě také beze zbytku a efektivně utratit. Ne snad kvůli tomu, že by armáda nepotřebovala obnovovat, modernizovat a udržovat techniku, investovat do vojáků i nemovitostí a zmenšovat svůj vnitřní dluh, ale kvůli tomu, že nastavené akviziční procesy, jak je dlouhodobě sledujeme, mají do efektivity velmi daleko. Nejviditelnějším příkladem je veřejná soutěž na pásová BVP, která měla být skončena v roce 2019, a nebude dříve než v roce 2022.
Mezi body, kde je prakticky vyloučený rozpor mezi stávajícím a nastupujícím ministrem obrany, patří kromě prozápadní orientace také podpora domácích výrobních kapacit a požadavek aktivního zapojení českého průmyslu do akvizic ze zahraničí. V tomto ohledu je nač navazovat a míra zapojení českého průmyslu do aktuálně probíhajících velkých zakázek odpovídá zadání, případně je přesahuje. Koalice také slibuje zvýšení podpory exportu produktů a služeb českého bezpečnostního a obranného průmyslu, včetně pomoci se zárukami, financováním a prodeji formou vláda–vláda. Za tímto účelem vznikla letos v únoru Agentura pro mezivládní obrannou spolupráci, a tedy i v tomto ohledu lze navázat a rozvíjet existující. Program také zmiňuje posílení financování projektů vědy a výzkumu v oblasti obrany a bezpečnosti, což bylo jedním z hlavních programových bodů koalice Pirátů a STAN.
Před naplněním Koncepce výstavby AČR 2030 a realizací klíčových vyzbrojovacích a modernizačních projektů bude velmi pravděpodobně muset proběhnout poměrně zevrubná aktualizace tohoto strategického dokumentu. Ostatně již vlastně probíhá, když například v létě letošního roku byla armádou nově identifikovaná priorita akvizice lehkých útočných vozidel pro výsadkový pluk na úkor samohybných minometů. Bude třeba k aktualizaci a potvrzení či změně priorit přistoupit komplexně, a to nejen s ohledem na vývoj ekonomiky a příjmů státního rozpočtu, ale také například změny v charakteru zahraničních misí po skončení operací v Afghánistánu.
Vůči obecným tezím v příloze koaliční smlouvy prakticky nelze mít výhrady. Explicitně je zmíněna hrozba Ruska a její řešení v podobě politické soudržnosti a vojenské akceschopnosti Západu a posílení východního křídla NATO, mj. s vyšším zapojením útvarů AČR. Možná chybí zmínka hrozeb přicházejících z jižního či jihovýchodního směru, ostatně mise v Mali je dnes nejvýznamnější zahraniční misí AČR, a problémy spojené s islamismem či chudobou v afrických zemích, kde roste čínská přítomnost a vliv, a zemích Blízkého východu nikam nezmizely, stejně jako nezmizely problémy v Afghánistánu, a s tím spojená rizika ilegální migrace do Evropy.