Autor fotografie: US Army Aviation and Missile Command / Wikimedia commons / CC-PD|Popisek: Němečtí vědci v USA před první americkou družicí Explorer 1
Konstruktéři nacistických balistických raket V-2 brzy po skončení války našli nový domov v USA. Přísně tajná operace Paperclip měla za úkol získat německé vědce, techniky a jejich know-how pro americký vojenský a kosmický program.
Dne 27. března 1945, kdy konec války byl již na obzoru, vypustili nacisté své poslední rakety V-2 na cíle v Evropě. Tyto akce měly nejen zastrašit spojence, ale také napáchat obrovské škody, protože rakety V-2 byly v té době technologicky nejpokročilejšími zbraněmi na světě. I když nacistické Německo bylo na pokraji porážky, jeho inženýři a vědci se nacházeli na špičce raketové technologie. Ještě během války vznikl obrovský zájem ze strany USA a SSSR o tyto odborníky a jejich vědomosti, což vedlo k zahájení jedné z nejkontroverznějších operací studené války, operace Paperclip.
Američané měli před sebou velkou výzvu. Potřebovali získat německé technologické znalosti a vyhnout se jejich padnutí do rukou Sovětského svazu. Nacistické Německo mělo ve válce v oblasti raketové technologie a dalších disciplín často znatelný náskok. Operace Paperclip byla zahájena na podzim roku 1944, kdy byly položeny základy pro přesun německých vědců do Spojených států. Projekt skutečně nabral na intenzitě až v březnu 1945, po objevení tzv. Osenbergova seznamu, který obsahoval jména klíčových německých vědců a inženýrů.
Samotný prezident Harry S. Truman dal zelenou tomuto projektu, avšak s jasným pokynem vyhnout se náboru jakýchkoli aktivních nacistů nebo jejich stoupenců. Toto rozhodnutí reflektovalo obavy z možných bezpečnostních rizik, která by tito jedinci mohli představovat. Vedle toho se vynořila i otázka etiky a morálních hodnot, jelikož mnozí z rekrutovaných vědců měli na svědomí závažné válečné zločiny. Větší část vědců, včetně nejznámějšího Wernhera von Brauna, mělo za války úzké vazby na SS a bylo zapojeno do využívání nucených prací, například i při výrobě raket V-2, kde zemřelo až 20 000 vězňů.
Navzdory přísným nařízením se americká vojenská zpravodajská služba OSS (Office of Strategic Services, předchůdce CIA) rozhodla tato pravidla obejít. Existence vědců s problematickou minulostí nebo dokonce s historií válečných zločinů byla záměrně ignorována nebo maskována především likvidací důkazů, což umožnilo těmto osobám zahájit nový život v USA bez minulých stíhání. Do Spojených států amerických se tak dostalo více než 1600 nacistických vědců.
Paperclip otevřel brány USA nacistickým válečným zločincům
Když se informace o Operaci Paperclip dostaly na veřejnost, vyvolaly značný odpor a nevoli jak mezi americkými občany, tak mnohými vědci a politiky. Významné osobnosti jako fyzik Albert Einstein a politička Eleanor Roosevelt veřejně protestovaly proti tomuto projektu. Přesto, s narůstající obavou z možnosti, že by Sovětský svaz mohl tyto vědce získat pro své účely, americké ministerstvo zahraničí nakonec povolilo vydání povolení o vstupu do země i kontroverzním vědcům z projektu Paperclip.
Vědci získaní v rámci operace Paperclip měli zásadní vliv na několik klíčových amerických technologických a vědeckých projektů. Mezi nejznámější postavy patřil Wernher von Braun, který se stal klíčovou postavou v americkém kosmickém programu. Wernher a jeho tým byli zapojeni do vývoje rakety Redstone, která se stala základem pro první americké balistické rakety. Později sehráli klíčovou roli v NASA, kde byli zásadní při vývoji rakety Saturn V, která umožnila misi Apollo 11 a posléze přistání člověka na Měsíci.
Další kontroverzní postavou je Hubertus Strughold, vědec s temnou minulostí z období nacismu. Za války totiž působil jako jako fyziolog, který v koncentračním táboru Dachau prováděl kruté experimenty na vězních. Jeho pokusy zahrnovaly ponory do ledové vody, operace bez anestezie nebo testy v hyperbarické komoře. Po kapitulaci Německa v květnu 1945 Strughold odmítl přiznat, že věděl o hrůzách, které se v Dachau odehrávaly, ačkoliv působil ve službách lékařského oddělení Luftwaffe a účastnil se zdravotních konferencí. Po válce unikl trestu a emigroval do Spojených států, kde si vybudoval úspěšnou kariéru. Dnes je ve specifických kruzích stále velice uznáván jako zakladatel kosmické medicíny.
Operace Paperclip byla jedním z nejodvážnějších a zároveň nejkontroverznějších rozhodnutí americké poválečné zahraniční politiky. Právě její důsledky jsou totiž velmi rozporuplné. Na jedné straně Paperclip poskytla USA technologický základ pro vstup do vesmírného závodu, avšak na straně druhé přinesla množství etických dilemat spojených s přijímáním bývalých nacistů do amerického vědeckého tábora. Operace Paperclip proto představuje jednu z nejzásadnějších, byť tím méně kontroverzních kapitol moderní historie.