Autor fotografie: Ministerstvo obrany|Popisek: Venom a Viper v českých barvách
Vraťme se v kontextu udělené půlmiliardové pokuty od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a nedobrých vyhlídek zkoumání nákupu amerických vrtulníků Venom a Viper Evropskou komisí k jejich celkové ceně. Oficiálním postojem českého Ministerstva obrany je, že cena je v místě a čase obvyklá. Má to potvrzovat znalecký posudek. Jde údajně o cenu, kterou by za vrtulníky zaplatila i vláda Spojených států. Marži výrobce vrtulníků, společnosti Bell, ovšem MO nezná.
Ministerstvo obrany říká, že nahradit dosluhující Mi-35 bylo možné pouze pořízením dvanácti strojů systému H-1. Udajně jedině tento systém splňoval armádní požadavky. Toto řešení bylo vládě České republiky nabídnuto v rámci mezivládní dohody. Pokud jde o jediný systém a jediné řešení, pak je automaticky zpochybnitelné tvrzení o výhodné ceně. Leda bychom věřili, že Američané neumějí obchodovat, případně že chtěli na svůj úkor podpořit svého spojence, a nesou za nás své náklady obětované příležitosti.
Vraťme se přitom v čase ještě o nějaký rok zpět. V únoru 2018 tehdejší ministryně obrany Karla Šlechtová vyrukovala proti armádním odborníkům a jejich požadavkům na nové víceúčelové vrtulníky. Označila je za nereálné a zapochybovala, že takové stroje vůbec na trhu existují. Původně armáda chtěla dvanáct víceúčelových vrtulníků, které budou schopné vozit vojáky, dopravovat náklad, a zároveň budou schopné podporovat pozemní síly řízenými i neřízenými střelami a palbou palubních zbraní. Armáda si na takové "služby" zvykla u Mi-24.
Tehdejší náčelník generálního štábu generál Bečvář (nyní prezident obchodní společnosti Glomex MS) kontroval tvrzením, že "kompetentní odborníci ve vedení armády přesně vědí, co chtějí. Nevymýšlíme si, i my umíme počítat." Řekl, že ozbrojené síly velkých států mají více druhů vrtulníků pro různé účely, zatímco malá česká armáda si musí vystačit s jedním typem a malým počtem kusů. A že řešení trh nabízí řadu. Rok se s rokem sešel, a odborné vojenské argumenty zásadním způsobem naruby převrátila návštěva premiéra Babiše v USA.
Proč tak obsáhlý úvod? Jednak na připomenutí některých aspektů dnes opět aktuálního problému akvizice víceúčelových vrtulníků, jednak pro dokreslení zřejmého faktu, že když armáda něco tvrdila včera, neznamená to, že zítra nebude stejně vehementně tvrdit opak. Ale především proto, že rozhodnutí o pořízení systému H-1, tedy vrtulníků Venom a Viper, bylo především politické. Z vojenského hlediska lze tento nákup zpochybnit již jen odkazem na nesmyslný počet čtyř bitevních Viperů. Jak je tomu nicméně z ekonomického a obchodního hlediska?
Zeptali jsme se Ministerstva obrany, je-li schopné vyčíslit marži společnosti Bell, tedy výrobce vrtulníků, který je přes vládu USA dodá vládě ČR, potažmo našim vzdušným silám. Očekávatelná odpověď zní: "Výše marže je věcí samotného výrobce a jedná se o obchodní tajemství, které nepřísluší komentovat zástupcům ministerstva obrany." Vyplývá z ní mj., že česká strana příliš o ceně nevyjednávala a akceptovala cenu navrženou ze strany vlády USA. Neměla ostatně v ruce žádný pádný argument. Konkurenční nabídky byly účelové vyřazeny ze hry a nic se nesoutěžilo. Systém H-1 byl "jediným řešením". Výsledkem je cena bezmála 18 miliard korun. Přitom roky se počítalo s tím, že dvanáct víceúčelových vrtulníků přijde státní rozpočet na 5-8 miliard.
Zatímco společnost Leonardo, která neustává ve snaze podivný nákup zvrátit, nabízela své vrtulníky v tomto cenovém rámci, a nepřímo i cenou soutěžila s jinými výrobci, americká strana se soutěží na cenu z politického rozhodnutí zabývat nemusela. Veřejnosti byla věc prodána s tím, že Venom a Viper jsou bojovým nasazením osvědčené stroje, zatímco italský AW139M je militarizovaný civilní vrtulník. Někteří nadšenci do vojenské techniky v předtuše atraktivních snímků třiceti (?) českých tanků podporovaných dvěma Vipery (protože jeden bude procházet údržbou a na jednom bude probíhat výcvik posádek) nedají na americké řešení dopustit. Málokdo si kladl otázku, k čemu ve skutečnosti AČR své vrtulníky potřebuje především, kde budou létat a jaké úkoly plnit, a do jaké míry plnění těchto úkolů souvisí nebo nesouvisí s tím, kde vrtulníky Viper nasadila v ostrém konfliktu americká námořní pěchota. Jestli náhodou oněch cca deset miliard navíc zaplacených vládě Spojených států ve skutečnosti dramaticky nepřevyšuje rozdíl mezi schopnostmi amerického a evropského řešení.
Čím vlastně může české Ministerstvo obrany garantovat, že vynaložilo veřejné prostředky účelně a že cena za americké vrtulníky je ok? Naše MO neví a nemůže vědět, za jakých podmínek nakupuje vláda USA zbraně od amerických nebo jiných podniků. Argument, že nakupujeme za stejných podmínek, za kterých nakupují sami Američané, je líbivý, ale čím je podložený? Každá zbrojní akvizice je jiná. Skládá se z mnoha různých plnění v různých oblastech; kromě vrtulníků samotných jde o servis, náhradní díly, podporu výcviku, munici. Cena nevyhnutelně odráží množství a kombinace jsou značně nepřehledné
Porovnat lze dvě nebo více nabídek podle stejného zadání. Argument, že nakupujeme za stejných podmínek jako Američané, ale porovnává konkrétní nabídku se vzdušným zámkem. Každá nabídka je specifická, individualizovaná podle přání zákazníka. Vidíme to na mnoha jiných případech, kdy rámcově podobný produkt nakupují různé země za různé peníze.
I kdybychom přijali argument, že nakupujeme za stejné peníze jako Američané, což je údajně smluvně garantováno, je to pro nás tedy automaticky výhodné? Ze střední Evropy těžko dohlédneme do vztahů mezi velkými americkými zbrojními podniky a americkou vládou. Americké prostředí je známé provázaností průmyslového lobbingu a politiky. Díky tomu americká vláda velmi často vědomě netlačí na cenu u domácích vojenských dodávek. A nezáleží na tom, jestli je to z důvodu podpory domácího průmyslu nebo je to úlitba zbrojní lobby.
Zdánlivě silným argumentem našeho Ministerstva obrany je existence znaleckého posudku, podle kterého je cena v místě a čase obvyklá. Ten ovšem podle informací Security Magazínu obsahuje lakonické sdělení, že cenu nebylo možné posoudit, a že znalci bylo ze strany MO pouze předložené prohlášení jistého amerického činitele o tom, že cena je obdobně vysoká jako by byla pro vládu USA. Je-li tomu tak, znamená to, že cenu české MO nijak nezkoumalo a spolehlo se na informaci ze strany prodávajícího.
Nikdo se neodvážil oponovat, do jaké míry je marže společnosti Bell přiměřená. Ale víme, že namísto původních pěti či osmi miliard zaplatí český daňový poplatník osmnáct miliard. K tomu je nutné připočítat také relativně vyšší provozní náklady či nákladnější pozáruční servis vrtulníků, které se vyrábějí až za oceánem. Odpovědnost za tento výsledek v každém případě nese tehdejší náměstek pro vyzbrojování Filip Říha, který podmínky akvizice připravil ministru Metnarovi k podpisu.