Dassault Rafale neoprávněně ve stínu amerických stíhacích letounů

Francouzský výrobce Dassault se svým víceúčelovým stíhacím letounem Rafale slaví úspěchy napříč kontinenty. I přes určité slabiny se jedná o velmi úspěšný výrobek, který se prosadil po celém světě.

Rafale znamená v překladu poryv větru nebo ve vojenském příměru ohnivý výbuch. Francouzi mnohem tišeji než Američané se svým letadlem slaví úspěchy. Stíhač k vybojování vzdušné nadvlády F-15 Eagle, F-15E Strike Eagle jako víceúčelový stíhací letoun, F-16 Fighting Falcon opět víceúčelový stíhač, F-22 Raptor pro vybojování vzdušné nadvlády, F-35 jako znovu víceúčelové letadlo: to vše jsou velmi známé stíhací letouny americké provenience. Na západě už jako reálné alternativy zbývají jihokorejský KF-21 Boramae, švédský Gripen, který používá AČR a právě francouzský Rafale. V úvahu ještě možná přichází Eurofighter Typhoon.

 

Rafale na špičce stíhacích letadel

 

Vývoj moderních letadel spěje k maximální univerzálnosti. Prakticky všechna výše uvedená letadla jsou v modernizovaných verzích víceúčelová a v zásadě se jedná i o řídící systémy zároveň, které limituje jen dosah jejich radarů. Jedinou slabinou evropských strojů a některých amerických je absence stealth technologie. Byť třeba všechna letadla mají minimálně stealth nátěr pro snížení radarové signatury, včetně Rafale. Aktuálně zřejmě stále neexistuje technologie, která by americké F-22 a F-35 dokázala ve vzduchu odhalit. Nedávná havárie F-35 v USA to jen potvrdila, Američané netušili, kde letadlo je. Ruské vychloubání se, že jejich systémy stealth letadlo zaměří, jsou zřejmě jen plané řeči. 

Hlavní nevýhodou Dassault Rafale je proto právě absence stealth technologie. Budeme-li brát v potaz skutečně moderní konflikt, jedná se již o značný nedostatek. Sofistikované detekční systémy a moderní řízené střely v kombinaci se systémy řízení palby jsou pro dnešní letectvo dost smrtící kombinací. Stačí se podívat na konflikt na Ukrajině, kde k uzemnění ruského letectva stačily moderní MANPADS jako Starstreak a Stinger. První Rafale vzlétl v roec 1986, ale Francouzi letadlo vytrvale modernizují. Jedná se o dvoumotorový stíhací letoun k vybudování vzdušné nadvlády, pro průzkumné mise, hloubkové údery, pozemní podporu, protilodní údery a jaderné údery. Otázka zní, zda ho ještě vůbec označit za stíhací systém. V každém případě se jedná o letadlo 4,5. generace. 

Rafale má jedno velké specifikum: takřka všechny komponenty letadla jsou francouzské provenience od výrobců Dassault, Thales a Safran. Podle AT má vlajková loď francouzského námořnictva Charles de Gaulle na palubě deset těchto letounů a námořní verze byla uvedena do provozu jako první. Rafale může nést užitečné zatížení více než 9 tun na 14 závěsnících pro leteckou verzi a 13 pro námořní verzi. To je na stíhací letoun opravdu hodně. Podle AT disponuje velmi širokou výzbrojí. Rafale může nést střely vzduch-vzduch Mica, Magic, AIM-9X Sidewinder, ASRAAM, AMRAAM a střely vzduch-země Apache, AS30L, ALARM, HARM, Maverick a PGM100 a protilodní střely Exocet / AM39, Penguin 3 a Harpoon.

 

Nízká cena Rafale a menší náklady na udržitelnost

 

V neposlední řadě disponuje letoun strategickou schopností odpálit jadernou střelu MBDA ASMP a střelu s plochou dráhou letu Storm Shadow / Scalp EG. Francouzi z Rafale udělali naprosto univerzální letoun, což dokazuje i radarové vybavení a systém řízení střelby. Letadla mají radar RBE2 AA s aktivním elektronicky skenovacím polem AESA od roku 2009, čímž se Rafale zařadilo mezi technologickou špičku. Detekční dosah radaru by měl být až 200 kilometrů. V rámci vzdušné nadvlády má letadlo elektrooptický systém OSF, který je schopen ovládat střely s infračerveným naváděním. Na pozemní cíle Rafale útočí za pomoci laserového systému Damocles. Rafale je plně integrovaný na bojišti a postupně se sám stal řídícím systémem, což odpovídá nejmodernějším trendům.  

Letoun je v jednomístné nebo i dvoumístné verzi. Prázdná hmotnost verí C, B a M se pohybuje mezi 9 850 kilogramy a 10,6 tuny. Jen z těchto údajů vyplývá, že Paříž dokázala při multifunkčnosti letadla udržet velmi nízkou váhu, protože maximální vzletová hmotnost činí velmi slušných 24 500 kilogramů. Maximální rychlost je téměř 2 000 kilometrů za hodinu a letadlo má schopnost supercruise, což je schopnost trvalé nadzvukové rychlosti bez použití přídavného spalování. Dolet se třemi přídavnými nádržemi činí 3 700 kilometrů a dostup 15 835 metrů. Stoupavost je skvělých 304 m/s. 

Francouzi s Rafale slaví velký exportní úspěch. Letadlo používá Egypt, Katar, Indie, Řecko, Chorvatsko. Objednávku avizovaly Indonésie a SAE. Jedná se o prodeji do Bangladéše, Kolumbie, Iráku, Malajsie, SA, Uzbekistánu a Srbska. Především Taškent a Bělehrad jsou velkým překvapením, protože dosud se jednalo o výlučné sféry vlivu Ruska. Rafale je výrazně levnější než americké letouny a má mnohem menší náklady na udržitelnost. Je velkou škodou, že vláda Petra Fialy se automaticky odmítla tímto letadlem zabývat a upřednostnila F-35.