Autor fotografie: Unknown author / Public Domain / Wikimedia Commons|Popisek: Albina Mali-Hočevar
Albina Mali-Hočevar, známá jako „zjizvená tvář“, se už jako 16letá dívka zapojila do protinacistického odboje a byla ochotná vytrvat až do osvobození své země od okupantů. Patří k významným figurám jugoslávského odboje.
Válečné konflikty často přinášejí příběhy nezlomné odvahy a statečnosti. Jedním z takových je i životní osud Albiny Mali-Hočevar, mladé dívky, která se postavila proti okupantům během druhé světové války. Albina, známá také jako „zjizvená tvář“, se stala jednou z významných figur jugoslávského odboje. Její příběh je inspirací a ukázkou nezlomného ducha, který ani opakovaná zranění a nepřízeň osudu nedokázaly zlomit. Po válce se Albina zapojila do politického života a stala se významnou osobností v Jugoslávii.
Jugoslávie a druhá světová válka
Na začátku dubna 1941 zažila Jugoslávie těžké časy. Síly Osy, doplněné Maďarskem, napadly zemi a brzy si rozdělily její území. Dne 17. dubna 1941 byla Jugoslávie nucena podepsat příměří s okupanty, což vedlo k útěku krále Petra II. Karađorđeviće a členů vlády do exilu. Okupace způsobila rozsáhlé utrpení obyvatelstva, který vygradoval masivním odporem napříč celou zemí. V těchto těžkých časech se formovalo silné jugoslávské partyzánské hnutí v čele s Josipem Brozem-Titem, které bylo odhodláno bojovat proti nepříteli všemi dostupnými prostředky. Mezi těmito odhodlanými bojovníky byla i Albina Mali-Hočevar.
Jugoslávské partyzásnké hnutí
Albina Mali-Hočevar se narodila 12. září 1925 ve vesnici Vinica v rodině s osmi dětmi. Když byla ještě mladá, její otec zemřel a rodina se přestěhovala do malé vesnice Jurka Vas. Albina vyrůstala v těžkých podmínkách, ale už od mladého věku v ní vzklíčilo silné vlastenectví. V roce 1941, když jí bylo pouhých 16 let, se připojila k nově vzniklému Lidovému osvobozeneckému hnutí Jugoslávie, které vedl právě Josip Broz Tito. Toto rozhodnutí změnilo celý její život. Albina nejprve pracovala jako informační agentka, šířila letáky a předávala důležité informace.
V roce 1942 se připojila k partyzánům ve slovinských horách, kde bojovala proti okupantům. Na konci téhož roku již tvořila pevnou součást První slovinské brigády odbojového hrdiny Tone Tomšiče. Během těchto bojů byla několikrát zraněna. V září 1942 byla poprvé vážně zraněna poblíž Suvoje a v lednu 1943 utrpěla další zranění během bitvy u Zagorica pri Čatežu. Největší zkouškou prošla v létě 1943, kdy těsně přežila výbuch granátu, při kterém přišla o oko. Tento incident ji však nezlomil; naopak, posílil její odhodlání pokračovat v boji.
Konec války a politická kariéra
Po zotavení v Jelendolské partyzánské nemocnici se Albina v roce 1944 vrátila do akce, tentokrát jako zdravotní sestra. Na bojovém poli ošetřovala své zraněné spolubojovníky, což byla rovněž nebezpečná a vyčerpávající činnost. Albina, která na konci války slavila své 20. narozeniny, přežila všechny nástrahy a těžkosti. Za svou odvahu a obětavost proto byla Albina po válce oceněna nejvyšším jugoslávským vyznamenáním, Řádem národního hrdiny. Toto ocenění získala v roce 1952 jako jedna z mála žen, které byly tímto titulem poctěny. Po válce pokračovala ve službě své zemi v různých politických rolích. Stala se členkou Ligy komunistů Slovinska a pracovala po celé Jugoslávii. Albina se usadila v Mariboru, kde v roce 2004 ve věku 75 let zemřela.
Zdroje: warisboring.com, allthatisinteresting.com, docslib.org