foto: CC BY-SA 3.0 de/Hitler vyhlašuje válku USA
V situaci, kdy Hitler po úspěchu ve francouzském tažení zakusil první neúspěch v bitvě o Británii, kterou se mu nepodařilo vyřadit z války, v čase probíhající bitvy o Atlantik, okupování balkánských států, bojů v Africe, v čase divizích Wehrmachtu stojících před Moskvou, vyhlásil Hitler v důsledku japonského útoku na Pearl Harbor válku Spojeným státům. Proč a co od takového kroku očekával?
Vztahy nacistického Německa a Spojených států byly špatné a zhoršovaly se od druhé poloviny 30. let. Prezident Roosevelt identifikoval ve svém "karanténním projevu" z října 1937 osu zla a zřetelně vnímal nebezpečí, jaké pro dosavadní svět představovaly režimy v Německu, Itálii a Japonsku. Aniž by tyto státy přímo jmenoval, vyzval svět k uvržení těchto států do karantény. Hovořil o "epidemii nezákonnosti" agresívních národů. Navrhoval tlak pomocí ekonomických opatření i silová řešení - nikoli však přímé napadení. Ve své době byl projev veřejností přijat spíše s rozpaky. V USA převažovala stále pod dojmem z první světové války, zavlečené španělské chřipky a především hospodářské krize izolacionistická politika. Následný vývoj událostí však dal Rooseveltovi za pravdu.
Psali jsme
Rakušan, neúspěšný malíř, držitel Železného kříže z 1. světové války, německý kancléř, diktátor a původce 2. světové války - to vše byl syn rakouského...
Roosevelt Německo nezmínil, ale řekl, že 10 % světa ohrožuje zbývajících 90 % - do své kalkulace tedy mezi hrozby nezahrnul Sovětský svaz (z tehdejší světové populace přibližně 2,3 miliardy lidí představovali Němci, Italové a Japonci právě přibližně 10 %). O rok později se americký prezident pokusil Hitlera přesvědčit k mírovému řešení "československé otázky" a dokonce mu napsal: "Pokud budete souhlasit s řešením mírovou cestou, jsem přesvědčen, že stovky milionů lidí na celém světě uznají váš postup za skvělou historickou službu všemu lidstvu." Hitler na názor stovek milionů nebyl zvědavý a zbytek Československa v březnu 1939, jak víme, obsadil vojenskou silou.
S vypuknutím války se pak vztahy USA a Německa dále zhoršovaly především vzhledem k dobrým vztahům mezi Spojenými státy a Velkou Británií, a otevřené nepřátelství bylo spíše otázkou času. Americká neutralita sice teoreticky umožňovala přístup k surovinám i zbraním nejen spojencům, ale také Německu - jenže to pochopitelně nemělo přes Atlantik žádný smysluplný přístup, a systém zaplať a odvez (cash and carry) byl de facto podporou německých nepřátel, tím zřetelnější pak po schválení zákona o půjčce a pronájmu.
Psali jsme
Tento den podepsalo hitlerovské Německo a SSSR pakt o neútočení, tzv. Pakt Ribbentrop-Molotov. K údivu celého demokratického světa k tomu...
Současně s tím a s rozvíjející se německou ponorkovou válkou rozšířily Spojené státy operační prostory svého námořnictva v Atlantiku. S Velkou Británií za tím účelem uzavřely obchod: výměnu základen (mj. na Islandu) za desítky torpédoborců - obojí bylo mimořádně pro německé ponorky nepříjemné a omezující opatření. A zároveň začaly americké lodě doprovázet i konvoje složené z neamerických lodí, což vytvářelo značné napětí a hrozilo ozbrojeným střetnutím v důsledku omylu či horlivosti.
Hitlera ovšem více v tu chvíli zaměstnávala válka se Sovětským svazem. Válce se Spojenými státy by se zřejmě chtěl věnovat po svém vítězství na východě. Jenže v podzimním počasím a zdržením postupu na Moskvu začalo být zřejmé, že v roce 1941 tato válka neskončí. Krátce před útokem na Pearl Harbor dokonce Rudá armáda zahájila u Moskvy protiútok s využitím jednotek, které převelela z Dálného východu díky smlouvě s Japonskem, které si tak naopak uvolnilo ruce pro konflikt se západními spojenci.
Psali jsme
Příběh bitevní lodi Bismarck poutá pozornost. Hovoří se o ní v superlativech. Její první a poslední mise jsou předmětem nekončícího zájmu....
Jednoznačným poraženým tohoto složitého vývoje a protichůdných zájmů byl Hitler. Japonci místo toho, aby podpořili jeho válku se Sovětským svazem, obrátili svou pozornost proti Spojeným státům. Sovětům se začalo lépe dýchat, a ač měli německé tanky na předměstí hlavního města, svitla pro ně naděje na zlom. A do toho se Hitler rozhodl v jakési euforii z japonského "úspěchu" Spojeným státům vyhlásit válku také a v důsledku plně otevřít stavidla jejich podpoře Hitlerovým dosavadním protivníkům. Proč?
Zřejmě jednak proto, že situaci v Atlantiku a podporu Velké Británii beztak považoval za válečný stav. A předpokládal, že vše směřuje k tomu, že Spojené státy nakonec stejně do války následujícího roku tak či onak vstoupí. Byl si přitom vědom ekonomické síly USA a jejího vojenského potenciálu. Co však mohl reálně očekávat? Sami Japonci potřebovali rychlé vítězství, jinak předem počítali s neúspěchem (Jamamoto). Němci kromě ponorek neměli jak Spojené státy vojensky zasáhnout, a jen obtížně mohli čekat, že nově zcela neomezená ponorková válka bude kompenzovat znásobené úsilí Spojených států podporovat své nyní již otevřeně deklarované spojence.
Byla to znouzectnost. Vyhlášením války Spojeným státům Hitler uvolnil ruce německému námořnictvu, které ovšem záhy muselo čelit tím intenzívnějším protiopatřením, která v důsledku vedla k tomu, že na 80 % posádek německých ponorek válku nepřežilo. Nelze říci, že by Hitlerovo vyhlášení války Spojeným státům "bylo chybou", protože i bez něj by se dříve či později Německo ve válce s USA ocitlo. Ale byla-li bitva o Británii koncem začátku, byl již prosinec 1941 nepochybně začátkem konce.
Tagy