Re-enactment či oživování vojenské historie je dnes již rozšířené hobby, jemuž se věnují mladí i staří zájemci a nadšenci ve všech koutech Evropy a re-enactment „napoleonský“, tedy vztahující se k revolučním a napoleonským válkám let 1792–1815, patří k těm nejmasovějším, uniformu vojáka libovolné armády uvedeného období nosí v Evropě tisíce mužů i žen. Dělají to z různých důvodů, ale společným jmenovatelem většiny je jistá základní míra zájmu o vojenskou historii.
Základní administrativní jednotkou libovolné armády re-enactmentu je skupina, ať už má formu registrované asociace, klubu, zapsaného spolku, či jen volného sdružení jednotlivců, jež představuje zpravidla jednu konkrétní historickou jednotku či její část. Tyto skupiny čítající od několika málo jednotlivců do několika desítek členů se někdy sdružují do federací, asociací, společností či jiných zastřešujících organizací, formálně pevnějších či volnějších, vyznávajících společný rámec vnitřních pravidel, podle nichž se snaží vojenskou historii „oživovat“, vzájemně se podporovat a spolupracovat.
Psali jsme: Napoleon Bonaparte – 249. výročí narození (15. srpna 1769)
Každoročně je v Evropě pořádáno mnoho desítek akcí, jejichž hlavním cílem je připomenout výročí více či méně významné události, oživit přítomností „vojáků“ zajímavé místo, případně se výcvikem na podobné akce připravit. Účast na těchto akcích se pohybuje od několika jednotlivců k několika tisícům. Rozdíly mezi akcemi jsou dány také ročním obdobím, jež umožňuje nocování mimo budovy, nebo neumožňuje, čemuž je následně podřízena veškerá logistika akce.
Pořadatelem akcí bývají různé instituce, města, obce či jejich asociace, regiony, muzea, produkční společnosti, a také společnosti, asociace či přímo skupiny re-enactmentu, ať už jako hlavní pořadatel, nebo partner hlavního pořadatele odpovědný za obsahovou náplň akce. Akce jsou financovány z veřejných rozpočtů, dotací, sponzorských příspěvků, a nevyhnutelně vždy s nemalou osobní finanční spoluúčastí účastníků. Program akce je definován rámcově hlavním organizátorem a naplňován v konkrétních bodech účastníky, kteří se akce účastní dobrovolně a se znalostí pořadatelem stanovených pravidel, jimž se hodlají podřídit.
Re-enactment má několik úrovní kvality, několik směrů, některé jsou vzájemně kompatibilní a doplňují se, jiné mohou vedle sebe existovat jen obtížně. Paralelně s re-enactmentem existují vzdáleně podobné aktivity, při nichž se účastníci oblékají do kostýmů a provádějí slavnostní průvody, jež jsou obecně nazývány „folklorem“ a jež nemají s re-enactmentem nic společného. Nejsou horší nebo lepší, jde o jinou a s re-enactmentem zcela nekompatibilní aktivitu.
Psali jsme: Napoleonské války - ohlédnutí za 205. výročím bitvy u Chlumce (1813)
Pro re-enactment je charakteristická snaha neustále se zlepšovat, zdokonalovat repliky uniforem (nikoli kostýmy), výstroj, výzbroj, zlepšovat se v dobově věrném vystupování, ať už v táboře, v ležení, na pochodu, při výcviku, v bitvě, či při libovolné jiné činnosti, jež je součástí akce. Různé skupiny přitom kladou důraz na různé aspekty, čímž jsou definovány ony zmíněné směry v re-enactmentu, obecně motivace proč se re-enactmentu „vojáci“ věnují. Málokdo má čas a prostředky studovat vše, odtud potom plyne potřeba vzájemného kontaktu a komunikace.
Právě toto zlepšování a studium relevantních podkladů, na němž stojí, je pravděpodobně největším obecným přínosem re-enactmentu jako celku. Svým způsobem je možné re-enactment v jeho ideální formě nazvat „pomocnou vědou historickou“, a to sice v tom smyslu, že bez možnosti a také nutnosti uvést některé detaily opět po dvou staletích do praxe není možné je plně pochopit, ba byly by velice pravděpodobně zapomenuty.
Neexistuje přitom autorita, jež by mohla objektivně hodnotit jednotlivé skupiny re-enactmentu a měřit jejich kvalitu. Toto hodnocení zůstává a vždy bude subjektivním. Nejpodstatnější pro vzájemnou spolupráci jednotek re-enactmentu je schopnost určité tolerance s vědomím, že ani ty nejlepší skupiny nejsou dokonalé a nebyly vždy na své aktuální úrovni, že je stálo nemálo sil a prostředků své úrovně dosáhnout a že je také v jejich bytostném zájmu pomoci ostatním v dosažení vyšší úrovně. Pomoci lze přitom jen tomu, kdo si chce a umí pomoci především sám.
Podstatnou je pro re-enactment snaha věnovat se mu ze „sobeckých“ důvodů, dělat jej kvalitně pro sebe. Nesnažit se o dokonalost jen v tom, co je vidět, ale také v tom, co je vidět méně či vůbec ne. Návštevník akce a divák bude spokojen, bude-li spokojen účastník. A to ve všech ohledech.
V České republice sehrává na tomto poli mimořádně významnou roli fenomén bitvy u Slavkova, fenomén Austerlitz. Symbolický význam bitvy u Slavkova lze v kontextu historie napoleonské Evropy postavit na roveň jedině bitvě u Waterloo, přičemž Slavkov s sebou nese nevyhnutelně patos oslnivého úspěchu, Waterloo je synonymem hořké a definitivní porážky. Nezdá se být náhodou, že právě akce re-enactmentu pořádané každoročně u příležitosti výročí těchto dvou bitev jsou největšími pravidelně konanými setkáními napoleonských re-enactorů v Evropě; z hlediska rozsahu s nimi lze srovnat akce u ruského Borodina, jež však má z různých důvodů méně mezinárodní charakter, případně kulatá výročí bitvy u Lipska, a výjimečné akce, jež proběhly po celé Evropě jednorázově u příležitosti dvoustých výročí.
Psali jsme: Waterloo: oživování napoleonské historie
Nejvýraznějším bodem programu vzpomínkových akcí je tzv. rekonstrukce bitvy tří císařů, jež desítky let probíhá na poli pod kopcem Santonem u vsi Tvarožné. Rok co rok se jí pravidelně účastní zhruba tisícovka re-enactorů z Česka, Slovenska, Rakouska, Maďarska, Polska, Německa, Itálie, Belgie, Francie, Ruska, Británie či dokonce Španělska a dalších zemí; dvoustého výročí v roce 2005 se přijelo zúčastnit více než 3600 účastníků z 24 zemí světa.
Na rozdíl od letních akcí, jakou je například právě Waterloo, je Slavkov specifický zimními podmínkami, jež určují jeho odlišný ráz. Desetina, možná pětina účastníků se odhodlává k táboření, byť často s vybavením, jež nemá se způsobem, jakým armády trávily poslední noc před bitvou, mnoho společného. Ostatní jsou ubytováni po školách či v podobných objektech, a na místa konání jednotlivých bodů programu je převážejí autobusy, což je dáno zase nesmírnou rozlohou slavkovského bojiště. I tyto aspekty jsou možná jedním z důvodů, proč právě u Slavkova vznikla koncepce re-enactmentu opřená o společný výcvik a manévry, jejímž cílem je dosáhnout vyššího stupně autenticity bitevních ukázek; protože teprve na bojišti můžeme být do jisté míry skutečně v 19. století. Základní úvahou je potvrzený předpoklad, že zatímco v otázkách autenticity táborového života či obecně rekonstrukce vojenského života jako takového se budou možnosti jednotlivců i skupin vždy lišit, interpretace a aplikace pramenů bude více či méně přísná, v každém případě odlišná a diskutabilní, v otázce výcviku a manévrů jsou dobové principy pochopitelné a aplikovatelné v plné šíři, a to bez nějakých mimořádných nákladů či zásadního omezování se, riskování zdraví, apod. (dokonce naopak: zacházet s křesadlovou puškou, šavlí či kanónem jinak, než jak bylo předepsáno před 200 lety, je jednou ze spolehlivých cest k újmě na zdraví). Ostatní aspekty a aktivity re-enactmentu pak jsou doplňkové, přičemž platí často to, že čím lepší je jednotlivec či jednotka v zacházení se zbraní či manévrech, tím více tíhne k autenticitě v ostatních oblastech.
Fenomén Austerlitz, který je obrovskou motivací pro stovky nadšenců, a který je hlavním pilířem organizace vzpomínkových akcí, hraje v této věci mimořádně významnou a pozitivní úlohu. Pravidelně konané akce, ať už jde o Napoleonské dny v létě či hlavní akci zimní, a nejen samozřejmě ty, a v tomto sehrává zásadní roli Projekt Austerlitz, v jehož rámci probíhají akce re-enactmentu nejen na bojišti u Slavkova, poskytují prostor ke společné přípravě, a současně jsou důvodem této přípravy. Zájem a možnost pořádat každoročně velkou vzpomínkovou akci se zcela přirozeně promítají do kvality re-enactmentu a úzké spolupráce stovek tradičních účastníků. Zároveň přirozeně Slavkov přitahuje pozornost a účast partnerských skupin ze zahraničí, pro něž se v posledních letech stává Slavkov příkladem a inspirací.
Psali jsme: Bitva u Slavkova - Projekt Austerlitz oslaví své 20. výročí (1998 – 2018)
V neposlední řadě pak podporuje tradice bitvy u Slavkova tradice v dalších oblastech. Původně „slavkovští“ re-enactoři se zcela samozřejmě účastní např. vzpomínkových akcí u Znojma, jež by jistě probíhaly i bez nich, leč v měřítku odpovídajícímu historickému významu události. A nejde jen o Znojmo, čeští re-enactoři, které k této aktivitě přivedl právě fenomén Austerlitz, podporují svou účastí akce v celé Evropě.