Americký obrněnec M50 Ontos: Mariňáci ho milovali, armáda nesnášela

Lehké obrněné vozidlo M50 Ontos vzbudilo v době svého vzniku značnou pozornost už kvůli svému neobvyklému vzhledu. Názory se na stroj různí - zatímco americká armáda vozidlo nepřijala, příslušníci námořní pěchoty si Ontos naopak nemohli vynachválit.

Není pochyb o tom, že v historii vznikala v různých státech řada vozidel velmi zvláštního, až podivného vzhledu. Jedním z takových případů je dozajista i lehký obrněnec M50 Ontos, jehož historie ze začala psát na přelomu 40. a 50. let, nicméně pokusy zkonsturovat podobné vozidlo zde byly již během druhé světové války. Tehdy vyvstala potřeba lehkého obrněného vozidla, které by ničily nepřátelské tanky. Od počátku se nově konstruovanému vozidlu, které mělo plnit roli stíhače tanků, přezdívalo ,,Věc", což bylo označení přiléhavé, když vezmeme v potaz jeho vzhled.

Požadavek společného projektu americké armády a námořní pěchoty zněl, aby se jednalo o kompaktní, flexibilní, ale výkonné vozidlo, které by bylo možné převážet vzduchem a mělo hmotnost mezi 10-20 tunami. ,,Výslednou" váhu se nakonec podařilo stlačit pod 9 t, a tak mohl být bez problému přepravován vzduchem, o což se ,,staral" vrtulník Ch-53 Sea Stallion.

Pohonnou jednotku vozidla tvořil benzinový motor General Motors SL12340 o výkonu 108 kW. maximální rychlost činila necelých 50 km/h, dojezd 240 km/h. Co se týče zbraňové výzbroje, ta stojí v případě Ontose za pozornost. Stroj byl vybaven šesticí 106mm (ve skutečnosti však 105 mm) bezzákluzových děl, které budily patřičný respekt.

Vše se zdálo být na dobré cestě, kdy Ontos dokončila testování v roce 1955, nicméně armáda vozidlo zamítla, protože je považovala za příliš slabě pancéřované, takže byla snížena jeho schopnost přežití, otazníky vzbudily také příliš malé rozměry vozidla, v níž se měla tísnit tříčlenná posádka. Velikost vozidla byla od začátku sporným bodem, protože délka Ontose činila jen necelé 4 metry. K celkovému komfortu tak měl podle názoru armády Ontos daleko.

Jako nejvážnější nedostatek se však jevil podle armády nabíjení bezzákluzových kanonů, kdy musel člen posádky z Ontosu vystoupit a vystavoval se tak přirozeně nebezpečí nepřátelské palby. Navíc vozidlo nemohlo nést příliš mnoho munice a tudíž v boji existovaly v tomto směru limity. Zatímco ze strany armády zaznělo jasné ne, v případě námořní pěchoty byla situace opačná. Námořní pěchota byla s parametry stroje spokojená a učinila objednávku na téměř 300 vozidel.

A byla to právě vietnamská válka, kde Ontos zazářil. Tam sice neničila nepřátelská obrněná vozidla, ale široce se uplatnila jako prostředek pro palebnou podporu pěchoty, kdy podle plukovníka Stanleyho S. Hughese Ontos ukázal jako nejefektivnější prostředek palebné podpory. Vozidlo beze zbytku ve Vietnamu využívalo své velikosti, nízké hmotnosti a velmi slušné palebné síly bezzákluzových kanonů.

Na Ontos se pěla chvála zejména v bitvě o Hue v roce 1968, kdy plukovník Severovietnamci si poměrně rychle uvědomili, že v těchto podmínkách se v případě Ontose jedná o velmi účinný zbraňový prostředek, který v daných podmínkách ukázal svou efektivitu.

Ontos také kromě vietnamské války aktivně zasáhl do Dominikánské občanské války, kde se USA rovněž angažovaly. Vozidlo zde například zničilo lehký tank AMX-13.

V roce 1969 čekala vozidla vyřazení z námořní pěchoty, nicméně část z nich byla předána armádě, která je přiřadila k lehké pěchotní brigádě. Ontosy byly provozovány, dokud měla armáda náhradní díly, takže poslední vozidlo bylo vyřazeno až v roce 1980.

Zdroj: Warhistoryonline.com

Tagy