Sovětské po zuby ozbrojené lodě třídy Kiev měly být zabijákem amerických letadlových lodí. Nestalo se…

Sovětské po zuby ozbrojené lodě třídy Kiev měly být zabijákem amerických letadlových lodí. Nestalo se…
Autor: Public domain|Popisek: Novorossijsk, třída Kiev
12 / 03 / 2020, 10:00

Oficiálně se jednalo o těžký letadlový křižník Projekt 1143 kombinující schopnosti letadlové lodi a raketami vyzbrojeného křižníku, který používalo sovětské námořnictvo od roku 1970.

Lodě třídy Kiev integrovaly více raketových systémů než jakýkoli jiný typ letadlové lodi. Válečné lodě byly navrženy bez přistávací dráhy a místo toho se spoléhaly na letadlo schopné vertikálního vzletu a přistání (VTOL), konkrétně se jednalo o projekt ambiciózního stíhače Jak-141 čtvrté generace, který měl být uveden do provozu na počátku 90. let a začal se vyvíjet před tím, než první lodě třídy Kiev vstoupily do služby.

Mezitím byl nasazen méně schopný VTOL Jak-38, který byl sice užitečný pro získání zkušeností s fungováním nosiče letadel, ale jeho schopnosti byly vhodné tak maximálně pro roli lehkého útočného stroje. Zatímco vzdušná křídla lodí třídy Kiev nikdy neukázala svůj plný potenciál, a kolaps Sovětského svazu vedl k jejich předčasnému odchodu do důchodu a zrušení programu Jak-141, během krátkého života této třídy lodí byla jednotlivá plavidla využívány jako raketové křižníky se schopností nést letadla.

Design třídy Kiev byl kombinaci špičkových protiletadlových a protilodních obranných a útočných schopností. Lodě mely být schopné zlikvidovat nepřátelské letadlové svazy včetně torpédoborců a křižníků, které se ocitly na dostřel a chránit se před údery letadel z nepřátelské letadlové lodě.

Lodě třídy Kiev byly vyzbrojeny tím, co bylo v té době pravděpodobně nejschopnější protilodní řízenou střelou. Střely P-500 Granit byly schopny zasáhnout cíle až 550 km daleko rychlostí Mach 2,5. Systém řízení palby umožňuje řídit tyto střely až prakticky do zásahu cíle, kdy vedoucí střela letí ve vyšší výšce kvůli identifikaci cíle a další jsou v nižší letové hladině. Pokud dojde k sestřelení vedoucí rakety, automaticky dojde k převzetí její role další střelou. Aktivní radarové navádění použily až v terminální fázi útoku, do této fáze bylo navádění pasivní.

Raketa nesla hlavici o hmotnosti 1 000 kg s možností jaderné verze. To mělo umožnilo třídě Kiev pohodlně zlikvidovat západní lodě z takové dálky, aby nebyl možný odvetný úder. Cenou byl ale malý počet obrovských raket, které mohla třída Kiev nést. Rakety P-500 byly extrémně velké a těžké, přibližně čtyřikrát větší než standardní protilodní střely, a tak navzdory velikosti třídy Kiev byla každá loď omezena na vyzbrojení pouhými osmi raketami. Loď Baku, poslední a nejpokročilejší z lodí této třídy mohla nést dvanáct těchto raket. Jejich účelem bylo vyřadit americké povrchové lodě včetně jejich super letadlových lodí dlouho předtím, než by se americké lodě dostaly do dosahu, který by jim umožnil protiútok.

Protiletadlovou obranu zajištoval systém M-11 Štorm. Systém 9K33 Osa nebo například osm automatických systémů blízké obrany AK-630 (gatling 6x30 mm). Mimo to byl křižník vyzbrojen i systémem na vrhání hlubinných pum RBU-600 a 10 torpédomety 533 mm!

Lodě měly délku 273,1 m a plný výtlak přes 41 000 tun, poslední loď třídy Baku dokonce 44 000 tun.

V letech 1970 až 1987 byly postaveny čtyři jednotky třídy Kiev, kdy první tři lodě Kiev, Minsk a Novorrosijsk byly postaveny podle projektu 1143, a poslední zdokonalená loď Baku (Admiral Gorškov) byla postavena jako Projekt 1143.4.

Po rozpadu SSSR se mohutné oceánské loďstvo komunistické velmoci rozsypalo jako domek z karet a lodě Projektu 1143 byl vyřazeny. Baku přejmenovaný na Admiral Gorškov byl prodán do Indie, kde pod jménem INS Vikramaditya (R33) slouží dodnes, ovšem již jako standardní letadlová loď, bez mohutné raketové výzbroje zabijáka amerických letadlových svazů.

 

Zdroj: militarywatchmagazine.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace