Kontakt-1 a klec na D-30, vrchol ruského umění na Ukrajině

Kontakt-1 a klec na D-30, vrchol ruského umění na Ukrajině
Autor fotografie: Picryl |Popisek: D-30
26 / 07 / 2024, 10:15

Snaha chránit techniku před útočícími UAV je v konfliktu na Ukrajině oboustranná, ale některé konstrukce opravdu vzbuzují úsměv. Reaktivní pancíř na houfnici skutečně působí směšně.

Aktuálně se již jasně hovoří o tom, že v době, kdy americká pomoc Ukrajině vyschla, zemi zachránily drony před ruskou ofenzivou. Kyjev měl absolutní nedostatek munice, především ráže 155 mm do západních houfnic jako Caesar, AS-90, švédských Archerů nebo německých PzH 2000. Ukrajinci neměli munici do HIMARS a do zbraní sovětské provenience jim zřejmě také dochází již dlouhodobě, protože jejich vlastní muniční továrny byly zničeny a sehnat ji na západě je stále obtížnější úkol. Přesto Kyjev dokázal znemožnit Rusům výraznější průlom. 

Ruská D-30 s reaktivním pancířem

 

Po celém zbytku neokupované Ukrajiny se nachází velké množství malých manufaktur, kde se vyrábí drony. A právě UAV jsou jeden z mála segmentů, který přicházel do napadené země jako pomoc. Ukrajinci dokázali nahradit nedostatek munice právě bezpilotními létajícími prostředky a na nejkritičtějších částech fronty jako třeba u Avdijivky nebo útoku Moskvy směr Charkov je inteligentně využít. Zřejmě tak Rusům způsobili klíčové ztráty. Přestože Kreml útočí a Kyjev nadále ztrácí území, to nejhorší je zřejmě díky UAV zažehnáno. Obrana proti dronům se stala jedním z klíčů na obou stranách fronty. 

 

Želví tanky jsou dnes známé prakticky po celém světě. Oplechované stroje, na kterých je snad úplně vše, co tam šlo dát, se staly jedním ze symbolů války. Smysl této ochrany však zůstává sporný. Je známo dost případů T-72, T-90 a dalších tanků, kterým to nepomohlo stejně tak, jako již klasická klecová ochrana. Operátoři dronů jsou natolik šikovní, že se stejně dostanou úplně všude. Ale jedním z vrcholů je ochrana staré sovětské houfnice D-30 tak, jak je vidět na výše přiložených fotkách ze sociální sítě X. Některé části D-30 jsou chráněny klecí a Rusové dokonce instalovali reaktivní pancíř Kontakt-1. 

Smysl reaktivního pancíře na houfnici je opravdu záhadou. Pokud by UAV bloky Kontaktu-1 opravdu zasáhly, dojde tak jako tak k výbuchu, který D-30 poškodí. Zatímco u tanku je pancíř, který samozřejmě výbuchu této ochrany odolá, koneckonců koncepce je přesně taková, houfnice samozřejmě nic takového nemá a došlo by k poškození nebo zničení stejně. Opravdu je záhadou, proč to tam Rusové nainstalovali. Navíc bloky reaktivního pancíře jsou vysoce výbušné tak, aby odklonili protitankovou střelu, takže výbuch bloku by možná byl pro obsluhu D-30 nebezpečnější než exploze dronu. 

D-30

Houfnice D-30 se podle Military Factory stala standardním sovětským dělostřeleckým systémem v roce 1963 a nahradila M-30 z období druhé světové války. Jedná se o taženou zbraň s ráží 122 mm, která používá standardní střely FRAG-HE s dostřelem 15 kilometrů, vysoce výbušnou protitankovou munici HEAT-FS, ale může odpalovat i chemické náboje s náplní sarinu. S raketovými projektily má dostřel téměř 22 km. Jedná se tedy o poměrně standardní zbraň srovnatelnou se západní proveniencí. Je schopná přímé i nepřímé palby a kadence je až osm ran za minutu. 

Takto je ruská D-30 nebezpečná pro obsluhu

 

Jako tahač D-30 je nejčastěji používáno pásové vozidlo MT-LB nebo kolový Ural-375. Její váha je něco přes tři tuny. Mezi charakteristické rysy patří rychlá příprava ke střelbě a malý zpětný ráz. Houfnice byla použita i do samohybných systémů jako 2S1 Gvozdika nebo dokonce i čínské kolové SH-2 či pásové PLZ-07. S nadsázkou lze říci, že se jedná o nejrozšířenější dělostřelecký systém na světě, kdy operátorů jsou dodnes desítky pochopitelně včetně samotné Ukrajiny. Zajímavé je, že ji má i Slovensko, které  ale D-30 používá pouze na přehlídky. 

V každém případě se minimálně na první pohled zdá, že osadit Kontakt-1 na taženou houfnici D-30 je spíš rizikem pro obsluhu než ochrana zbraně. Dlouhodobě se řešila nebezpečnost reaktivního pancíře pro okolní pěchotu. Tady máme stacionární záležitost s vojáky, kteří jsou také převážně pasivní. Dá se pochopit snaha ochrany před UAV, ale asi ruská klasika, muži mnoho neznamenají a je jedno, s jak nebezpečnou věcí operují.


 

Tagy článku

-->